Re: Chuťové preference u dětí

Mandelinko, mám doma jednoho takového nežravce - teď je mu tedy už 9 let a je to o moc lepší, než když byl malej - tak cca do jeho 5-ti let to bylo fakt šílený!

Jako malý nejedl skoro nic - s pořádným jídlem skončil cca v 18-ti měsících a i do té doby jedl jen a pouze 2x denně - a tedy oběd (nějaká ta masozeleninová šlichtička) + k večeři kaše. Přes den pár křupek - jako fakt málo, tak do 10-ti kusů. Vůbec žádný - ale vůbec žádný zájem o ochutnávání jakéhokoli jídla. Vůbec ho nezajímalo, co je na stole, co jím já nebo ostatní - hlavně, že to nemusel jíst on.... Jíst jsem ho učila úplně všechno - jako Fšechno!! Nic neznámého nedal do pusy a bylo strašně těžký (až nemožný) přesvědčit ho, aby alespoň ochutnal - prostě ne, nedal to... i když věděl, že to může kdykoli vyplivnout...

Mám takové podezření, že za to můžou ta skrytá hydronefroza, na kterou se přišlo až v 6-ti letech - někde jsem četla, že nemoci ledvin mají za následech nechutenství u dětí. Docela by mi to na něj pasovalo.

Ve školce třeba to byla naprostá katastrofa - byl tam od 3 let celý den a za tu dobu snědl jen 2 půlkrajíčky suchého chleba + vodu (nepije ani teď nic jiného, občas si dá pomerančkový džus, před pár měsíci zkusil fantu - takže tu mu občas koupíme - i když vím, že ji nikdy nedopije).

Neochutná třeba ani bonbony, nebo jiné sladkosti, které nezná - fakt neuvěřitelný dítě! Zmrzlinu třeba má rád jen vanilkovou a když ji nemají, nedá si nic.
Letost mi třeba udělal strašnou radost, když mi řekl, že by rád ochutnal šlehačkou plněné čokoládové trubičky - to jsem pro ně fakt hned šla! Za to mi to stálo! Pak se nechal přemluvit a ochutnal koňakovou špičku a taky mu chnutala. Udělalo mi to fakt velikou radost.

On jí v podstatě strašně zdravě - pečivo jen suché, nejí žádné sýry, salámy, jen dušenou šunku Dulano z Lidlu (on i tu šunku pozná podle chuti a jinou prostě do pusy nedá) krom rajčat sní veškerou zeleninu - ale musí být syrová, vařenou na kousky nepozře. Nemá tedy moc rád ovoce - tropické třeba nejí vůbec, jen výjimečně mandarinky. Má jídla, která jí a má je rád a ty mu tedy dělám, protože chci, aby se pořádně najedl, měl v potravě všechno co potřebuje a byl tak spokojený. Protože on by klidně byl jen na suchých rohlíkách - je mu to šumák.

Zato si teď, po zkušenostech s ním, užívám strašně mrňavku, která na jídlo (a vlastně na všechno) reaguje jako normální dítě - a tedy chce ochutnat všechno, co jím já, nebo zbytek rodiny. Normálně zahlásí ňááááňóóóó a ukazuje, co by si přála do zobáčku - dneska třeba večeře - já a mm špagety s domácím pestem, junior boloňské špagety a mrňavka kaši - snědla toho tak třetinu, pak zahlásila ňááááňóóóó, že chce ode mne - to jí tedy vůbec nechutnalo, takže zbýval ještě brácha - to už bylo něco jinýho - to, co on nechal, po něm dorazila a ještě si přidávala - prostě radost pohledět!
Dneska k obědu si zase dávala bramborovou kaši a dušený fazolky - labužnicky je brala rukou a vždycky k tomu hodila takovej výraz, jako že je to stráááášně dobrý a protočila k tomu ještě oči - no fakt hérečka!
TAky jí už pár týdnů sama lžičkou (jsem z toho celá na větvi, protože junior jedl sám tak až ve 4 letech a to jsem mu ještě musela říkat - naber si to, dej si to do pusy, kousej, kousej, kousej, spolkni to... fakt děs - a přitom je to jinak tak chytrej a šikovej kluk!)

Nicméně i ona, nevím proč tedy, moc nemusí ovoce - to fakt nechápu! Já jako dítě milovala ovoce, byla jsem schopná orvat u babičky nezralej angrešt, jablka, hrušky, švestky - vůbec mi nevadilo, že je to kyselý - naopak!
Kdežto ty moje děti to nemají rádi ani zralý