| MM, 2 kluci | •
 |
(8.12.2008 12:25:51)
Dobrý den,
Vaši knížku "Respektovat a být respektován" jsme si před rokem nadělili k Vánocům. Předtím jsem četla i nějaké zahraniční v podobném duchu (Jesper Juul, Thomas Gordon atd.) a ta Vaš byla první v češtině, na kterou jsem narazila a byla jsem moc ráda, že si ji tudíž může přečíst i manžel, příbuzní atd. 
Kniha přesně vyjadřuje moje postoje, resp. můj ideál mězilidských vztahů (v případě dětí "vychovy"). Děkuji za ni!
ALE - teď přijde háček - musím přiznat, že to často zůstává v oblasti teorie, a v praxi se mi/nám moc nedaří ty ideály plnit... :-(
To že vše vysvětlujeme, snažíme se pochopit i stanovisko dítěte a případně najít kompromis, je od začátku jasné a většinou to funguje celkem dobře. Ale někdy nastanou ¨třeba situace, kdy starší - skoro 5letý - synek na tu "věcnou informaci", vysvětlování atd. neraguje, ale vyloženě provokuje, odmlouvá atd. - a to i když jde o zcela běžný úkon, tedy nic co by se po něm nemohlo chtít. No a mě (nebo i manžela) to prostě dřívě či později vytočí a zařvu na něj! Přitom "vlastně" řvát nechci. (Také mi už i ujela ruka :-(, což už vůbec nechci!) Nebo mě někdy vytočí, když se malý na něčem "zasekne" (přiměřeně věku - 2 a půl roku) a přes všechnu snahu situaci vyřešit konstruktivně, prostě řve a řve. No a jiné podobné situace...
Dost o tom přemýšlím a říkám si, že možná stinná stránka toho "partnerského" přístupu k dítěti je, že člověk není "nad věcí", ale bere to stejně osobně, jako kdyby se k němu schválně zachoval ošklivě třeba kamarád - a na toho by se přece taky naštval a vynadal mu!
Alespoň já to tak často cítím (a to i dřív než jsem četla Vaši knihu), že to nedokážu brát úplně jinak "jen" na základě toho, že to řeklo/udělalo (moje) dítě... Co říkáte na tuto úvahu?
Také mi přijde, jestli to není i otázka temperamentu - prostě s manželem nejsme zrovna nejklidnější a nejtrpělivější. Je to někdy prostě otázka sebeovládání. Co s tím? Lze se tomu případně naučit ve Vašcih kurzech?
Můžete mi prosím napsat, zda, kdy a kde se nějaký koná v Praze, a kolik stojí?
Děkuji a přeji hezký den! M.
|
| macerno | 
|
(8.12.2008 13:12:29)
Souhlasím. Jako teorie se mi to moc líbí, ale bohužel v praxi se nechám vytočit k hodnotícím výkřikům, výčitkám, vyhrožováním trestem a manipulování s dcerkami typu: já se Ti snažím vyhovět, udělej to taky nebo se příště snažit nebudu. Starší (4 roky) už mi to vrací, protože mi vymýšlí v případě sporu za mé jednání různé tresty typu "za trest se se mnou nebudeš dívat na večerníček...zůstaň si tu sama a přemýšlej, jak to udělat podle mně. Těžko se mi "popisuje", když ve vztahu k sobě také každou situaci a chování nějakým způsobem hodnotím (kladně nebo záporně).
|
| fisperanda | 
|
(8.12.2008 14:24:54)
Přesně to mě napadlo po přečtení článku, že je to moc hezký, ale jak to užít v praxi? Dceři, která mi v noci odmítá spat, těžko budu vysvětlovat proč je pro ni spánek dobrý. Achjo, ta výchova je tak těžká... Když nechám prostor pro diskuzi, aby se projevila, smete mě jedním vrzem. Když budu autorita, potlačím její osobnost. Najít zlatou střední cestu a mezitím nezešílet, to bude chtít ještě trpělivost :)
|
| Gladya, bývalá dasa, | 
|
(8.12.2008 14:47:40)
Svatá pravda, teorii výchovy mám celkem zmáknutou, ale nejsem robot a nervy nemám ze železa: takže trpělivě vysvětlím jednou, dvakrát možná n-krát. Ale co když to nezabere? Nakonec stejně ječím a vyhrožuju .a I na to plácnutí občas došlo...
