| Mirka | •
 |
(13.7.2001 9:09:52)
Ahoj všichni, můj problém se trochu podobá těm všem, kdy spí každý sám, ale v něčem je asi jiný. Můj muž ze začátku manželství "nefungoval" když měl problémy v práci, někdy i několik měsíců, ale protože jsem o tom věděla, brala jsem to. Postupně ale začal tyhle výpadky dávat za vinu mě - i když se vždycky vynořily potíže jinde...Teď už ale spíme odděleně rok a asi to bude pokračovat. Abych trošku popsala, v čem chci poradit: manžel je nevyspělý - nikdy nebyl nucen se starat sám o sebe, takže neví, co to obnáší. Když jsem odjela i s děckem, tak ho živily babičky... neumí příliš vycházet s lidmi - je vznětlivý a hlavně - není ochoten připustit vlastní chyby. (je to i moje vina - nikdy jsme ho nenechali, aby na ně doplatil!) No a původně jsme se pohádali kvůli blbině - už ani nevím, o co šlo, on to ovšem ví přesně - taková křivda, říct mu, že není ideálem světa. Jenže těsně na to skončil náš syn v nemocnici s psychickou poruchou - šlo o důsledek dlouhodobé šikany...Mě tehdy podržela diskuze tady na Rodině a kamarádi, můj muž ovšem zůstal se svými problémy sám. Dělá jako OSVČ a skoro nevydělává, ale hlavně nemá podporu lidí okolo - pracuje sám. V poradně se s ním vůbec nepodařilo navázat kontakt, přes známé jsme mu nasadili antidepresiva, ovšem bez rozumné diagnozy - nejde se k němu dostat. Stále přemýšlí o rozvodu. Na týdenní dovolené byl ale jako vyměněný - k sexu nedošlo jen proto, že vrzala postel... byl spokojený, hrál si...dva dny po návratu ale bylo všechno zpátky - já jsem blbá a neschopná (i když dávám do společného víc než on a táhnu celou domácnost), dítě je nemožné a nevychované a všichni kolem něj jsou idioti. Psychiatrička, ke které chodíme s dítětem radila: chválit, chválit a přehlížet chyby, ale já už pomalu nemůžu dál. Připadá mi ale zbabělé se rozvést - když všechno klapalo, bylo mi s ním dobře a teď bych se na něj vykašlala - jak už jsem psala, já mám své zázemí, on ne. Co myslíte, dala by se mu nějak nahradit "dovolenková" pohoda? Pokud by vypnul na delší dobu, asi by se dost věcí vrátilo do normálu. S mým platem mu nejsem schopná zaplatit lázně - tuhle variantu už jsem taky promýšlela. Myslím si, že hodně taky odráží moji "otrávenost", jenže nevím, co s tím - podotýkám, že aktivity, které mě bavily dřív jsou mi teď kvůli úrazu s trvalými následky nedostupné.
|
| Zuzana,32 let,syn 8 let | •
|
(13.7.2001 10:17:10)
Ahoj Mirko,
tak trochu se dokážu vcítit do situace tvého manžela jako OSVČ,která ale nevydělává.Určitě to pro něho není jednoduché,protože si uvědomuje,že on vlastně do rozpočtu domácnosti nepřizpívá,nebo jen minimálně a všechno vlastně táhneš ty. Z toho možná pramení jeho nervozita a taky útoky na tebe i syna.Správné chování z jeho strany to určitě není,ale na zákazníkovy se vyřádit nemůže a nejblíž je asi manželka a syn.Jeho nervy jsou napjaté jako struna,stačí malé byť nechtěné popíchnutí ze strany třeba syna (víme jací nešikové jsou děti)a roztržka je na světě.S tim rozvodem to určitě nemyslí vážně,podle toho co jsi psala o vaši dovolené.Když má člověk problémy,řekne lecos ve vzteku,zrovna to co ho v tu chvíli napadne,ale ve skutečnosti by to neudělal.Co zkusit mu v klidné atmosféře (třeba znovu někde mimo domov o víkendu) navrhnout ať s tou OSVČ skončí a zkusí se někde zaměstnat.Pokud mu to nejde nemá cenu to násilím udržovat při životě.
Mluvím tak trochu z vlastní životní zkušenosti.Já jsem totiž skoro 2 roky podnikala a byla tudíž OSVČ.Z počátku to šlo dobře,ale časem se mi klientela zákazníků zůžila na nějaký počet asi 6 žen za měsíc (měla jsem kosmetické studio)a to pak šlo dolů vodou.Byla jsem v pronájmu,takže jsem platila nájem,pojištění,účetní a materiál a vlastně nebylo z čeho,protože jsem skoro nic nevydělala.Takže mi to dotoval manžel z vydělaného příjmu.Krušné chvíle nastali,když manžel přišel o práci.Byli jsme oba nervozní,stačilo málo a pohádali jsme se.Peněz bylo málo a museli jsme platit nájem+všechno k tomu a jídlo jsme taky potřebovali.A co je nejhorší,že dítěti nemůžeš říct,že dnes mu nekoupíš Kinder vajíčko,protože za ty peníze koupíš brambory k obědu.Jsem toho názoru,že děti se podobnými věci nemají zatěžovat.Manžel jsi pak práci našel,já jsem s podnikáním skončila,je mi to líto,protože mně to bavilo a navíc mi zbylo zařízení salonu,které prodáš jen těžko.Našla jsem si práci,v rodině nastal zase klid a my jsme zas šťastný a spokojený.Měla jsem ve městě silnou konkurenci,věděla jsem že časem stejně skončím,tak proč to uměle prodlužovat.
Nevím zda jsem ti poradila,určitě se k tomu vyjádří i jiné diskutující.Chtěla jsem ti napsat,že ty pocity co asi on prožívá znám,není to vůbec jednoduché a pokud to nepřináší výsledky,je lepší s tim zkončit(aspoň podle mně).Podnikat v dnešní době není vůbec jednoduché.Já jsem si to zkusila a už bych nepodnikala.
