Re: Rozdílné chování prarodičů

Májo,
chtěla bych tě uklidnit. Mám to s tchánovci podobně, ale zajímají se ještě méně. Ber to tak, že pro tvoje rodiče jsi dcera a to je přeci jen jiný vztah, ptát se dcery na vnoučata než se ptát snachy. Mohou být i pohodlnější nebo to u nich tak nikdy nefungovalo. Snaž se to neřešit. Na tvém místě bych děti podporovala, o prarodičích mluvila a když by se tam dcerce nechtělo, snažila bych se jí vysvětlit, že babi a děda jsou staří a že jsou rádi, když se na ně přijde jejich vnučka podívat a že je to od ní moc hezké, že tam půjde na návštěvu, že jim tím dělá radost. Hlavně bych se proto s manželem nehádala a neřešila to před dětmi. Třeba jsou v té rodině jen jiné zvyky a to už nepředěláš a je škoda si tím kazit vztahy. Děti si i z takového pro tebe mělkého vztahu něco vezmou a budou to brát o moc jednodušeji než my, dospělí.

Moji rodiče naše děti hlídají, hrají si s nimi, berou je na výlety, na dovolenou, nosí jim dárky. Tchánovci neřeší ani vánoce ani narozeniny dětí. Když k nim přijedem, dají dětem bonbon a to je tak všechno. Občas jim nějkaou blbinu koupí tak jako neplánovitě. Nevolají, nezajímají se. Beru to tak. Dceři je 11 a už si zvykla, ví že babička nevolá, že jí nedá dárek, ale stejně jí má ráda. Když jí chce vidět, tak za ní prostě musí dojet sama. Syn je malý, takže ten to vůbec neřeší, ale když se s babi vidí, stejně po ní leze a chová se k ní hezky. Že by geny? Nevím, ale za ty roky už jsem si zvykla a neřeším to. Je nepředělám, takže si tím vzájemné vztahy nebudu kazit.