Rozdílné chování prarodičů

Holky, prosím o vaše názory. Chytla jsem se s manželem, tak se musím vykecat.

Jde o to, že moji a manželovi rodiče mají jiný vztah k našim dětem...tedy ne vztah, ale spíš chování, a moje téměř 4 letá dcera z toho začíná mít v hlavě trochu zmatek a to mě štve, nevím, jak to řešit a jestli mi vůbec přísluší to řešit.

Máme dvě děti, dcera bude mít 4 a syn na jaře rok. Moji i manželovi rodiče je mají samozřejmě rádi, o tom nepochybuji. Jenže...moji rodiče se o děti aktivně zajímají (mamka mi volá, ať k nim příjdu s dětmi, nebo se stavuje ona, často volá, ptá se na děti, zajímá se, když jsou nemocné, dcera tam chodí strašně ráda, babička si ji semtam nechá i na noc nebo si ji o prázdninách bere na chatu, i když zdravotně na tom není nejlépe, špatně chodí a ještě si k důchodu přivydělává, chodí do práce).
Manželova mamka je zhruba stejně stará, je na důchodě, do práce nechodí, ale o naše děti se nijak aktivně nezajímá. Prakticky to vypadá tak, že jednou týdně tam k nim s dětmi zajedeme na návštěvu, nejčastěji v něděli, na 2-3 hodinky a to je celý kontakt. K nám za dětmi oni přijedou, jen když má některý z nich narozeniny nebo o Vánocích. Ví, že jsem s dětmi pořád sama, protože manžel je po práci na stavbě, včetně večerů, přesto nezavolají, nepřijedou, nepozvou. Nyní jsou děti nemocné, ale ani nezavolají, nezeptají se, jak na tom děti jsou. I když by u nich dcera ráda spala, na babičce je vždy vidět takovou jakousi neochotu, která asi pramení z narušení jejich večerního televizního režimu (takže tam dcera spala jen když jsme byli na plese a druhá babička nebyla doma, a když jsem byla na pár dnů v nemocnici, rovněž moje mamka nebyla doma, jinak bych ji neobtěžovala). Je vidět, že by chtěla mít večer klid u TV, příjde mi to prostě jako pohodlnost.
Nic proti tomu, chápu, každý je jiný, děti tam necpu. Bohužel se ale moje dcera začíná ptát, proč nemůže k babičce? Proč tam nemůže spát? No a dnes mě dorazila, když jsem chtěla, aby rychle posvačila, že pojede s tatínkem k babičce, tak ona se z ničehonic šprajcla, že ona tam nechce, že babičku nemá ráda. To že tam nechce říkala už víckrát. Je mi jasné, že jí začíná vznikat v hlavě zmatek, proč jedna babička se o ni zajímá aktivně a druhá se o ni nezajímá, nebere si ji. Já tápu v tom, jak jí to mám vysvětlit.

Jak toto řešíte vy? Je mi jasné, že dceři chybí také častější kontakt s manželovými rodiči, na druhé straně mě celkem štve, že oni se o děti aktivně nezajímají a jen čekají, až jim je přivezeme na návštěvu my. Přitom bydlí 20 minut od nás, krásně by dojeli i MHD...zastávka je u jejich i našeho baráku.

Manžel se dnes naštval, že tam dcera nechce, vřískl na ni, ona začala vřískat, já jsem se jí zastala, že se jí nedivím, a už byl oheň na střeše.

Řešit nějak tuto situaci nebo to raději nechat být? Měl by to řešit manžel nebo já? (já s nimi bývám jen v přítomností dětí a před nimi řešit toto mi příjde blbé). Jak vysvětlovat dceři nezájem druhé babičky?

Asi jsem to blbě napsala, nevím jak to napsat, nepochybuji, že mají děti rádi, ale dcera chápe jejich "nekontaktování" se jako nezájem, protože u druhé babičky vidí zcela jiné chování.

Když to srovnám, obojí prarodiče jsou zhruba stejně staří přes 60, podobné zdravotní problémy. Tchánovci jsou doma, jiná malá vnoučata nemají, můj táta je invalidní, mamka chodí do práce, přesto si moji dceru často berou a i dvě malé děti od mé sestry, což bývá opravdu blázinec. Dcera moji mamku miluje, ke tchýni chytá nějaký averz. jak to řešit?

Asi jsem to napsala trochu zmatečně, snad pochopíte moji situaci. Nejde mi o žádné hlídání dětí, nepotřebuji to. Chci, aby měly moje děti s prarodiči pěkný vztah a to právě začíná nějak chabrovat.