| čiřikaví a Jakub 9.10.06 | 
 |
(21.11.2008 9:17:54)
Ahoj Maceško, chci Ti moc poděkovat za milý článek z "druhé" strany. Ani nevíš jak moc Ti rozumím, podobná (možná i horší) situace je třeba i ve školství. Jde o to, že lidé si odvykli převzít zodpovědnost za sebe, svoje zdraví, jednání a čekají, že ostatní ( kteří jsou za to přece placení z jejich daní) je vyléčí, zachrání, naučí... Změna je možná, ale bohužel ji nemůžeme čekat hned... je to prostě postupný proces, něco udělá stát (třeba tím, že bude lidi nutit platit ) něco běžný trh, pomáhá, když kdokoli vyjede aspoň chvíli za hranice a vyzkouší si jak se žije jinde... a nakonec postupně začne mezi lidmi převládat schopnost vlastního rozhodování a hledání informací a převzetí zodpovědnosti za sebe...
Je to krásně vidět na "kontroverzním" tématu porodů doma - jsou matky, které se informují a chtějí něco jinak, a pak je ten zbytek, kterého jen představa toho, že by měl převzít byť jen trošičku zodpovědnosti nutí k neadekvátním výrokům, které jsme tu mockrát četly. Ale stejně tak je to ve škole, práci...
Chci Tě podpořit - piš dál do diskuzí a uč maminky že existuje i jiná možnost :) to je taky jedna z cest...
držím palce, vydrž .
|
| Anezka73 | 
|
(21.11.2008 9:31:21)
Pracuju jako sestra v LDN a zažívám velmi podobné věci. Když mi někdo řekne, sestřičko, já bych tuhle práci neděla, to jste se asi špatně učila, jen zatnu zuby a pokračuji v práci. Ale tyhle drobné ústrky mne strašně bolí.
Pracuju ze všech sil, aby se pacient u nás cítil co nejlépe a pak přijde příbuzný a ječí na nás, jaktože je 92letá babička ještě nechodí! Skandál. Přitom paní k nám přišla ležící, denně rehabilituje, ale tělo už to odmítá.
Zázraky neumíme.
Od doby co jsou poplatky, vnímám, že jsou lidé agresivnější a nepřístupní domluvě :-(
|
| zuzkasim | 
|
(22.11.2008 13:02:05)
Je moc těžké něco takhle posuzovat. Navštěvovala jsem LDN několikrát týdně po dobu 3 měsíců, tedy navštěvovala jsem tam spíš mou babičku. Přišla zmatená, ale chodídí. Hned po přijetí dostala silné utlumující léky (opravdu velmi silné, 3 dny jsme ji nikdo nebyli schopní vzbudit), chodit přestala. Po týdnu se jí léky snížily, ale rozchodit se ji už moc nepodařilo. Přesto jsme se o to s mamkou (babiččinou dcerou) vždy snažily. Vzít ji na chodbu, dojít ke druhému pokoji, nakonec přešla s dopomocí chodbu celou. Dokud jedla sama, šlo to. Postupně ale ani tohle nezvládala. Moje mamka ji tam asi 2 týdny chodila denně v době oběda nakrmit, pak už to časově opravdu nešlo a protože ji nenakrmil nikdo jiný (sestřičky na to neměly čas, krmení trvalo docela dlouho), babička dostala sondu. Jak snadné, oběd ve 2 stříkačkách, doba krmení cca 1 minutu. Nekritizuji, píšu fakta. Klidně taky napíšu, že díky protekci jsme babičku dostali do LDN, která je asi 20 minut od našeho bydliště, měli jsme tedy možnost za ní denně někdo chodit. Kdyby byla dále, nebylo by to možné. V malém holém pokoji (bíle vymalováno, otlučené bílé postele, na zdech ani obrázky) byly po 4. Každá umírající babička měla spoustu svých problémů a vrtochů, prostor mezi postelema byl pouze na noční stolek. Žádné soukromí, návštěvy si ani neměly kam sednout. Zprvu si sestřičky nemohly zvyknout, že s sebou vodím svého ročního syna, za prvé jsem ho opravdu neměla kam dát, za druhé na něj jediného babička vždy