Přeju ti,aby jste tu krizi co nejdřív vyřešili hlavně ve váš prospěch.Určitě se klid vrátí i do vaší rodiny,jen to chce postavit se k problému čelem a nedávat si falešné iluze typu "třeba za 3 měsíce to bude lepší".Přeju vám hodně štěstí.
|
| Sharon | •
|
(13.7.2001 11:53:27)
Zuzano, vím, že jsi zrovna Kinder vajíčko použila jako příměr, nicméně si myslím, že děti by neměly si zvykat, že mají všechno, co právě chtějí. A nevidím důvod, proč by jim rodiče, úměrně věku, nemohli vysvětlit, že zkrátka nemají zrovna tolik peněz, že si nějakou nadstandardní věc (například zrovna i tu hloupou čokoládu) nemůžou koupit. Nejsem pochopitelně zastánce asketické výchovy a sama jsem vždy myslela v první řadě na děti a jejich potřeby a radosti, přesto jsem se ale, když to bylo nutné, nerozpakovala říct jim, že na to či ono prostě peníze nemám a kupovat to nebudu. Pokud by si prcek zvyknul, že máma sice nemá na nájem, ale jemu koupí vše, na co prstíkem ukáže, vyrostl by z něho jednou pěkný sobeček...
|
| Zuzana,32 let,syn 8 let | •
|
(13.7.2001 12:48:51)
Jistě,plně s tebou souhlasím.V době kdy jsme se ocitli v té nelehké situaci chodil do 1 třídy a podle mně děti v první třídě mají co dělat sami se sebou,natož abych ho zatěžovala rodinnými problémy.Nechtěla jsem,aby to vyznělo tak,že můj syn dostane to na co si ukáže i v těch případech,které jsem popsala.Tak to vůbec není.Dnes kdy mu je 8,5 roku mu i tyto věci vysvětluji způsobem,aby tomu porozuměl.Takže moc dobře ví,že platíme za bydlení,vodu,elektřinu atd.Že chodíme celý měsíc do práce abychom vydělali peníze a z nich se pak mohlo zaplatit to co jsem už popsala.Dnes mu taky řeknu,že to něco nekoupím,protože na to nemám penízky.Když řekl,že by chtěl mobil,řekli jsme "dobře,ale penízky na něj(aspoň nějakou část) si vyděláš na nějaké brigádě,nekoupí se z peněz co jsi dostal od babiček,to by bylo moc jednoduché".Představa,že si sám vydělá nějaké penízky ho docela nadchla.
|
| Ivana 32let | •
|
(13.7.2001 13:01:22)
Zuzano,
tvůj osmiletý syn půjde na brigádu? To snad nemyslíš vážně?
|
| Zuzana,32 let,syn 8 let | •
|
(13.7.2001 13:39:50)
Ivo nelekej se.Pokud by to vyšlo,jednalo by se o prodej místních novin jednou do měsíce(je to měsíčník).Prodávají to děti v jeho věku,většinou jsou ve skupince 2-3 kluky nebo holky.Stojí před marketem,který je těsně u našeho paneláku a noviny nabízí.Tiskárna za to asi moc neplatí,ale myslím si že by mu to pro život do budoucna mohlo prospět.Bydlíme v menším městě,kde se lidi více méně znají.Pokud by jsme bydleli třeba v Praze,tak bych určitě o něčem podobném v tomhle věku neuvažovala.
|
|
|
| Sharon | •
|
(13.7.2001 14:13:18)
Zuzano, tak to je prima :)))
Jo a mimochodem, hodně se teď rozmáhá, teda u větších dětí, tvůj je ještě moc malej, mytí oken aut na benzinkách. Vždycky ráda těm teenům zaplatím, teda pokud mi tam nerozpatlají šmouhy :))) Ale oni většinou umí dobře...
|
|
| Jana* | •
|
(16.7.2001 7:23:35)
Zuzano,
moc se v tom nevyznám, ale nejsou oficiální brigády až od 16 let ? Kdo a na jakou práci zaměstná 8,5 letého kluka (na černo) ?
Jana*
|
| Dana, dvojčata | •
|
(16.7.2001 18:54:49)
Ano Jani*, máš pravdu, práce nezletilých je u nás oficiálně zakázána, hranice je právě oněch 16 let. Ve skutečnosti pracují opravdu načerno. Nic proti, ve 14-ti letech už jsou děti dneska v některých věcech dost vyspělé, tak proč by si nemohli přivydělat. O práci 8 letého dítka jsem ještě neuvažovala :-)) máme čas.
|
| Milada, dcera 8 m, syn 5,5 roku | •
|
(16.7.2001 23:11:41)
Ahoj Dani a Jano,
a jak se to řeší na brigádách pořádaných školou (chmely, brambory, povinná praxe atd.)? No, možná tyto brigády již dnes nejsou, doba se nám změnila. Já na to vzpomínám však moc ráda.
Milada
|
|
| Stáňa(41)+Ondra(7,5) | •
|
(17.7.2001 14:33:45)
Ahoj Jani* a Dano,
nedá mi to, aby neupřesnila tvrzení, která tu zazněla v souvislosti s možností zaměstnávat osoby mladší 16 let.
Podle § 11 zákoníku práce (dále jen „ZP“) způsobilost fyzické osoby mít v pracovně právních vztazích práva a povinnosti a způsobilost vlastními právními úkony nabývat těchto práv a brát na sebe tyto povinnosti vzniká dnem , kdy tato osoby dosáhne 15 let věku (pokud zákon pro některé případy nestanoví jinak). Den nástupu do práce nesmí předcházet dnu, kdy tato osoba ukončí povinnou školní docházku. Převedeno do „lidštiny“ – pracovní smlouvu může uzavřít ten, komu je víc než 15, den nástupu do práce (který je základní náležitostí prac. smlouvy – viz § 29 odst. 1 ZP) musí být až po dni ukončení povinné školní docházky.
