18.2.2014 11:30:26 Pam-pela
Re: Odpuštění
Jo, Kudlo, určitě....neshazovat to ze stolu a nebagatelizovat, zvlášť pokud jde o lidi, které máme rádi.
Já mám jednu nezpracovanou dlouhodobou...která na mě hodně zapůsobila. Poté, co mi zemřel táta, mamka utekla do ciziny, vytrhla mě z původní rodiny (od sebe a svojí maminky, kde jsem dosud žila) a dala k přísným prarodičům. Nikdo nevěděl, zda se vrátí zpět, bylo to za komunistů, nemohla. Nakonec přijela po dvou letech na amnestii.
Ten strach, že budu opuštěna a sama bez možnosti volby mě provázel celý život.
Jednou někdy po třicítce jsem se odhodlala k tomu, že jsem záležitost otevřela (nikdy se o ní nemluvilo) a říkala jsem mamce - "Víš mně tu bylo bez tebe strašně smutno"...a čekala jsem, že třeba řekne, že jí po mně taky, či dokonce něco o tom, že jí to mrzí.
Odpověď ale byla - "Ale víš, jak bylo mně bez manžela a samotné?"
Ne, nechtěla mi ublížit, prostě šla za svým, bez ohledu na ostatní, nebyla v tom zlá vůle.
Ale nedokázala říct ani : "Mrzí mě to..."
takže se snažím řešit všechno, co rozklíčuju jako důležité, ale určitě mi spousta věcí taky uteče - ohledně ublížení druhým. Já v tom ale zlou vůli nemám..jenže nevím, jak to vidí druzí.
Odpovědět