Re: Rozdílné chování prarodičů

A proč sis dcerou nehrajete vy? To bych se taky otravovala a nechtěla tam jezdit

Jako já chápu, že tě může prudit, že kontakt je jednosměrný, že pokud nepřijedete, tak oni nedorazí, taky jsem tou fází prošla. Ale mám pocit, že jste taky moc neudělali pro to, aby byl ten vztah nějak vřelý.
Můžeš mi namítnout, že je to mezi nimi a tebe se to netýká. To by pak ale bylo nejlepší si ujasnit jestli ti na tom záleží, nebo je ti to jedno podle úsloví "jaký si to udělají takový to mají".

Jestli ti záleží na tom, aby byly mezi prarodiči a dcerou dobré vztahy, budeš do toho muset dát asi víc.
Pokud to tchánovci s malýma dětma moc neumí a už delší dobu v rodině žádné neměli, tak z toho prostě vypadli a potřebujou nasměrovat.

Dceři jsme první hračku "k babičce" koupili v roce, aby tam měla aspoň něco, cokoliv, co by ji zabavilo. Jenom jsem hlídala, aby něco nebrala, na něco nesahala... já jsem ji bavila celou návštěvu a byl to pro mě očistec.
Teklo hodně nervů z mé strany a taky měla dcera období, kdy měla k babičce, teda spíš k návštěvám, výhrady (a možná občas i oprávněné), ale časem se to nějak utřepalo. Oni si prostě taky potřebovali zvyknout že to dítě má nějaké nároky a jak s ní komunikovat a hrát si.

Během času, jak přibyl postupně syn a neteř, přibyly hračky, knížky, pískoviště na zahradě (letos snad konečně dojde na nějakou pořádnou prolézačku)... Dcera byla takový průkopník

Můžeš si samozřejmě myslet, že je to blbost, že to u vás nepůjde, nebo že se na něco takového můžeš krajc vajc... Jasně, ale pokud ti primárně jde hlavně o dceru a její vztah s prarodičema tak to stojí za snahu.