Re: A mně poradíte?

Martino, mám tři děti, 4, 2 a 0 roků, takže tohle jsem řešila 2x :) Stanovili jsme pravidla, jakými se k sobě chováme, jak se chováme k miminku, a když je nechávám někde pohromadě, nabídnu zopakování (sama dcerka už někdy vypočítává, že po Márince se neválíme, hladíme jen po bříšku, nestrkáme prsty do očiček ... přidej, co je potřeba, musí tam být i pozitivní návady "jak na to"). No a pokud nechce pravidla respektovat, tak nemůže být s námi, musí odejít (samozřejmě, že nejprve upozorním, že porušuje pravidla, a co by to znamenalo).

Taky se mi už i u takhle malých dětí osvědčuje mediace konfliktů, tj. jakoby mluvím za dítě ("Dorotko, nelíbí se mi to, říká Márinka, nedělej to, prosím. Pohlaď mě raději po ruce"). Je to lepší, než když to na dítě hážeš jakoby ty shora.

A také si uvědom, že to dítě dělá hlavně proto, že má pocit nedostatečné pozornosti; výprask je taky poroznost. U nás to dělává prostřední, poklud je delší dobu doma i se starší (třeba teď při nemocech). Když si na ni najdu samostatný čas, zmirňuje se to.