Podle § 164 ZP je zaměstnavatel povinen si k uzavření pracovní smlouvy (stejně jako k výpovědi mladistvého zaměstnance a rozvázání pracovního poměru dohodou) povinen vyžádat si v případě, že jde o mladistvého zaměstnance (to je zaměstnanec mladší 18 let – viz § 274 odst. 2 ZP), vyjádření jeho zákonného zástupce (což jsou obvykle rodiče). Podobně musí být i výpověď daná mladistvému zaměstnanci a okamžité zrušení pracovního poměru ze strany zaměstnavatele dány na vědomí zákonnému zástupci.
Podle § 83a odst. 2 písm. d) ZP může délka pracovní doby zaměstnanců mladších 16 let činit nejvýše 30 hodin týdně s tím, že v jednotlivých dnech nesmí přesáhnout 6 hodin.
Jinak pracovní podmínky mladistvých mají v některých otázkách specifickou úpravu (§ 163 a násl. ZP) – jde především o zákaz některých prací.
|
| Sharon | •
|
(17.7.2001 20:49:23)
Stáňo, navzdory zákonu bych jenom doplnila, že i děti si mohou vydělávat peníze, a to ne málo. Není to pochopitelně zcela běžný postup, ale v reklamě, filmu a dabingu je značný počet dětí. Chápu, že ne každý prcek se sebere a půjde dabovat seriál. Ale například málokdo ví, že existuje velké množství castingových agentur, které najímají "herce" všech možných věkových kategorií do komparsních rolí a roliček v davových scénách. A to zejména v létě. Stačí vzít zlaté stránky a telefon k ruce. A honoráře za celodenní pobyt na place jsou ne zrovna malé - pro školáčky je i pětistovka vysoké mění....
|
| Stáňa(41)+Ondra(7,5) | •
|
(18.7.2001 13:10:57)
Sharon,
já pracovní právo nedělám, takže se v něm zase necítím takový odborník. Napasla jsem jen to, co jednoznačně vyplývá ze ZP.
Upřímně řečeno ani nevím, jakým způsobem je to účinkování dětí v reklamách (o castingových agenturách jsem pochopitelně slyšela :o)) po právní stránce ošetřené. Docela by mne to zajímalo, takže pokud o tom něco víš, budu ráda když mi "rozšíříš obzory" (kdyžtak na mail v záhlaví - ať tu svým "vzděláváním" :o) nezabírám zbytečně místo).
|
| Martina | •
|
(18.7.2001 22:01:16)
Ahoj Stano,
moje dcera ucinkovala v reklamach, takze jestli potrebujes nejakou informaci, klidne napis.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Sharon | •
|
(13.7.2001 11:44:39)
Mirko, příběh tvého chlapečka jsem sledovala, proto mě zaujalo teď pokračování. Víš, přijde mi, že celý problém bude asi mnohem větší. Napadá mě i to, jestli váš synek nemůže mít svoje psychické problémy právě v důsledku chování otce, které ho může stresovat. Jen ty sama bys asi toto mohla posoudit, ale určitě mu na pohodě nepřidá, když domácí ovzduší je takové, jak popisuješ. Taky by sis měla položit otázku, zda manžel vůbec vydělávat chce - jinak by ho přece určitě napadlo to, co ti tady píše Zuzana, tedy pověsit podnikání na hřebík a nechat se někde zaměstnat. Jestli mu náhodou tato situace nevyhovuje - nemuset nic moc dělat a pořád za to někoho obviňovat. Jen ty sama ho znáš natolik dobře, že bys toto měla sama vycítit. Víš, tak jak jsi tu o něm napsala pár slov, příliš sympaticky na mě nezapůsobil. A jakkoliv ti třeba rozvod připadá zbabělý a není to zcela jistě plošně použitelné řešení, myslím si, že za určitých okolností se řešením či východiskem stává. A pokud by tvůj muž žil jenom na tom, že parazituje na tvojí práci a ještě tě a synka za to psychicky deptá, případný rozvod by ho donutil postarat se o sebe sám - a nejspíš by ho tedy muselo začít zajímat, z čeho bude žít. Neradím ti toto udělat, těch problémů u vás asi bude víc a nejsem schopná je takto do hloubky posoudit, ale měla bys rozhodně s vaší psycholožkou probrat i tuto otázku. A ještě něco - proč bys manžela chtěla posílat do lázní, a hlavně s čím? Pokud by byl jeho psychický stav tak neúnosný, tak snad existují psychiatrické léčebny na pojišťovnu, ne? Nemám v této problematice zcela jasno, ale prosím, zamysli se nad jednou věcí - ve vztahu by měli oba stejnou měrou dávat i přijímat... jakmile se tato rovina posune, není to správné... a pokud se neustále posouvá dál a dál, nemůže to být únosné...