výborně reagovala. Potom si reakcí babičky sestřičky taky všimly a už jim naše návštěvy tak divné nepřipadly. Mimochodem na všechny ty staroušky to malé děťátko působilo přímo zázračně. Předpisy prý návštěvu dětí snad zakazují, že je to v zájmu zachování zdraví dětí. Nevím, pokud z osazení pokoje nebyl nikdo nemocen infekcí, neviděla jsem v tom problém. Opravdu nekritizuji sestřičky, tolik bolesti a smutku z prázdných postelí, spoustu práce, a těžké práce i fyzicky, nevím, jestli bych to unesla. Ale vážně to jinak nejde? Já se docela hrozím toho, že bych tak dopadla, myslím tím dopadnout jako pacient LDN. Míst v LDN je málo, takže pokoje jsou přeplněné, na místo se čeká někdy velmi dlouho (někdy se člověk už ani nedočká...). Personálu opravdu málo. Přemýšlela jsem, že bych se spojila s kamarádkama co mají větší děti a věnovali bychom nemocnici zarámované dětské kresby, aby byla aspoň nějaká výzdoba pokojů, Vždyť ti lidé se z postele kolikrát sami nehnou a hledí 24h denně do prázdné zdi. Myslím, že vězni ve výkonu trestu se mají mnohem lépe jak lidé v LDN.
Sestřičko z LDN, opravdu s tímto stavem nejde nic dělat? Napiš prosím pohled z té druhé strany.
|
| Anezka73 |
|
(22.11.2008 14:47:29)
Zuzko, jde dělat mnohé, je-li dobrá vůle i čas.
My respektujeme, pokud si příbuzní přivedou k babičce malé dítě, je to jejich věc, ale infekce opravdu hrozí. Tohle je na mámě.
U nás neexistuje, pacienta nenakrmit. Někdy pacient moc jíst nechce, ale tak to zkusím za chvíli. Takovou kolegyni bych hnala svinským krokem, která by nekrmila. Snažíme se, aby nám pacienti i pili, lítám z jednoho konce na druhý a kontroluji to. Koupeme každý den jeden pokoj, v pátek se koupou malé pokoje.
Velký problém je, že je nás málo, protože ty platy máme opravdu směšné a povinností víc než dost. Pracuju za sanitáře i ošku, páč odpovědnost třeba za pád z postele je na mně. Tak holt pořád kontroluju, jestli mají ohrádku ti, kteří ji mají mít.
Jen ty debilní papíry mi zaberou 3 hodiny. Máme 32 pacientů a v noci jsem na ně sama. Přesto chodím a ptám se, jak se jim leží, jak se cítí, jestli něco nepotřebují, páč chápu, že ležet mezi více lidmi je někdy problém. U nás jsou 6 lůžáky a dva pokoje 3 lůžkové, jeden 2 lůžkový.
Jsme malá soukromá LDN a holt to vybavení je hrozné. S tím já nic neudělám. Kolikrát mi polohovací pomůcky prostě chybí. Umíme improvizovat, lze si vypomoci třeba stočenou kapnou.
Ona je velmi důležitá spolupráce s rodinou. Jenže v reálu je tak 5 lidí z těch 32, za kterými pravidelně někdo chodí. Tím myslím, že jim i něco přinese, potěší je zprávami či fotkami z domova, něco seniorovi přečtou, mají o seniora opravdový zájem.
Většinou je to cílená manipulace se seniorem, aby přepsal dědictví a vydal přístup ke kontu a přmlouvají ho, aby se nevracel domů. A tito lidé pak maskují své hnusné chování, taky mají pocity viny, tak si chladí žáhu na nás, na sestrách.
Ty veliké pokoje seniorům často nevadí, rádi si mezi sebou povídají a ti, kteří odejdou domů nebo DD pak píšou těm ostatním z pokoje.
U nás je to takové domácké, snažíme se, aby se lidé cítili dobře.
Pokud někomu velký pokoj vadí, dá se mu zařídit nadstandart - jednolůžák nebo menší pokoj.
Já lidem samozřejmě vykám, ale s jejich souhlasem je oslovuji kř. jmény. Třeba: "Jak jste se dnes měla, Maruško...". Lidé to mají rádi.
