Re: Chuťové preference u dětí
Je to genetické - náš syn je vylepšená kopie mého dědečka. Děda zemřel ještě před synovým narozením, takže nápodoba to být nemůže. Cca do třech let jedl snad všechno, pak čím dál víc omezoval škálu, vadil konkrétní vzhled, vůně i konzistence. Okolo pátého roku nejedl skoro nic. Teď skoro v sedmi opět nepatrné množství druhů přidal, tak doufám, že se to obrací k lepšímu.
Můj děda vždycky říkával : "Nechci to, já to nikdy nejedl, já to nerad." A šmitec. Syn má podobný přístup - já to neznám, já to nechci. Případně vylepšené - já tam nikdy nebyl, mně se tam nebude líbit
.
O dva roky mladší dcera je naprostý opak - já to tam neznám, už se tam moc těším, bude to skvělé. Nenadělám s tím nic...
Odpovědět