Asi každý ví, že příliš "autoritářská" výchova není ideální, ale ani přílišná benevolence dětem neprospívá. Ale kde je ta spávná míra?
A aby to nebylo málo, každé dítě je jiné, stejné výchovné metody můžou být na jedno dítě tak akorát a na jiné už moc přísné (nebo obráceně moc mírné). No chce to asi hlavně cit...
|
|
|
|
| Veronika, školák a předškolačka | •
|
(8.12.2008 14:53:33)
Přesně to jsou i moje zkušenosti a pocity. (Také bohužel bývám netrpělivá, nervózní a výbušná, velice si to vyčítám, ale sebevýchova je obtížná.) Domnívám se, že to ale není zase tolik na škodu, pokud se jinak člověk snaží výchovu s respektem co nejvíce uplatňovat. Kdesi jsem se setkala s názorem psychologa, že rodiče by se neměli přehnaně obviňovat za "nedokonalou" výchovu. A to z toho důvodu, že dítě připravují na život ve společnosti lidí, kteří zdaleka nebudou vždy dokonalí. Myslím, že není nezdravé, když dítě uvidí, že rodiče nejsou stroje, že mají emoce a projevují je, samozřejmě nějakým přiměřeným způsobem. Budou se tak v budoucnu chovat více či méně všichni lidé kolem nich a je snad i dobré, být na to připraven. A také vědět, že určité chování zkrátka může u druhých způsobit velmi negativní reakci, že překračovat některé hranice se nevyplatí. Pokud někdy pod tlakem okolností "ujedu", vždy dětem následně v klidu vysvětlím, že jsem např. křičela, protože jsem měla o ně strach (byla unavená, rozzlobená, ...)a že se omlouvám, že by bývalo určitě lepší vyřešit to v klidu a že se o to příště budu snažit. Nicméně, za věcí jako takovou si stojím.
|
|
| kaMyš | 
|
(8.12.2008 15:45:44)
Dost o tom přemýšlím a říkám si, že možná stinná stránka toho "partnerského" přístupu k dítěti je, že člověk není "nad věcí", ale bere to stejně osobně, jako kdyby se k němu schválně zachoval ošklivě třeba kamarád - a na toho by se přece taky naštval a vynadal mu!
Já teda nevím, mě naopak po zhruba půl roce používání RR přístupu přijde, že se rozčiluju míň, protože za některé věci předávám zodpovědnost dětem. Když nestihnou večer uklidit do určité hodiny hračky, nepustím jim pohádku - a nemusím se vztekat, že hračky nebyly včas uklizené - prostě je tu nějaká dohoda (oni to vědí a já to, pro toho menšího, připomínám) a já respektuju, že si vybrali neuklízení místo pohádky. Oni se sice někdy vztekají, ale věřím, že to časem pochopí.
Jinak se mi zdá, že často je RR přístup braný jako "měkký", já bych řekla, že to tak vůbec není! Oprávněné požadavky na děti jsou v pořádku, děti musí respektovat rodiče. Ale rodiče by neměli k vynucení svých požadavků používat nerespektující přístupy (urážky, shazování, výčitky, hrozby...). RR kurz mi pomohl si uvědomit, že hodně konfliktních situací se dá vyřešit domluvou předem - s jasně formulovanými důsledky, které bude mít její nedodržení.
Jinak kurzy RR jsou tady:
http://www.zkola.cz/zkedu/predskolou/respektovat/akreditovanekurzy/15388.aspx
|
| MM, 2 kluci | •
|
(8.12.2008 16:42:59)
... za ten odkaz a TVé zkušenosti!
To zní povzbudivě jak píšeš, že se rozčiluješ míň. Myslím že já to prostě neaplikuju důsledně, v některých situacích upadám do starých vzorců chování.
