... a přitom jednat v souladu RaR a dítě neplácat.
Mně se to sice také vždy nedaří, ale pochopila jsem že ta knížka přece není o tom, nechat si všechno líbit - ale o tom, aby obě strany respektovaly potřeby, ale i HRANICE toho druhého. A pokud starší dítě překračuje hranice Tvoje a hlavně miminka (které si je ještě samo hájit neumí) a to opakovaně a navzdory vysvětlení atd., tak holt v tom okamžiku nemůže být s Vámi (v jedné místnosti atd.).
Buď chce být s Vámi a když bude respektovat pravidla, můžete si třeba u kojení povídat, předčítat nebo... co on má rád - ale pokud nechce/neumí pravidla respektovat a bude miminku ubližovat a Tebe zlobit, tak to možné není a bude holt muset být sám, třeba v pokojíčku či jinde.
My máme podobný věkový odstup a pamatuji si že jsme staršímu všechno ohl. malého brášky vysvětlili (proč musí být opatrný atd.) a byli i poměrně "přísní". Ale v podstatě to šlo bez plácání - při nejhorším jsme o z místnosti odnesli (samozřejmě s opětovným vysvětlením), ale to nebylo moc často potřeba.
No a jinak jsem se staršímu dost věnovala - ale asi to šlo líp než tedˇu Vás, protože bylo jaro/léto a byli jsme pořád venku, starší řádil na hřišti apod. a malý spinkal v kočárku pod stromem nebo koukal na listí nad sebou
. Program se řídil v podstatě podle zájmů staršího - malému miminku je dobře všude kde je máma a "jeho lidi", nakojit a přebalit se dá také skoro všude (no jak říkám, ted v zimě je to trochu horší).
Jo a udělali jsme také to, že když malému byly 3 měsíce a už se nevešel do košíku pro miminka, dali jsme mu měkkou deku s hračkami do ohrádky (poměrně velké, dřevěné), kterou jsme měli v kuchyni, nebo jsme ji někdy šoupli i do jiného pokuje kde jsme právě byli (měla kolečka). Tak byl s námi a mohli i bráškou "komunikovat", ale malý měl přesto i svůj prostor, kam mu starší nemohl jen tak vlézt, také nemohl třeba náhodně o něj zakopnout, spadnout na něj apod.
Samozřejmě byl malý i někdy jen tak na koberci/dece v pokojíčku, ale to jen když jsem tam byla s nimi.