Nejlepší hračkou pro děti jsou lidé

Docentka Eva Opravilová je v Česku jednou z největších „expertek“ na hračky. A dovede o nich velmi poutavě vyprávět. „Dítě zajímá především kontakt s lidmi, kteří mu zprostředkují kontakty s věcmi,“ říká odbornice, která působí na Katedře primární pedagogiky Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy a je také předsedkyní Asociace předškolní výchovy.

Jaké hračky jsou vhodné pro zcela malinké děti po narození do přibližně půl roku?

Jde o hračky zaměřené na senzomotorický rozvoj, hračky podporující citové a estetické prožívání a hračky zaměřené na rozvoj poznávání. Pro období po narození lze pro rozvoj zrakového, sluchového a hmatového vnímání (procvičování fixace pohledu, upoutání pozornosti a navázání sociálního kontaktu) vybrat chrastítka nebo jiné předměty jednoduchých tvarů, bez drobných detailů, zavěšené kroužky, kuličky, rolničky, tyčky, které na dotyk reagují pohybem nebo zvukem - jemným a ne příliš hlasitým. Hračky by měly být z různorodých materiálů, měkkých, tvrdých, studených, teplých, tvarované pro snadný úchop, vše pochopitelně hygienicky nezávadné. Z hraček na rozvíjení citového a estetického prožívání poslouží vděčné jednoduché omyvatelné figurky a plyšáčci.

Speciální hračky pro rozvoj inteligence v tomto období se možná v nabídce už také vyskytují, ale faktický přínos představuje především citlivý kontakt a láskyplná komunikace dospělého, který hračku nabízí a účastní se s dítětem společné hry.

Od jakého věku doporučujete pro děti různé hrazdičky, kolotoče? Rodiče je často zavěšují nad postýlky už po návratu z porodnice.

Hračky pro zavěšování do zorného pole se používají sice od narození dítěte, ale mnohdy jsou spíš „výzdobou“. Pokud je jich příliš, mohou působit kontraproduktivně. To znamená, že dítě rozptylují a ruší. Zkusme usínat pod rampou, přeplněnou neznámými předměty, nebo delší dobu sledovat pestrou a dynamickou show. Držáky a závěsné hrazdičky jsou funkční, pokud vytvoříme podmínky tak, aby je dítě mohlo smysluplně vnímat. Nestačí v nejlepším úmyslu trvale zahltit dítě tím, co považujeme za nejlepší, a věřit, že si s tím nějak poradí. Vzpomeňme, jak dopadli pejsek s kočičkou, když dělali dort. Dítě zajímá především kontakt s lidmi, kteří mu zprostředkují kontakty s věcmi.

Pohled na nejbližší okolí z matčiny náruče mu rozšiřuje obzor přirozenějším způsobem než sebedůmyslnější „udělátka“. Obecně lze tedy tyto hračky akceptovat, ale s mírou a vkusem.

Jakým hračkám by se rodiče měli rozhodně při výběru vyhnout?

Stručně řečeno, měli bychom se vyhýbat hračkám nebezpečným, ošklivým a hloupým. Ale podle čeho poznáme, že takové jsou? V bezpečnosti spoléháme na odborné atesty, ale jak víme, stane se, že nejsou důsledně dodrženy. A estetická stránka je silně subjektivní záležitostí. Hračka je koneckonců i zboží, které podléhá módě, komerčním zájmům a reklamě. A někdo těmto tlakům podléhá. Nezbývá než přemýšlet a poradit si sám. Sledujme kvalitu hračky (vhodně použitý materiál, kvalitu provedení), uživatelský komfort (snadná údržba a hygienický provoz, možnost uskladnění), design (celkový vzhled, estetická působivost, míra stylizace, barevnost) a jaké možnosti ke hře dítěti poskytuje - roztomilý obrovský plyšový pes je spíš dekorací dětského pokoje a brzy vyvolá otázku, kam s ním. Nejtěžší je zhodnotit výchovnou a vzdělávací funkci hračky. Potíž je v tom, že často může docházet ke střetu zájmů. Rodiče preferují určitý druh hračky, o který dítě nestojí, nebo naopak dítě má zájem o hračku, kterou rodiče odmítají. Typický je například problém hraček s válečnou tématikou, kterým se mateřské školy i některé rodiny brání, mnohdy ne zcela úspěšně. Podle názorů některých odborníků je nutno tyto hračky zakázat stejně jako násilí v mediích, podle jiných se dá právě těchto hraček výchovně využít k usměrňování agresivity. Navíc je třeba počítat s tím, že dítě si hračku volí samo, naše doporučení nemusí respektovat. Doporučenou kvalitní a estetickou hračku odmítne, a z nevábného, bizarního předmětu se stane favorit.

Myslíte si, že by rodiče měli upřednostňovat takzvané edukační hračky, nebo stejnou službu udělají i ty obyčejné?

Edukační hodnota hračky tkví hlavně v tom, co s ní udělá dítě. Zatím žádná přesná měřítka výchovnosti nemáme. Například se nám může zdát trochu morbidní, že běžnou součástí kultury v Mexiku je hra s malými rakvičkami a pohřebními atributy, v době francouzské revoluce existovaly malé gilotinky. Výchovná hodnota hračky se násobí i podílem rodiče nejen při její koupi, ale i v jejím dalším fungování. Dříve vyráběli dětem hračky rodiče a prarodiče, kteří do nich vkládali nejen svůj um, ale i srdce. Hračky si vyráběly, a v mnoha rozvojových zemích i dosud vyrábějí, děti samy. Byly a jsou jednoduché, prosté a asi ne tak krásné, ale svou výchovnou hodnotou určitě předčily ty dnešní, dokonalé. Speciální vzdělávací hračky děti v zásadě nepotřebují, pokud nemají problémy s učením, chováním, navazováním kontaktů nebo s komunikací. Ale hodně dětí podobné problémy má, a v tom případě se speciálně připravená hračka, nebo spíše už pomůcka, v rukou poučeného rodiče a zejména odborníka stává velmi důležitým prostředkem k odstranění problému.