Fakt nejsme upíři, s lidmi si hodně povídáme a to i s těmi zmatenými. Ona mnohdy stačí chvilka rozhovoru a hned vím, proč je paní XY agresivní. Stačí tomu věnovat ten čas. Kterého je ale fakt minimum.
U nás je možné, u lidí, kteří jsou u nás pár let, že mohou mít na okně i své květiny.
Píšu na přeskáčku, nemám moc čas.
Ještě ti sem pak napíšu, jak vypadá naše služba, aby sis udělala představu.
Většina sester, které máme teď na oddělení, jsou holky, které si práci se seniory vybraly dobrovolně a mají k těm lidem vztah.
|
| MM, 2 kluci | •
|
(22.11.2008 22:08:37)
... jak píšeš, že ti příbuzní často jen s dědečkem/babičkou manipuluji kvůli penězům a nechtějí aby se vrátil/a domů... :-((( Chceš fakt říct že takových je většina??? Nechce se mi tomu věřit, to je fakt hrozné!!! Co to je za lidi, za rodiny?!
Chápu když se někdo (už) nemůže o děděčka/babičku starat doma, nezvládá to, nestíhá časově, je to moc náročné i po tí lékařské stránce... atd., takže tu péči nakonec svěří "profesionálům" - LDN. Ale předpokládala bych že většina lidí se bude dál snažit např. o nějakou "sociální kontinuitu", tedy pokud možno časté návštěvy, povídání co je nového, že budou nosit fotky apod. To co píšeš ma fakt šokuje! Myslíš že je to rozšířené, nebo je to zrovna u Vás z nějakcýh důvodů obzvlášť drsné, jak se ti příbuzní chovají? A co myslíš proč tomu tak je?
Jinak to co píšeš o své práci a jak k ní přistupuješ Ty osobně, zní hezky a lidsky  ! Ale ty podmínky máte tedy určitě těžké, i tu zodpovědnost a všechno, a že řadu věcí jen tak nezměníte... Pracovala jsem na brigádách v domovech důchodců, tak to alespoň trochu znám.
Přeji mnoho zdaru a pokud možno i radosti (navzdory všem těžkostem) v Tvé práci! Zdraví M.
|
| Anezka73 |
|
(23.11.2008 17:50:22)
Mm, děkuju, bohužel, lidí, kteří se nestarají a nechtějí starat je většina.
Za ty roky jsem poznala rodiny s opravdovým zájmem a ti lidé se třeba střídali u svého seniora a byli s ním každou volnou chvíli. Takových lidí si moc vážím. Ale za 5 let co pracuju v LDN jich bylo tak 6-7.
A se zavedením poplatků mi připadá, že se to ještě zhoršilo.
U několika přesvědčování, aby babička přepustila byt třeba vnoučkovi, jsem byla. Nechtěně, ošetřovala jsem jiného pacienta na pokoji.
Jednu paní k nám rodina dala na 3 týdna než ji vymalují byt a už je u nás 6 let :-(
Byt samozřejmě pronajali a pro důchod si také poctivě chodí. Jinak na tu paní nemají čas.
O tom, jak u diabetiků náš Dr. vybalancuje inzulinovou terapii, aby sedla a potom přijdou "příbuzní" a seniorovi přinesou dorty a věnečky, nemá ani moc cenu mluvit. Dělají to i přes naše vysvětlení, že by toto nosit neměli.
|
|
|
| Petra | •
|
(23.11.2008 1:03:13)
Milá Anežko, děkuji ti za tvou práci! Sice se osobně neznáme, ale i moje babička byla v malé soukromé LDN apřesto, že to bylo pro sestry přesně tak těžké, jak píšeš, byly všechny velmi milé a laskavé a ke starouškům se chovaly moc hezky a i si s nimi často povíádaly. I s mou babičkou, která s Alzheimerem nebyla zrovna jednoduchý partner v rozhovoru.... A ona se tam dokonce i výrazně zlepšila - bylo prostě poznat, že odborný přístup holt dokázal divy, které doma už nebyly zvládnutelné. A proto všem lidem, jako jsi ty, moc děkuji za jejich práci a přeju si, aby ve zdravotnictví co nejdéle vydrželi!!!!
