5 rozdílů mezi osobní a on-line komunikací

Už je pro nás naprosto samozřejmé, že k tomu, abychom mohli příteli, kamarádovi či známému něco sdělit, se nemusíme osobně potkat. Po ruce máme chytrý telefon či notebook, díky nimž můžeme okamžitě telefonovat, SMSkovat, chatovat, skypovat… Jsme prostě stále on-line, dostupní, ve spojení. Ne vždy si ovšem uvědomujeme, že tyhle relativně nové formy komunikace nefungují stejně jako rozhovor tváří v tvář.

1. Když se bavíme s druhým člověkem v reálném čase, je náš mozek evolučně nastaven na komunikaci tváří tvář. Aniž si to uvědomujeme, počítáme s tím, že se informace nebude dál šířit. V elektronické komunikaci se ale může velmi snadno a nekontrolovaně dostat i mimo okruh těch, jimž je určená.
2. Při digitální komunikaci je naše sebekontrola snížená a lehce můžeme říct i věci, které bychom jinak neřekli. Nemáme bezprostřední možnost sledovat reakci druhých, nejsme v dostatečně blízkém kontaktu, abychom si uvědomili, jak na ně naše slova působí.
3. Vyměňování si zpráv o pocitech je může – i nechtěně – zveličit a posílit. Pokud líčíme negativní emoce a vzájemně na ně reagujeme, negativní prožívání či frustrace ještě zesílí. Osobní kontakt, slova a gesta porozumění tváří v tvář nás mohou zklidnit, on-line komunikace takhle ale fungovat vůbec nemusí.
4. Prostředí vlastního pokoje zvyšuje náš pocit intimity a soukromí, takže mnohem snadněji pustíme do éteru i velmi osobní, niterní zpověď či informace. Vůbec nemyslíme na to, kde všude a u koho by mohly skončit. Přitom kdybychom chtěli totéž vyprávět kamarádovi třeba v kavárně, dáme si velký pozor, aby nás nikdo neslyšel.
5. Stále ještě podceňujeme skutečnost, že kdokoli se na sociálních sítích může stát obětí zneužití a kyberšikany. On-line komunikace se může, na rozdíl od té osobní, mnohem snáze vymknout z rukou. Zejména děti a dospívající si neuvědomují, že „přítel“ či odpovídající v seznamce může být ve skutečnosti někdo úplně jiný, než za koho se vydává.