To co cituješ, jsem vztahovala na takové ty situace, kdy třeba starší syn vyloženě naschvál odmlouvá či provokuje. Myslela jsem to tak, že na manžela či kamaráda bych se naštvala taky (ale ti se většinou tak nechovají ;-)), ale také bych měla možnost prostě třeba odejít a nechat ho ať si teda blbne - ale beze mě! U (menšího, předškolního) dítěte to však nejde, mám za něj zodpovědnost a prostě jsme někdy spolu tak trochu "chtě nechtě". (Samozřejmě jsem většinou se svými dětmi ráda, teď mi jde jen o ty situace kdy je to tu "jak v blázinci" a já nemohu udělat to co vůči manželovi či kamarádce.)
Jde mi o to, že když se snažím chovat se podobně jako k dospělému (tedy partnersky, s obdobným respektem, neshazovat druhého atd.), tak to sice částečně jde, ale částečně narážím na to, že se prostě o dospělého nejedná, nechová se tak a z toho plynou nějaké věci - např. ¨mj. to že prostě nemůžu jen tak někam odejít apod.
Jinak máš pravdu - u konkrétních úkolů jako uklízení atd. je zodpovědnost na nich, když to nestihnou a vlastně to nemusím řešit.
Ty kurzy by mě zajímaly blíže. Máš pocit že to byl větší přínos než ta knížka? Že sis to jaksi v praxi víc "procvičila," zažila...?
Díky! M.
|
| MarkétaP + 4 dcerky | 
|
(8.12.2008 16:49:07)
MM, přijď na tu "respektující" diskusi na Rodině (jestli už tam chodíš, promiň, občas nemám přehled). Jedna z diskutérek řeší takové nevhodné chování svého čtyřletého syna tak, že verbalizuje "Nelíbí se mi, jak se mnou mluvíš." "Opravdu se mi nelíbí, jak se mnou mluvíš." a potřetí buď odchází nebo lze také "Protože se nechováš tak, jak je mezi lidmi slušné, bude možná lepší, bys odešel do svého pokoje, kde to nebude nikoho obtěžovat" - ovšem tohleje dobré (tento důsledek) stanovit už předem, když je dítě ještě v pohodě.
|
| P + 6 | 
|
(8.12.2008 20:37:05)
MM, už to dělám trochu jinak, myslím, že líp. Pokud Péťa zlobí, tak se snažím vždy začít popisem: "Péťo, slyším, že říkáš ošklivá slova". "Péťo, zase jsem slyšela ošklivé slovo. Janičku to provokuje!" Dál nasadím já-výrok: "Péťo, vadí mi, že říkáš ošklivá slova. Chci, abys přestal a dodržoval pravidla!" Pak výběr: "Péťo, buď budeš s námi v obýváku a budeš dodržovat pravidla, nebo pokud potřebuješ říkat ošklivá slova, tak můžeš, ale někde, kde nás nebudeš rušit!" A pak už ho chytnu či odtáhnu někam pryč. Pokud jsem mimo, tak fyzickým chycením a odnesením vybiju trochu negativních emocí. Pokud se ještě držím, tak přidám výběr: "Chceš do pokojíčku nebo do ložnice?" Důležité je, že když jsme všichni v pohodě, tak si o tom povídáme. A taky když začne zlobit, tak přemýšlím, jestli nemá hlad, žízeň, nepotřebuje se pomazlit... Často zlobení rozeženu lechtáním, hledáním broučka protivňáčka pod oblečením...
|
|
|
| kaMyš |
|
(8.12.2008 17:16:34)
MM, k těm situacím už koukám za mě odpověděla Markéta. Mě přijde, že to není o tom, že se k dítěti můžu nebo nemůžu chovat jako k dospělému, ale že je třeba dát najevo, že vyžaduju určitý respekt k sobě.