|
| Mirka | •
|
(13.7.2001 12:32:09)
Ahoj Sharon a Zuzko,
máte asi pravdu obě. Ze začátku, když jsme začínali (dělám v oboru taky a na mateřské jsem dost pomáhala), tak to bylo fajn. Teď je to dost hrůza. Jenže...Před čtyřmi roky jsem podstoupila druhou operaci kolene - dopadla výborně - a s mým mužem a synem jsme začali rozvíjet mohutné aktivity - jízdárnu, aerobic...peněz bylo dost...Pak se změnila situace u mě v práci a já odešla - od lidí, které jsem měla ráda, které jsem znala, do cizího, hlavně z postavení privilegované do podřízeného, i když za větší peníz...V tutéž dobu manžel zjistil, že ho podvádí společník ve firmě - dluží nám přes půl milionu - a začal vlastně znovu od píky...já spadla na táboře tak šikovně, že už se bez ortézy nepostavím - stav je to trvalý a od vééélikééé deprese mě zachránili noví kolegové. Psycholožka mě upozornila, že za stav mého syna může - kromě školy - velkou měrou i můj otec - vždycky byl přesvědčený, že jsem zcela neschopná a toto bohužel vykládal i mému synovi - takže následovala roztržka s rodiči. Aby toho nebylo dost, moje setra po třech letech léčby otěhotněla a doktorka jí omylem píchla špatnou injekci. Důsledekm byl potrat. Na jaře vloni otěhotněla znovu - silně rizikové těhotenství a když už bylo jasné, že přežije a dítě asi taky, tak manželovi řekli, že náš hlavní zákazník bude měnit systém smluv s externisty. Do toho se mi přidaly komplikace v práci, dítěti rozbili hlavu - tuhle část příběhu znáte - a když už se dítě dalo do kupy, tak na Štědrý den odpoledne si tchýně zlomila nohu tak šikovně, že v ní má doposud drát. Následovala zpráva, že nám všem v práci sníží plat, náš dlužník - podvodník přestal splácet (údajně už nemá z čeho), syna zmlátila sousedka - spor se táhne dodnes a sestra porodila holčičku - krásnou, zdravou? Tedy - malá snáší jen určitá jídla, špatně tráví a narodila se císařským řezem, protože během porodu u ní došlo k dušení. Sestře nemůžu říct, že určité vady se projevují až ve vyšším věku (tak, jako u mého syna) - malá je plně závislá na kojení...Odtud, Sharon, ta úvaha o lázních. Na jednu rodinu je toho prostě moc a myslím si, že pokud budou doléhat pořád tytéž vlivy, nemáme šanci to utáhnout. Na psychiatrii jsem pomýšlela také, a nejen já, manželovi kamarádi se z něho snaží vytáhnout, co se dá a nějak ho nasměrovat, ale pořád mám pocit, že tady platí: stokrát nic umořilo osla...Pokud jde o to, že by se manžel nechal zaměstnat, tak on tvrdí, že o tom uvažuje, ale pořád je jen u úvah. Není mi docela jasné, proč - myslím si, že i kdyby pracoval v zahraničí (kvůli platu) a synovi se věnoval o víkendech, bylo by to pro oba lepší než takhle.
|
| Jarka, dvě dcery | •
|
(13.7.2001 13:24:03)
Ahoj Mirko, moc dobře ti rozumím, nedávno jsem prožívala něco podobného. Nebudu tu sáhodlouze rozepisovat naše rodinné tragédie, bylo toho opravdu strašně moc a postupně mě to úplně vyčerpalo. /úmrtí manžela, vážná nemoc mladší dcerky, moje skoro smrt na banální žlučníkové operaci, léta strávená sama s dětmi bez jakékoli pomoci, potom trošku sluníčko v podobě mého současného přítele, ale brzy přestalo svítit - krádež auta, po šetření a pořízení si nového za 14 dní bouračka, po dalším šetření a pořízení do tří měsíců opět krádež. Hned poté přítel ztratil práci, deprese, zase jsem všechno táhla sama/. To jen stručný výčet toho nejdůležitějšího. Sama se v tom ještě plácám, když jsem si přečetla tvůj příběh, skoro jsem se v tom viděla. Pořád být ta chápavá, zodpovědná, obětující se. Víme obě, že to nejde do nekonečna. Začala jsem s tím něco dělat ve chvíli, kdy se mi stalo, že jsem se ráno probudila a zjistila jsem, že nejsem schopná vstát a jít do práce. Neměla jsem sílu ukrojit ani chleba. Totální vyčerpanost. Celý den jsem prospala, trošku jsem se srovnala a potom jsem naprosto v klidu a rozhodně řekla svému příteli, že vím, že je toho na něj moc a že vím, jak se asi cítí. Ale že já už prostě nemůžu fungovat tak, jako dosud, že nemám sílu a nebudu už dlouho schopná ho podporovat tak, jako dosud. Prostě jsem tu tíhu a zodpovědnost za všechno vzala a předala mu to. Ještě nějakou chvilku se rozhoupával, to jsem ještě byla trpělivá a te´d už to konečně nese ovoce a já sice zatím hodně pomalinku ale přece jen cítím, že to všechno ze mně odpadává. Taky jsem se naučila myslet víc na sebe - viz. příspěvek o něco níž. Prostě už nejsem za tu Matku Terezu a učím se urvat si /možná i trochu sobecky ale jsem přesvědčená, že si to zasloužím/ něco i jenom a jenom pro sebe. Výhodu mám v tom, že moje dcery jsou už poměrně velké a dokážou mě skoro ve všem v domácnosti zastoupit.