|
| Anezka73 |
|
(23.11.2008 17:55:38)
Petro, moc děkuju, potěší mne, že jsme někomu pomohli a každý pozitivní ohlas vítám s nadšením. Je to pro mne vzpruha. Dnes je velmi oblíbené sestry jen kritizovat.
|
|
|
|
| Šárka Bartošová | •
|
(22.11.2008 22:56:59)
Dobrý den, ráda bych také reagovala na Váš názor. Sice nepracuji na LDN ale na interně, ale tyto dvě oddělení jsou si v mnohém dost podobná. Píšete, že babičku jste přivedla zmatenou ale chodící. Víte, to je velmi těžké, já chápu, že to pro Vás muselo být moc těžké, když jste našla babičku utlumenou, ale já Vám napíšu, jak to vypadá z naší strany.O víkendu nebo o noční jsou na oddělení dvě sestry - jedna na ženách, jedna na mužích. Každá má na starosti dvacet pacientů - několika z nich je velmi zle a potřebují častější péči. Na oddělení se přijme babička či dědečeka krom jiného má i tento problém - je zmatený a chodí. Začne utíkat, může rušit ostatní pacienty, může být zmatený tak, že to ohrožuje jeho či jiných zdravotní stav a teď co dělat, když se člověk nemůže prostě rozčtvrtit, klecová lůžka jsou zakázána - i když sloužili právě k těm účelům - ne aby se pacienti mučili, ale aby se zabránilo třeba jejich zranění v době, kdy jsou zmatení, sestra má prostě práci jinde a nemůže u nich stát a hlídat. Je to hrozný, ale je to tak, že v pacientově zájmu, se jim píchne injekce na uklidnění. Problém je v tom, že ty slabší většinou nezaberou a tak se musí píchnou další a nebo něco silnějšího. Negativní aspekt je ten, že se pak z člověka může stát placka. A nebo snad máme pacienta přikurtovat k posteli? To mi přijde ještě víc nehumánější, než síťové lůžko. Určitě to ale neděláme z důvodu, abychom měli klid, ale protože chceme pacienta chránit před zraněním či něčím jiným.
Píšete, že babička přestala chodit. Plně Vás chápu, že Vás to bolelo, ale je také otázka, jak skutečně moc v tom byly zainteresované utlumující léky. Ano, jak jsem psala mohou udělat z člověka placku, ale ne na pořád. Další faktor v tom, je věk babičky a to, že každý z nás má svůj čas a u každého z nás ten konec se začne nějak blížit a u někoho to je tím, že přestává hodit, jde mu to hůře a to značí, že organismus už je starý, dosluhuje a umírá. Když to možná trochu necitlivě zjednoduším, tak u každého to musí nějak začít a nebo jednou začne. Každý stárneme a jsme smrtelní. To, že babička nejedla, to je další otázka. Lidé když jsou staří a začnou pomalu odcházet, tak už tolik jídla nepotřebují, jedí méně a jednoho dne přestanou jísti skoro úplně, protože organismus už nemá sílu to jídlo zpracovávat. A teď záleží na názoru a na tom, jak rozhodne lékař. Je to otázka. Máme člověku jídlo nutit, i když to už nejde, protože máme poit, že musí mít hlad? Tady nejde o to, že by člověk neměl čas na to, pacienta nakrmit, na to se čas najde, i když to trvá déle, ale stejně natlačit do pacienta oběd za každou cenu, že se potom pozvrací, nebo bude mít průjem - má to cenu? Někdy třeba je opravdu lepší přistoupit k výživě pomocí sondy, protože ta výživa i když je tekutá, tak skutečně zasytí( zkoušela jsem to pít) a obsahuje spousta minerálů, vitamínů a ostatních látek, které člověk dostává normální stravou do těla, ale jak říkám, pokud opradu paientovi dělá problémy třeba polykání, nebo vůbec otevřít pusu, je to snad takto lepší, protože i pro to tělo tato výživa je potom lépe ztravitelná.A personál se také i vyhýbá zvýšenému riziku aspirace jídla či následně zvratků.