K tomu kurzu: mínus je, že se tam vlastně vysvětluje to samé, jako v knížce. Plus je, že se to tam vysvětlí do větší hloubky a můžeš se ptát, taky se to procvičí (osobně bych uvítala i víc procvičení). Hlavně mě kurz donutil koukat na RR jako celek - než jsem na něj šla, tak jsem používala jednotlivé postupy, měla jsem přečtenou jen část knížky a nemohla jsem se donutit nastudovat zbytek, přišlo mi to hrozně náročný. Kurz mi pomohl pochopit ty základní myšlenky za tím.
|
|
| MMILI | 
|
(10.12.2008 19:37:34)
Mám 21.měsíčního kloučka,je strašně šikovný,krásně mluví.Snažíme se ho chvalit za to co udelal a když něco provede tak domluvou nebo vyběrem(neuklidíš si hračky,nebo to co zrovna rozhazel,nebude pohadka.adt..)někdy se to daří někdy ne..Ale poslední dobou začína být dost agresivní.Háže s hračkama ,s jídlem,kouše mě.Ted odmítá i spát přes den,večer nechce usínat a ja už jsem dost nervozní a uavená.stále ho kojím a on se brekem a vztekáním dožaduje prsa klidně co půl hodiny.Nebo mě "vydírá",že chce prso a pak bude spinkat a ono nic.Samosřejmě že ujedu a křičím.Jsem těhotna takže i hormony hrajou svojí roli(ale jenom 7tt malej to ani neví,takže to tím nebude)PROSííM PORADTE
|
| MMILI |
|
(10.12.2008 19:44:37)
ještě k upřesneni.Hodně používámvětu:Je potřeba to udělat,uklidit adt...snažim se hodně po dobrým.
|
| MMILI |
|
(10.12.2008 19:47:32)
nebo to dělame spolu,pomáhám mu a on mě.Třeba u vaření adt.Tak nevím co dělam špatně,že je tak agresivní.
|
|
|
| MarkétaP + 4 dcerky |
|
(10.12.2008 19:51:48)
Mili, klidně to tím bude, děti to poznají, i v mlíce. Ale taky pozvolna vstupuje do období vzdoru, a to se prostě musí vydržet :) Stanovit pravidla, verbalizovat, co se mi nelíbí. JIna jak píšeš "neuklidíš - nebude pohádka" na výběr nedáváš, pozor. Na výběr bys dala "chceš uklidit hned teď nebo až po večeři?" a info o přirozeném důsledku "Jen je potřeba uklidit před koupáním, abys pak stihl večerní pohádku. Když se půjdeš koupat moc pozdě, ta už pohádku nestihneš."
|
| MMILI |
|
(10.12.2008 20:01:33)
děkuji za upozornění.je pravda,že toto taky používam,ale musím jsi hodně dávat pozor,abych to řekla spravně
|
|
| MMILI |
|
(10.12.2008 20:03:10)
opravdu si myslíš že to pozná?
|
| MarkétaP + 4 dcerky |
|
(10.12.2008 21:15:15)
Některé děti tak citlivé jsou. Rozhodně to můžou poznat na mlíce - kamarádky kluk poznal těhotenství dřív než ona, a odstavil se. Ony to hormony s tebou dělají sice nepatrné, ale věci ;)
|
|
|
| MMILI |
|
(10.12.2008 20:14:07)
Můžeš mi poradit nějaké fígle jak na to? Myslíš že bych mu to měla říct,ani jsem nebyla ješte u doktora...až přiští týden....ale zase mu to nechci říkat,kdyý to není jiste
|
|
|
| hanci neposeda |
|
(11.12.2008 0:48:06)
Neco podobneho take resim. Mam 2-leteho klucinu a zacalo nam obdobi vzdoru. Dosud jsem byla zastancem vysvetlovani, nikdy ne zdlouhaveho, a fungovalo to vyborne. Ted moje slova zanikaji v kriku, opakovanem ne-ne a obcasnym odhozenim treba jidla nebo te cepicky, co si ma vzit. Trochu me v clanku zarazilo, ze argumenty typu - pokud neudelas ukol, nebude televize - jsou povazovany za vyhrozovani. Ja takove argumenty obcas pouzivam (snis jeste jednu lzicku, nechas se prebalit atp, pak bude pohadka, vylet, cokolada) a mela jsem dojem, ze jde spise o pozitivum. Ted skutecne nevim. Samozrejme nejvic se mi libi tipy autorky i nekterych diskutujicich, jak davat na vyber (cepici modrou nebo cervenou)- to asi u batolat zabere casto (ovsem musi se to aplikovat rychle, nez se rozjede vztekly krik a plac). Jinak ale myslim, ze se opravdu obdobi vzdoru neobejte bez obasneho kriku (ted myslim ze strany rodicu:o), zvlast pokud se o deti starate sami bez pomoci 24/7.