Jestli je to u vás jen trochu možné, zkus nějakou obdobu tohoto řešení. Protože dokud budeš moct, dokud to utáhneš, tak to tvému manželovi nedojde. Jeho chování je obrana jeho vlastní neschopnosti. Ví, že to dělá špatně, ale než by čekal kritiku své osoby, radši se pustí do tebe a tím ti vezme vítr z plachet. Jsi asi hodně taktní a trpělivá, ale dávej na sebe pozor. I ty potřebuješ mít v někom oporu. Nebo tě ta tíha zavalí a špatně se z toho budeš vyhrabávat. Neuvažuj o tom, že bys mu platila lázně, nepodstrojuj mu oblíbené laskominy, jídlo trochu ošiď a za ušetřené peníze si kup něco hezkého na sebe nebo pro sebe. Moc ti držím palce, abys to zvládla. Zdraví Jarka :o)
|
|
| Sharon | •
|
(13.7.2001 14:09:05)
Téda, Mirko, na jednu ženskou je toho teda až dost! Fakt tě dost obdivuju, že ses ještě nezhroutila a doufám, že se vám to podaří nějak vyřešit... asi bys ho měla opravdu vytrhnout z letargie a přimět něco dělat - třeba právě tak malinko drsně, jako píše Jarka. Držím ti palce :))
|
| Mirka, dítě 10 let | •
|
(18.7.2001 12:05:23)
Ahoj Sharon,
mám obavy, že zas tak statečná asi nebudu - dneska jsem asi vyvedla pěknou hloupost. Máme s mužem dohodu, že mi každého desátého předá určité peníze na domácnost a dál se o ně nestará. V poslední době (teda už skoro rok) mi dává peníze se zpožděním a většinou až si o ně řeknu. Minulý měsíc mi dal půlku, jenže tam se s tím jaksi počítá, že firma po daních jede "na doraz" - padl na to můj třináctý plat...Bohužel teď mi dal v termínu jen dva tisíce s tím, že víc nemá. Když se ale nic nedělo a peníze "nebyly", tak jsem se naštvala a u snídaně (podotýkám, že můj muž si jídlo chystá sám, protože on má vždycky chuť na něco jiného, než co udělám), jsem sdělila morčatům, že ranní okurku nedostanou - nejsou finance. Morčata (momentálně s námi bydlí čtyři) to pochopila správně a řvala, jako bychom je zabíjeli. No a když jsem na manželovu výzvu :"Řekni těm zvířatům něco!" zopakovala, že na okurku není a morčata si stoupla na zadní a řvala o to víc, muž se zvedl, došel do pokoje a na stůl vysypal celou peněženku. Zjistila jsem, že má u sebe nejen peníze, které mi dluží, ale i proplacenou částku z pojistky, kterou jsme zrušili a kterou jsem vždycky platila ze svého a ještě nějaké peníze navíc...on o nich ani nevěděl! Samozřejmě odešel pěkně vzteklý, jen mezi dveřmi utrousil, že mi ty peníze prostě zapomněl dát!!!! Tak teď nevím - tchýně radí počkat, co udělá on - upřímně doufám, že konečně podá tu žádost o rozvod, se kterou už půl roku vyhrožuje...Neumím si představit, že někdo neví, že na hospodaření potřebuji jakýsi pravidelný příjem!!!Dítě je naštěstí u babičky, jenže peníze, které jsem minulý měsíc nedostala, měly být na tábor v srpnu - vůbec si neumím představit, jak to vysvětlím jednak synovi, jednak kamarádce, která nám tábor velice složitě domlouvala...Nemám už chuť vůbec na nic, ani se s tím chlapem vidět...jenže nemám kam jít. A taky se bojím o svého syna - ne, že ho přidělí tatínkovi - to je snad psychologovi jasné, ale že se jeho duševní stav definitivně zhorší a on bude nadosmrti pozanamenaný.
|
| Sharon | •
|
(18.7.2001 16:47:27)
Mirko, koukám, že u vás je to každodenní překvapení. Poslyš, napadlo mě, jestli chceš, tak mi napiš mejlík... třeba mě mezitím napadne dál něco lepšího jako rada a nebo si alespoň poklábosíš a zlepší se ti nálada... ahoj :-)
|
| Sharon | •
|
(18.7.2001 20:52:05)
Mirko, díky za mejl, ale odpověď, kterou jsem ti psala, se mi vrátila jako nedoručitelná... mrkni se, kde je problém... ahoj :))
|
|
|
| Klára | •
|
(18.7.2001 20:08:15)
Ahoj Mirko,
dneska jsem si přečetla tvůj příběh a uvědomila si, že jsem o tvém chlapečkovi už četla. To, že jsi muže donutila předat peníze bylo správné a já ti radím to tak vést dál. I za cenu rozvodu. Píšeš, že nemáš kam jít - a co rodiče? Tam by se koutek (pro vás dva)nenašel? Případně sestřička? Psala jsi sice, že má malé dítě, ale zase by jsi jí s ním mohla pomoct, než si najdeš jiné bydlení? A další věc, jak se na tvoji situaci dívá ona? Určitě tvého muže zná dobře a přitom ho může hodnotit poněkud s nadhledem (rodiče ne, ti mají obvykle tendenci chránit své dítě), případně se zeptej na názor svého švakra, chlap chlapa odhadne většinou dobře.
A teď můj názor na tvého muže: podle mého chladného rozumu tě okrádá a ty peníze ti dát nechtěl. Radila bych ti, aby jsi se zamyslela nad tím, jestli nemá nějakou závislost (tomu by odpovídalo i to neplnění manželských povinností). Když už jsi dokázala ty peníze získat, tak si je schovej tak, aby na ně nemohl. A zamysli se nad tím, jestli doma nechybí cennější předměty, případně si to zkontroluj (třeba tvé osobní šperky, hned si je schovej!) a snaž se udělat si rezervu, ktrá nebude u vás v bytě a manžel na ni nebude moct. Je to kruté, ale pokud by jsi měla tu smůlu a já měla pravdu, tak by sis k tomuto opatření gratulovala.
Snaž se rodičům, nebo sestře říct všechno, co se u vás děje, případně jdi k rodičům poprosit (a tím myslím opravdu prosit, jako jejich děťátko) o radu. řekni jim, že už nevíš, jak dál a bez jakýchkoliv připomínek, nebo odmlouvání je vyslechni až dokonce, určitě ti budou chtít poradit a pomoct, jenom tě na začátku možná trochu pokárají, že jsi měla přijít dřív. Možná totiž před nimi neříkáš všechno, nechceš jim působit starosti a tak ani netuší, jak jsi na tom zle. A dokud neřekneš sama" "už nevím, jak dál", tak si pravděpodobně netroufnou tvé náznaky vyhodnotit a začít jednat.
Mirko,
já měla za muže kluka, který byl závislý na drogách a zjistila jsem to po několika letech!!! Pořád jsem ho mlouvala a nedokázala odhalit pravdu, zachránil nás (mám malého kluka)můj brácha. Ale taky mohl pomoct, až když jsem to jasně řekla, spoutu věcí nevědel (ani nemohl) a já spoustu věcí dělal lepší, než byla. A proto ti radím, aby ses obrátila na rodinu, i když se třeba teď hádáte, nebo si myslíš, že mají svých starostí dost, určitě ti pomůžou.
