8.12.2008 14:53:33 Veronika, školák a předškolačka
Re: Autorům knížky a rozhovoru...
Přesně to jsou i moje zkušenosti a pocity. (Také bohužel bývám netrpělivá, nervózní a výbušná, velice si to vyčítám, ale sebevýchova je obtížná.) Domnívám se, že to ale není zase tolik na škodu, pokud se jinak člověk snaží výchovu s respektem co nejvíce uplatňovat. Kdesi jsem se setkala s názorem psychologa, že rodiče by se neměli přehnaně obviňovat za "nedokonalou" výchovu. A to z toho důvodu, že dítě připravují na život ve společnosti lidí, kteří zdaleka nebudou vždy dokonalí. Myslím, že není nezdravé, když dítě uvidí, že rodiče nejsou stroje, že mají emoce a projevují je, samozřejmě nějakým přiměřeným způsobem. Budou se tak v budoucnu chovat více či méně všichni lidé kolem nich a je snad i dobré, být na to připraven. A také vědět, že určité chování zkrátka může u druhých způsobit velmi negativní reakci, že překračovat některé hranice se nevyplatí. Pokud někdy pod tlakem okolností "ujedu", vždy dětem následně v klidu vysvětlím, že jsem např. křičela, protože jsem měla o ně strach (byla unavená, rozzlobená, ...)a že se omlouvám, že by bývalo určitě lepší vyřešit to v klidu a že se o to příště budu snažit. Nicméně, za věcí jako takovou si stojím.
Odpovědět