Co se týče zařízení a výzdoby pokoje, je to skutečně problém, ale toto vše je otázkou peněz a ty jak známo ve zdravotnictví moc nejsou. Jak jsem zmínila sama pracuji na interně a myslím si, že už kvůli tomu, že tam leží staří a moc nemocní lidé by si zasloužili hezké, nové prostředí, nebo alespoň pořádnou postel. Ale bohužel obyčejný personál s tím moc nenadělá a skutečně se musíme učit v mnoha věcech improvizovat.
Co se týče Vašeho ročního syna, nemyslím si, že by sestřičky chtěli z nějakého plezíru Vám zakazovat návštěvy s ním, ale skutečně je to loterie. Opravdu na takovýchto odděleních létá vzduchem množství bacilů a různých infekcí, které třeba dospělému člověku nemusí nijak ublížit, ale takto malému dítěti ano, protože nemá ještě zcela vyvynut imunitní systém. Mě samotné vždy vstávají vlasy hrůzou na hlavě, když vidím jak návštěvy v dobré víře vodí takto malé děti za babičkou, dědečkem. Sama mám dvě malé děti, ale protože vím s čím vším se tam člověk kolikrát setká, s čím vším tam lidé leží, nikdy bych je takto do nemocnice nebrala. Právě kvůli jejich ochraně.
Tak to jsem htěla jen na vysvětlenou - mějte se moc hezky Šárka
|
| Líza | 
|
(23.11.2008 6:56:27)
Šárko, je ovšem třeba říct, že především je špatně, že jste na oddělení v noci jen dvě. A že dokud tomu tak bude a budou se pacienti tlumit přesto, že jim hrozí imobilizační syndrom, tak dochází k systémovému poškozování pacientů.
|
| Šarbar | 
|
(23.11.2008 9:49:52)
Předem bych chtěla říci, že všechno co psala Maceška v původním článku je pravda. Dokud bude ve zdravotnictví málo sester a peněz, tak prostě bude sloužit noc jedna sestra na dvacet pacientů. Každý ví, že to není dobře, ale tohle je problém snad každé nemocnice. S těmi penězi to myslím tak, že nemocnice musí šetřit a někdy i proto, se obsazuje méně personálu do služeb. Šárka
|
| Anezka73 |
|
(24.11.2008 1:19:30)
Šárko, souhlasím s tím co píšeš, u nás je to téměř stejné, jen je na 32 lidí 1 sestra a jeden sanitář v noci. Přes den 2 sestry a 1 sanitář.
My jsme bývalá interna, přesto se u nás stále někteří mladší pacienti léčí. Lékaři většinou zůstali.
S tím tlumením jsi to vystihla přesně. Paradox je, že náš Dr. napíše minimální dávky tlumících léků a pak přijde na konzilium psychiatr z fakultky a napíše megadávky.
Překlady na gerontopsychiatrii vyjdou málokdy, není místo.
|
| Šarbar |
|
(25.11.2008 14:40:58)
Aspoň někdo mě chápe , právě proto, že jsi sestra. Chápu, že lidem zvenku se vše o čem jsem psala může zdát nehumánní, a že jsem rezignovala, jak kdosi napsal, ale to není pravda. Myslím to bez urážky, ale kdo tohle povolání nedělá, tak to nepochopí.
A já mám tuhle práci ráda, protože kdyby ne, tak to člověk prostě dělat nemůže. Ale jak píšeš, noci, kdy se člověk klepe hrůzou, ně někdo přeleze ohrádku a rozbije si přinejmenším hlavu, nebo že skočí z okna ( nejsme psychiatrie, abychom měli mříže) a nebo že člověk dostane skleněným bažantem nebo hrazdičkou po hlavě, že agresivní pacient sestru schodí pod schody,že se zaligruje na pokoji a ohrožuje jiné pacienty ( to vše se stalo buď mě a nebo mím koleginím a vždycky v noci), to kdo nezažije, nepochopí, proč se lidé tlumí. A ani nepochochopí, že najednou vetchá stařenka dostane sílu jako hrom a člověk ji sám nezmůže - ostatně taky nechápu, kde se ta síla najednou v člověku sebere. O tom, že pro pár pacientů je člověk svině a kurva, nebo že dostal flusanec do obličeje ani nemluvím. Ale kvůli tomu, že nám nadávaj nebo po nás plyvou lidi fakt netlumíme - to člověk prostě přejde a někdy i s úsměvem. Já si tím nechci stěžovat, aby si to zase někdo špatně nevyložil, prostě jen říkám jak to je. Ti lidé za to skutečně v 99% případů nemůžou a tak se ani na ně člověk zlobit nemůže.A končím v této diskuzi, protože určitým lidem to člověk stejně nevysvětlí a bude stejně za necitlivého sadistu.