Klára
|
| Mirka | •
|
(19.7.2001 9:28:48)
Ahoj Kláro,
u nás v rodině to vypadá následovně: moji rodiče jsou sice sami, jenže matka je vážně nemocná (ke zborcené páteři ještě diabetes a vysoký krevní tlak spolu s poškozením střev) - i když se s nimi radím, asi mi těžko pomůžou. Sestra bydlí se švagrem v garsoniéře a jako astmatička musí dodržovat určitý režim - těžko bychom se tam vešli. Celou situaci v mé rodině komplikuje fakt, že mám ještě invalidního bratra - je do půl těla ochrnutý a bydlí v bytě své "bývalé" - ta mě za ním nastěhovat nenechá, navíc si brácha teď našel holku, která s ním bydlí. Ale Tvoji radu o vytvoření rezervy si vezmu k srdci - teď právě stěhuju peníze na své konto, zítra stěhuji další...Máme rozdělený majetek a dekret na byt (i když státní), je můj - můj muž ho beze mě nemůže ani nabídnout k výměně. Myslím, že sestra bude ochotna vzít k sobě aspoň moje věci - ty cenější. Jinak verdikt rodin - obou - zní: rozvést. Bohužel verdikt psychiatrů zní: udržet za každou cenu - jinak se dítě definitivně zhroutí - to je to, proč, mimo jiné, ještě bojuji. Teď musím napsat: bojujeme. Ale v zásadě máš pravdu v tom, že se můj muž rozvádět nechce - je o něj postaráno a sám na to nemusí vynakládat téměř žádnou námahu...O žádné závislosti nevím - nekouří, pije minimálně a drogy by se asi zjistily - chodí na pravidelné odběry kvůli játrům - tam nevím, jak by to bylo. Jiná věc je, že je asi workoholik - jenže to si bude muset nějak probrat sám.
|
| Klára | •
|
(19.7.2001 11:18:24)
Ahoj Mirko,
ty rodiče určitě zkus, i přes všechny zdravotní potíže ti možná navrhnou přijatelné řešení (vycházím z toho, že mají jiné zkušenosti a tedy i nápady) a to samé udělej se svou sestrou. Třeba mají známého, který zrovna potřebuje pronajmout garsonku, protože odjíždí....
Další věc, nám taky řekli, že kluk musí být s tátou, že to nepřežije, když ho nebude mít. Asi víš, že astma závisí i na psychice a u nás byly záchvaty na denním pořádku. A tak jsem to "zkusila" jinak. Brácha jel na dovolenou a já řekla synkovi, že nás požádal, abychom mu hlídali byt, že se bojí, že má na něj někdo zálusk na vykradení. Během toho měsíce jsme denně chodili tatínka navštěvovat (pokud byl doma), ke konci už se mladému pánovi ani nechtělo. No pak jsem mu řekla, že nějakou dobu ještě budeme bydlet sami. A šlo to. Za ten měsíc si zvykl, že tátu moc nevidí, sice slzičky potom tekly, ale zvládlo se to. Možná vám dvěma ten měsíc odlouční tak prospěje, že spolu budete moct žít dál. Ale pokud to zkusíš, tak v té době manželovi nevař, neper, neuklízej. Měsíc je dost dlouhej na to, aby pochopil, o co všechno přichází.
K té závislosti - a co automaty nebo počítačové hry? To druhé sice nežere peníze přímo, ale takový člověk nevydělává a na ty nové někde peníze brát musí... To že je workoholik mi nesedí, možná odchází takzvaně pracovat, ale jestli to dělá, to si radši ověř.
Nenapsala jsem ti moc důležitou věc, zpočátku se neztrácí věci viditelné na první pohled. Jde spíš o cenné knihy (já přišla o nádherné publikace o umění z minulého století), šperky, které denně nenosíš (a tudíž ani nevíš, že už nejsou na svém místě) a tak. Na video a podobně přijde až později.
Ale napadla mě ještě jedna varianta, to si zase prožila kamarádka. Ten její si potichoučku nakřečkoval jejich majetek (převedl peníze, poodnášel cennosti) a pak požádal o rozvod. A teď dokazuj, že jsi měla náramek a že už ho nemáš, ale on ho určitě někde má!
Víš, mám pocit, že už sis na zacházení tvého muže zvykla, že ledacos toleruješ a ani o tom nevíš.
Pokud chceš pořád ještě zkoušt s ním žít, tak musíš vyřešit to, že ti nedává peníze - nech si stanovit výživné na kluka a na domácnost. Soud probíhá velice rychle a zdarma a navíc budeš moct lépe žádat o sociální dávky. A do té doby muži řekni - nebudeš jíst, nepřispěls, vyper si, ale svým práškem.... Chce to pevné nervy, možná na tebe i zařve, ale neustupuj, jinak ho budeš živit nadosmrti.
Jsem tvrdá, já vím, ale ber to tak, tvé dítě tě potřebuje zdravou a veselou, ne udřenou a nešťastnou. Z tohoto hledika je lepší, aby jsi byla třeba dva měsíce opravdu nešťastná a pak už v pořádku, než to tahnout léta.
