Re: Trucující nebo nezodpovědný?
Ahoj Mirko, moc dobře ti rozumím, nedávno jsem prožívala něco podobného. Nebudu tu sáhodlouze rozepisovat naše rodinné tragédie, bylo toho opravdu strašně moc a postupně mě to úplně vyčerpalo. /úmrtí manžela, vážná nemoc mladší dcerky, moje skoro smrt na banální žlučníkové operaci, léta strávená sama s dětmi bez jakékoli pomoci, potom trošku sluníčko v podobě mého současného přítele, ale brzy přestalo svítit - krádež auta, po šetření a pořízení si nového za 14 dní bouračka, po dalším šetření a pořízení do tří měsíců opět krádež. Hned poté přítel ztratil práci, deprese, zase jsem všechno táhla sama/. To jen stručný výčet toho nejdůležitějšího. Sama se v tom ještě plácám, když jsem si přečetla tvůj příběh, skoro jsem se v tom viděla. Pořád být ta chápavá, zodpovědná, obětující se. Víme obě, že to nejde do nekonečna. Začala jsem s tím něco dělat ve chvíli, kdy se mi stalo, že jsem se ráno probudila a zjistila jsem, že nejsem schopná vstát a jít do práce. Neměla jsem sílu ukrojit ani chleba. Totální vyčerpanost. Celý den jsem prospala, trošku jsem se srovnala a potom jsem naprosto v klidu a rozhodně řekla svému příteli, že vím, že je toho na něj moc a že vím, jak se asi cítí. Ale že já už prostě nemůžu fungovat tak, jako dosud, že nemám sílu a nebudu už dlouho schopná ho podporovat tak, jako dosud. Prostě jsem tu tíhu a zodpovědnost za všechno vzala a předala mu to. Ještě nějakou chvilku se rozhoupával, to jsem ještě byla trpělivá a te´d už to konečně nese ovoce a já sice zatím hodně pomalinku ale přece jen cítím, že to všechno ze mně odpadává. Taky jsem se naučila myslet víc na sebe - viz. příspěvek o něco níž. Prostě už nejsem za tu Matku Terezu a učím se urvat si /možná i trochu sobecky ale jsem přesvědčená, že si to zasloužím/ něco i jenom a jenom pro sebe. Výhodu mám v tom, že moje dcery jsou už poměrně velké a dokážou mě skoro ve všem v domácnosti zastoupit.
Jestli je to u vás jen trochu možné, zkus nějakou obdobu tohoto řešení. Protože dokud budeš moct, dokud to utáhneš, tak to tvému manželovi nedojde. Jeho chování je obrana jeho vlastní neschopnosti. Ví, že to dělá špatně, ale než by čekal kritiku své osoby, radši se pustí do tebe a tím ti vezme vítr z plachet. Jsi asi hodně taktní a trpělivá, ale dávej na sebe pozor. I ty potřebuješ mít v někom oporu. Nebo tě ta tíha zavalí a špatně se z toho budeš vyhrabávat. Neuvažuj o tom, že bys mu platila lázně, nepodstrojuj mu oblíbené laskominy, jídlo trochu ošiď a za ušetřené peníze si kup něco hezkého na sebe nebo pro sebe. Moc ti držím palce, abys to zvládla. Zdraví Jarka :o)
Odpovědět