|
|
| jedna plus dvě | 
|
(11.12.2008 16:35:57)
U nás v něčem podobné, i když asi lepší. Mám moc šikovného kluka 20m a jsem teď 15tt. Kojila jsem do 18m - když jsem zjistila, že jsem těhotná, tak jsem odstavila, protože jsem se na to necítila, s únavou, s nervy. Malý byl pěkný závislák a chtěl čím dál tím častějc. Odstavení jsem si neuměla představit, ale NAJEDNOU TO ŠLO! (asi ty hormony). Je to velká výhoda, protože teď taky často nemám nervy na usínací obstrukce, tak může uspávat manžel  Takže doporučuju.
Jinak, taky teď začal víc provokovat, nenene, záchvaty (dupe, mručí, až se musím snažit se mu nesmát)házet věcmi apod. Myslím že důvody jsou jak začátek období vzdoru, tak testování pevnosti a spolehlivosti světa (denně musí zkusit, že stále platí, že maminka se nesmí kopat, kousat, štípat, bouchat...,tatínek se nesmí rvát za fousy apod.), a taky jak jsem unavenější a míň se mu věnuju (95% místo 100% tak se samozřejmě snaží pozornost upoutat -a tím negativním nejspolehlivějc, že. Nejdřív se pokusím odvést pozornost a když to nezabere, mám různé metody, nejsem si jistá, že všechny správné, ale už se to snažím důsledně dodržovat.
U házení hračkama ho prostě upozorním, že to takhle rozbije a pak to nebude mít. Už rozbil své oblíbené autíčko, má ho teď na skříni rozbité, jako výstraha, že přijde i o ostaní hračky, když je bude demolovat. U řady věcí uplatňuju 3x a dost. Např u jídla když začne dělat binec, upozorním ho, že to pro mě znamená, že už asi nechce. Nepřestane - konec jídla. Když ubližuje, důrazně mu řeknu, že to bolí, že se to nesmí dělat, že je to ošklivé, musí mě pohladit a pofoukat (jako já jeho když se bouchne) a když nepřestane, následuje plácnutí, ne moc ale přece (přes nohu při kopání, přes ruku při bouchnutí, a pevné položení ruky přes pusu při kousnutí). Ne všichni s tím asi souhlasí, ale např. izolovat ho by pro něj bylo mnohem horší, je to velký komunikativec a tulivec. Zatím to zabírá, jde si mne hned udobřovat a dá nějakou dobu pokoj.
|
|
|
|
|
| MarkétaP + 4 dcerky |
|
(8.12.2008 15:53:08)
MM, zrovna v lednu jdu na jeden kurz v Počernicích - 3x3 hodiny ve čtvrtek dopoledne.
http://www.mcmum.cz/download/respektovat-01-09.doc
Zájemce o praktický život s RabR zvu na novou diskusi na Rodině: http://www.rodina.cz/diskuse13280.htm
|
| MM | •
|
(8.12.2008 16:45:52)
... za tip a na novou diskusi se ráda kouknu ! Čvrtek dopoledne se mi zrovna nehodí, škoda. No uvidím...
|
|
|
| Amálka | •
|
(8.12.2008 17:16:37)
V Praze existují kurzy efektivního rodičovství, které organizuje centrum pro rodinu. Totéž bývá i v Brně,
Vychází to ze stejných principů a krok za krokem Vám to pomůže udělat doma nějaké změny... Sama jsem to absolvovala a mohu doporučit.
|
|
|
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)