Klára
|
| Lenka, 2 synové | •
|
(20.7.2001 7:01:02)
Milá Mirko,
pamatuji si Tě z diskuse o dětech s LMD (která mi mimochodem hodně pomohla). Teď vidím, že máš i podobné problémy s manželem jako já.Můj manžel soukromě "podniká" a více než 5 let mi nedává žádné peníze ani na domácnost ani na děti. Já pracuji na zkrácený úvazek a ze svého platu živím nás 2 a 2 děti.I u nás se svého času začly "ztrácet" různé věci, včetně vkladních knížek, které se našly, až na nich nebyla ani koruna. Také já jsem z důvodu zachování manželství kvůli dětem, hlavně ohledně syna s LMD stále čekala a byla ta chápavá a trpělivá, ale jedna p. psycholožka, ke které chodíme, mi otevřela oči a řekla, že čím dřív se rozvedu, tím líp i pro syna.Že je to tak, jak píše Klára, dítě potřebuje mámu zdravou a veselou a ne udřenou a nešťastnou. Tak jsem se rozhoupala a podala žádost o rozvod. Děti zatím o tom nevědí a já ani nevím, jak jim to říct. Navíc syn s LMD na tatínkovi doslova visí a má ho strašně rád. Po prázdninách jde do 1. třídy, takže bych potřebovala, aby byl po psychické stránce co nejvíc v pohodě. Bydlíme v rodinném domku, který je v mém vlastnictví. Zkoušela jsem se s manželem dohodnout, jestli by se teď přes prázdniny nemohl od nás odstěhovat, aby si děti začly zvykat, že s námi nebydlí, ale to jsem tvrdě narazila. Dokud nebude mít v ruce rozhodnutí soudu o rozvodu nikam se ani nehne. Taky tvrdí, že když on s rozvodem nesouhlasí, tak nás v zájmu dětí nerozvedou, že by se syn mohl,tak jak Mirko píšeš, psychicky zhroutit. Nevím, jestli se k soudu o rozvodu předkládá nějaký psychologický posudek na dítě. Žádost leží na soudu 3 měsíce, ale zatím se nic neděje. Uvidím, jak se bude všechno dále vyvíjet. V každém případě si Mirko pořádně rozmysli, co je pro Tebe i syna lepší. Držím pěsti ať se rozhodneš co nejlíp.
|
|
| Mirka | •
|
(20.7.2001 7:12:48)
Ahoj Kláro,
předevčírem jsem asi opravdu pohnojila, co se dalo. Ten ranní rozhovor měl totiž pokračování - manžel se celej večer tvářil, jako že nic, a pak najednou, když už jsem ležela, tak ze mě stáhl noční košili, svázal mi ruce za zády a prohlásil, že mě zmlátí, že prý to měl udělat už dávno...Zavrčela jsem na něj, že jestli se mě dotkne, tak se rozvedu okamžitě, rozvázal mě, odešel z bytu a pak jsem ho viděla až ráno - máme doma morče s dlahou na noze, ta se mu nějak zašprajcovala v kleci já jsem potřebovala pomoct - přišel a byl z něj cítit chlast. V poledne mi volala moje sestra, prý že má pocit, že se mi něco vážného stalo, nakonec s bráchou sehnali našeho psychologa, jdu k němu dneska. Včera večer manžel došel, pochoval morčata, jídlo si nevzal, chvíli se se mnou díval na televizi a pak zase odešel - prý není schopen o ničem mluvit a doma celé noci nespí, prý že bude spát u známých v nějakém motelu, protože se potřebuje vyspat. Vůbec nevím, co bude dál, syn o ničem neví - je u babičky. Tchýně radí vydržet, ale mě je tak mizerně...Celou noc jsem probrečela...Vůbec netuším, jak to dopadne. Byla jsem s ním hrozně dlouho, a i když byly různé problémy, nikdy by mě nenapadlo, že se může stát něco podobného...A navíc jsem nikdy vlastně nikoho jiného neměla - věřila jsem mu úplně ve všem...Vadí mi to, že prý nedokáže mluvit o tom, co se děje - kamarádka mi řekla, že když ublížila svému manželovi, taky s ním nedokázala promluvit, právě proto, že si byla vědoma toho, že ona je na vině...Myslela jsem si, že když bychom se rozěšli, tak že to zvládneme slušně...jenže asi ne. Nevím...Volala jsem psychiatričce mého syna, ta mi řekla, že prý je to odeznívání těch depresí, co manžel měl, ale že pokud tu agresi, která následuje, nezvládá, tak se celá situace může opakovat.
|
| Sharon | •
|
(20.7.2001 10:12:51)
Mirko, už jsem ti psala v noci v mejlíku (ovšem nevím, zda ti došel), že první krok by měl být opravdu ten, aby ses od manžela separovala a on se začal léčit. Teprve tehdy, když léčení nepomůže, je nutný rozvod jako definitivní řešení. Já osobně bych se dalšího setrvávání s ním bála, protože mi připadá, že vykazuje psychopatické jevy.
A ještě k tomu názoru psycholožky - jestli ti řekla (psalas to v dopise), že je nutné setrvávat v rodině kvůli synovi, který by se po rozpadu manželství mohl zhroutit, tak na mě to spíš působí, že syn má psychické problémy možná právě proto, že se jeho otec chová tak nestandardně. Pro každé dítě je těžké vyrovnat se s rozchodem rodičů, já si to musela taky těžce zdůvodňovat jako malá holka, ale myslím, že je lepší žít ve dvou a v klidu než ve třech a v neustálém stresu. Napíšu ti víc, zatím pa...
|
|
| Simona | •
|
(25.7.2001 11:51:33)
Já nevím Mirko, nejsi nějaká bláznivá? Každý u vás doma má psychologa, skoro ve všech příspěvcích se zmiňuješ o morčatech, jako že snad souvisí s problémem?! Asi bys měla v první řadě si sednout s manželem a o všem promluvit a vše si vyjasnit, protožě v této situaci to nejde dlouho vydržet.
|
| Klára | •
|
(25.7.2001 20:03:00)
Ahoj,
Myslím, že jsi Mirku trochu zbytečně napadla. Ano,její reakce neodpovídají standartu, ale když se ti rozpadá manželství a tvé dítě trpí poruchou v následku šikany, tak to je asi pochopitelné. K těm morčatům - pro Mirku jsou jednou z mála pozitivních věcí v jejím životě.