|
| Líza |
|
(26.11.2008 6:33:51)
Šarbar, jsem zdravotník, svého času jsem měla velmi blízko k celoživotnímu vzdělávání sester a k tvorbě různých standardů i k překladům standardů cizojazyčných, například pokud jde o neklid.
Takže znovu říkám - a nevíš-li to, doplň si znalosti - jde o systémovou chybu (tzn. ne o tvoji, ale o chybu systému), která pacientům škodí. Je tím prolezlý celý český zdravotnictví. Odvíjí se to od velikosti pokojů, jejich vybavení, množství personálu a dalších věcí.
Pokud ale ani nevíš, že správně se to dělá jinak a tlumení nebo fixaci je pak nutné použít jen u zlomku těch pacientů, které z nedostatku jiných možností tlumíme u nás, pak je problém i u tebe, součástí odbornosti je i vědět, který věci nedělám optimálně z objektivních důvodů.
(A to - všimni si - ani nemluvím o tom, že kolikrát jsem byla svědkem toho, že na somatických odděleních byli staří a zmatení pacienti "tlumeni" léky, které jejich zmatenost ještě více zhoršovaly a stačilo tyto léky vysadit, a lidi měli jasné vědomí - to je taky klasický, učebnicový příklad - za to ale nemůžou sestry, ale doktoři, ani ne systém jako u toho "vyrábění" neklidů při nemožnosti dodržet režim, který brání vzniku stavů zmatenosti, ale neznalost doktorů, co na starém, organickém terénu některé léky provedou.)
|
| kili | •
|
(26.11.2008 17:27:02)
Tlumení neklidu není můj obor. Přesto obecně : Jestli má někdo blízko k celoživotnmímu vzdělávání sester (navíc svého času) a při tom i ke tvoření standardů péče, je to skoro protimluv. Všelijakých spisků od zeleného stolu, vytvořených teoretiky, je přehršle. Jsou Eskymáci, kteří radí obyvatelům Konga, jak se chovat v období tropických dešťů.
Systémové chyby neprolínají celé zdravotnictví, ale jistě jsou, a to tak, že ne zřídkavé. Somatická oddělení, to je pojem, který odráží naprosté nepochopení smyslu zdravotní péče, stejně jako nepochopení vlastní kompetence hodnotit kvalitu lékařské péče a znalosti lékařů.
Jestli za daného stavu a z něj plynoucích možností někdo zvažuje a pak volí menší zlo, nemusí to znamenat neznalost vedlejších účinků léků. Jestli ale někdo si přečte pár útržků a z nich charakterisuje celou problematiku, je to známka nepokorné pýchy ne-li narcismu.
|
| Líza |
|
(26.11.2008 17:38:33)
Kili, mluvím o skutečných, systémových chybách.
A o skutečných chybách z neznalosti profilu účinku léku.
Sesterské standardy neznáš? No vidíš. Ty naše musí vycházet z toho, co je. Některé zahraniční ale přecházejí neklidu úplně jinak, a mnohem efektivněji, než jak je to u nás - ostatně, u nás mu prostě nepředcházíme (v mnoha případech to prostě nejde), jen hasíme následky toho, že nebylo možno předcházet.
Kili, ty jsi hodně alergickej na to, že není všechno zlato, co se třpytí, že?
|
| kili | •
|
(26.11.2008 17:48:26)
Nevím, kdy jsem si my dva spolu potykali.
- To je ale mluvení, obsahově nedostatečné i v rovině teoretické.
- Já jsem nepsal, že neznám sesterské standardy, ale něco úplně jiného. Standardy jak ošetřovatelské (pojem sesterské je vulgární), tak obecné, jsou věcí, kterou se zabývá každé akreditované pracoviště, takež i mé a tak i já.
