zažívám podobné pocity. Akorát se musím smát nad příspěvky, že byly slabé ročníky a žádné maminky. Mám děti "silné ročníky" ovšem můj syn je takový živel, že ač na hřišti bylo vždycky spousta matek, řekla jsem si s nima tak dvě slova a tím to haslo, páč jsem upalovala za malým, který chtěl dělat to co 6-leté děti
. Takže jsem si za celé tři roky nenašla "novou" kamarádku, to až, když se nám narodila dcera. Tudiž jsem byla taky izolovaná
. Nemůžu vůbec říct, že bych se na MD nudila, chtěla bych se aspoň chvíli nudit. :-¨). Co se narodila dcera tak je to teda fičák
.
Když jsem na tom nejhůř, v poslední době docela často, protože jsem dost často nemocná, děti taky, tak si vždycky vzpomenu na to, jak jsem ty děti hrozně moc chtěla a nešlo to, nebo když jsou nemocné a nemůžu jim pomoci.
Srovnávání toho, jak na tom byly naše matky, babičky. To se podle mě nedá, ženské v té době, nebyly v tak strašném presu , jako ted. Jediný tlak, který na ně byl, aby doma uvařily a vrátili se do práce, makaly na poli. Ale nikdo po nich nechtěl, aby byly dokonalé. Pokud dneska ženská nevypadá, jak modelka, nedělá karieru, děti nejsou jak ze žurnálu, nenavštěvují tisíc kroužků a nevím co ještě, tak je totálně out
. Každá doba měla jiné problémy. Lidé spolu víc komunikovali. dneska na sebe nemají lidé čas, všechno se řeší přes PC, což je další problém izolace na MD.