Klára
|
|
| Mirka | •
|
(26.7.2001 13:58:29)
Tak nevím...radila jsem už docela dost lidem, ale většinou jsem si ty příspěvky nejprve přečetla - aspoň. Pak bys asi věděla, že psychologa máme jednoho - řeší to, že syn po vážném ublížení na zdraví nebyl schopen chodit mezi děti - jen tak pro Tebe - u Vás by nebyl problém, kdyby Ti dítě najednou skončilo na několik měsíců v blázinci?! A Vy v rodině víte, jak máte správně jednat s duševně nemocným dítětem? Pokud jde o debatu s mým mužem - dokud se s ním šlo domluvit, tak jsme se domlouvali - problém je v tom, že se "zasekl" a s nikým doma nemluví - právě od úrazu našeho syna...No a co se týká morčat - Klára má zčásti pravdu, zčásti jsou to jediná nám dostupná zvířata - víš, že v Rakousku dokonce chtěli zavést "den morčete", protože jako jedno z mála zvířat má pozitivní vliv na psychiku i velmi malých (nebo postižených) dětí a přitom ho lze mít doma? Možná by sis měla taky jedno koupit...
|
|
| Mirka | •
|
(26.7.2001 14:08:17)
Tak nevím...radila jsem už docela dost lidem, ale většinou jsem si ty příspěvky nejprve přečetla - aspoň. Pak bys asi věděla, že psychologa máme jednoho - řeší to, že syn po vážném ublížení na zdraví nebyl schopen chodit mezi děti - jen tak pro Tebe - u Vás by nebyl problém, kdyby Ti dítě najednou skončilo na několik měsíců v blázinci?! A Vy v rodině víte, jak máte správně jednat s duševně nemocným dítětem? Pokud jde o debatu s mým mužem - dokud se s ním šlo domluvit, tak jsme se domlouvali - problém je v tom, že se "zasekl" a s nikým doma nemluví - právě od úrazu našeho syna...No a co se týká morčat - Klára má zčásti pravdu, zčásti jsou to jediná nám dostupná zvířata - víš, že v Rakousku dokonce chtěli zavést "den morčete", protože jako jedno z mála zvířat má pozitivní vliv na psychiku i velmi malých (nebo postižených) dětí a přitom ho lze mít doma? Možná by sis měla taky jedno koupit...
|
| Simona, dve deti | •
|
(26.7.2001 14:23:29)
Ja jsem Marcelko tvuj prispevek precetla, tak ho nemusis znova pridavat, kdyz jsi si vsimla, ze jsem vstoupila do debaty. Bohuzel te musim zklamat, nejsem ta Simona co pise kolem 14.00 hod. Zvolila jsi na me tentyz ton co ja na tebe, nedivim se ti. Ja jsem mela v rodine take nemoc ditete, takze dokazu pochopit, co to udela s psychikou vsech clenu rodiny, ale porad nechapu vcem chces poradit, tvuj predchozi prispevek byl o nicem, nebo spise urcen pro nekoho kdo Vasi rodinne situaci rozumi vic, nez nahodny ctenar, ktery z toho moc moudry neni. Manzel nemluvi, morcata, manzel odesel, nemluvi, morcata.
Takze jeste jednou promin.
Jinak s morcatama to asi nebude ono, mym detem hodne smrdi a spise si uziji se psem, ktery je prece jenom trosku vic "lidstejsi".
Simona
|
| Mirka | •
|
(26.7.2001 17:41:48)
Ahoj, teď už mi počítač dělá to, co chci já, a ne to, co chce on, takže tam tenhle příspěvek bude jen jednou - doufám:o))) Simono, tohle není klasický chat - nevím o tom, že by někdo "vynucoval" na někom jiném odpověď - v době, kdys mě podezírala, že posílám příspěvek znovu, jsem přesvědčovala náš firemní server, že je počítač a ne papiňák a má se chovat slušně a nepískat a netopit - máme totiž počítačovou firmu - to máme znamená, že když je muž pryč - jako dneska, tak za určitou část klientů nesu zodpovědnost já. Nicméně chápu, že Tě to překvapilo - tím spíš, když jsi původní zprávu nepsala. Tady mi není jasné - když jsi ji nepsala, tak co Tě, proboha, bralo??? Mirek sem taky píše několik a neberu se za všechny (já vím o třech). Máš pravdu, že pro nahodilého čtenáře jsou některé příspěvky zmatené, jenže to neplatí jen o mě - většina věcí na tomhle serveru se řeší déle - nejsou jen na jedno posezení, pokud ovšem to není téma už probrané. Upřímně řečeno si myslím, že můj poslední zážitek spadá do kategorie domácího násilí a s tím jsem se doposud setkávala čistě akademicky. Taky si (na rozdíl od některých - teď to proboha neber osobně!) nemyslím, že by každý, kdo nevyřeší všechny problémy za jeden večer, byl blázen... Po 13 letech manželství už totiž takové problémy, jako že tchýně vaří omáčku jinak, máme za sebou...Pokud jde o zvířátka - já ti může denně poslat několik chvalozpěvů na morčata, ty mi můžeš denně poslat několik chvalozpěvů na psy a ve své soukromé poště to ani nemusíme číst, ale nemusíme si vyměňovat názory tady - tahle diskuze už totiž proběhla na jaře...To je asi všechno - kromě toho, že si nejsem tak úplně jistá, že není jen jedna Simona...
|
|
|
|
|
| Klára | •
|
(25.7.2001 20:16:42)
Ahoj,
holka teď jsem jenom zírala. Utíkej pryč a to rychle a bez ohledu na psychology. Nebo se zítra přistihneš, že ho lituješ (on toho má moc, ono je to podnikání těžké, on ten náš kluk zlobí....). Jedním z rysu podobných chlápků, jako je tvůj muž je, že své chování umí vždy zdůvodnit a pár dnů být "hodní". A pak se to zopakuje ještě hůř...
A další věc, prosím tě, co dělá ta tvá sestřička? Proč ti, ksakru, už dávno nepomohla? Má malé dítě, a co má bejt? To snad má otce, kterej se o ně chvíli postará, aby si ona mohla najít čas s tebou popovídat. A co rodiče? Předpokládám, že pečují o dítě tvé sestry, vždyť má ta chudinka těžký život... Ty se ji snažíš chránit (asi je mladší), ale já mám pocit, že na tobě parazituje i ona (i když nevím proč ten pocit mám a možná se i mýlím).
Klára
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)