- Major Terazky pravil : " Nie je šetko, čio ta trpytí, opakujte to po mně ". Na to vojín Kefalín odpověděl, že to nedokáže.
- Váš problém je nepochopení věci v celé její šíři i hloubce, a hned potom nepochopení toho, co jsem vyjádřil. Také asi to, že třeba M. Gordonová et al. věci založily poněkud jinak a v jiných podmínkách, než jsou zdejší a pojetí NANDA tak vychází z úplně jiného postavení sestry tam a tady. Žel je to i tak, že mnohé aktivistky v ČR jsou příliš povrchní, než aby pochopily smysl standardů nejen ošetřovatelských.
|
| Lenka 3děti | •
|
(27.11.2008 13:53:21)
Nedá mi to, ale musím se zastavit u této diskuse, toto je už na samostatný článek a spíše do odborného časopisu. Ošetřovatelské standarty je pojem, kterému rozumí opravdu jen sestry a s úvodním článkem nemá nic společného. Pacienta, který má zdravotní problém, vůbec nezajímají ošetřovatelské standarty, systémové chyby a podobně, on potřebuje pomoc. Tomuto požadavku by měla být přizpůsobená péče. Ošetřovatelské standarty občas zapomínají, že každý člověk je individualita a každé zdravotnické zařízení má jiné problémy. Dokud budou tvůrci ošetřovatelských standartů teoretici, tak nikdy nebudou fungovat v praxi. Klasický důkaz je systém celoživotního vzdělávání sester, honba za kreditními body naprosto degradovala veškeré konference sester jen na dotaz za kolik bodů a né o čem bude přednáška. A to se přenáší i do péče o skutečné pacienty. Já bych systémovou chybou nazvala registraci sester. Otázka do diskuse: pod pojmem pacient vidí člověka už jen neregistrováné sestry, co vidí registrované radši neříkám, nechci pacienty přirovnat k nějaké věci.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Linda | •
|
(23.11.2008 7:37:59)
Šárko, mohla bych se prosím zeptat, jaké např. nemoci může člověk v LDN chytit? Chodila jsem za umírající babičkou do LDN, když jsem byla těhotná. Stálo mě to fakt hodně přemáhání, protože z toho vzduchu se mi dělalo hrozně špatně, ale až doteď jsem netušila, že nemoci těch staroušků jsou hrozbou pro ostatní. Např. babička měla rakovinu, pro bolesti nemohla chodit, byla zmatená, nechtěla jíst, dali jí plíny atd., nepředstavitelná hrůza, ale nic z toho mi nepřijde, že by se dalo chytit....
|
| Líza |
|
(23.11.2008 7:40:44)
Předpokládám, že Šárka myslela nějaké nemocniční patogeny. Není ale důvod, aby je normální člověk chytil. Ty jsou nebezpečné především pro ty hospitalizované pacienty.
Neboj se, sestry taky chodí těhotný na LDN do práce a není to důvod k převedení na jiný pracoviště.
|
| Anezka73 |
|
(24.11.2008 1:06:52)
Lízo, já moc těhulí co by dělaly v LDN teda neznám. Podle mého názoru nemá těhotná v LDN co dělat. Souhlasím se Šárkou. Nejen nemocniční patogeny, třeba takový Rotaviry si přinést domů, to je chuťovka pro celou rodinu, ale my v práci občas máme i svrab, B hepatitis, samozřejmě stafylokoky, enterokoky, Clostridie...
Nehledě na extrémně těžkou, fyzickou práci, ohrádka od našich postelí váží 8kg, za ráno jich sundám asi tak 20, pacienty posazujeme k jídlu, pomáháme při vstávání, polohujeme nebo posazujeme na vozík či gramofon.
Já díky těm ohradám potratila v práci, vím dobře o čem mluvím. Taky jsem si do té doby myslela jak budu pracovat.
A další aspekt je agrese zmatených pacientů.
Že mně nakopl pacient do břicha jsem už zažila, párkrát i brachiální násilí. Mé kolegyně taktéž. Víme, že za to ti lidé nemohou. Ale do takového prostředí těhule prostě nepatří.
|
| Líza |
|
(24.11.2008 6:51:51)
Anezko, přesto to není jedno ze zaměstnání, kde se převádí lidi na lehčí práci.
A pokud jde o to tlumení. Reakce Šárky bohužel přesně svědčí o tom, že když člověk v nějakém systému nějakou dobu pracuje, ztratí měřítka.
TLUMENÍ STARÝCH LIDÍ OHROŽENÝCH IMOBILIZAČNÍM SYNDROMEM KVŮLI TOMU, ŽE NENÍ DOST PERSONÁLU, ABY JE UHLÍDAL, JE SYSTÉMOVÉ SELHÁNÍ A POŠKOZUJE PACIENTY. Jako sestra ses jistě učila něco o souvislosti imobilizace s úmrtím u starých pacientů.
A Anežko, svrab, rotaviry... jako, děláte v nemocnici, tohle je všude. Tvrdit ale, že to škodí dětem návštěv, je blbost. Rotaviry jsou i v mateřských školkách a nikdo tam nezakazuje dětem chodit, svrab se nepřenese jedním dotykem.
|
| Anezka73 |
|
(24.11.2008 15:38:38)
Lízo, já si nemyslím, že Šárčina reakce je nějakou rezignací na tento stav. Ona jen vysvětlovala, jak se to v nemocnici dělá se zmatenými pacienty.
Ani já neschvaluju dopování Tiapridalem. Na druhou stranu vím, jaké to je, když se celou noc třesu hrůzou, že mi pacient přepadne přes ohrádku. A když je jich víc, je to o nervy.
Já souhlasím s tím, že je to systémová chyba. Ale jak ji vyřešit?
Zvláštní je, že pojišťovně připadá jedna sestra a jeden sanitář v noci na 32 lidí dostačující. Před 14 dny u nás proběhla kontrola z VZP, kontrolovali stav personálu a dokumentaci a byli spokojení, žádné výhrady neměli.
|
| Líza |
|
(24.11.2008 19:00:17)
Anežko, to je úplně hrozný.
Jo, mám s tím i vlastní zkušenost, mám taky zkušenost se členem rodiny, a fakt stačilo změnit zařízení za soukromé s mnohem menšími pokoji, civilním vybavením a mnohem větším množstvím personálu (tedy sestra taky jen jedna ve službě, ale nižšího a pomocného personálu mnohem, mnohem víc) a najednou bylo po neklidech, po agresivitě, po hrubých poruchách chování, kvůli kterým ten člověk musel do té doby ve státním denně dostávat dvě neklidovky...
A je to chyba systému a nejmenší, co my můžem udělat, je zůstat si vědomi toho, že to není v pořádku.
|
|
|
|
|
|
| Šarbar |
|
(23.11.2008 10:14:11)
Lindo, samozřejmě že se jedná o různé nemocniční patogeny jak uvedla Líza, ale jedná se třeba i o obyčejný virový průjem, zvracení, viry létají ve vzduchu a třeba ani na tom pokoji to nikdo mít nemusí, ale vedle třeba ano a pak se lehce stane, že to dítě to chytne. Nechci strašit, ale na umírajících lidech se také drží bakterie, které na neumírajícím člověku nejsou a z těch také je možno si přivodit třeba nějakou zažívací potíž. Ale chtěla bych zdůraznit to, že dospělý člověk většinou má svůj imunitní systém v pořádku a plod v těle mtaky je chráněn matčiným imunitním systémem. Jiná situace je u malých dětí, které imunitní systém nemají zcela vyvinut a potom jsou skutečně náchylnější a citlivější na nemocniční nákazy. Myslím ale že třeba jiná situace je, když mají lidé svého umírajícího doma ( nemyslím tím žádnou výtku, vím že mnohdy to nejde), tak to zas neznamená, že by se k němu dítě nemohlo přiblížit a pohladit. Ale v té nemocnici nebo LDN těch lidí je hodně a tak se to nasčítává a všelijak promíchává - ty bacili. A co se týče sester a ostatního personálu v nemocnici, tak náš imunitní systém je většinou už vytrénovaný na toto prostředí, samozřejmě, že se taky občas nějakou virozou nakazíme, ale není to tak častý. Samozřejmě že člověk musí být opatrný a dodržovat hygienické zásady víc než kdy jindy. Ale je fakt, že když nastoupí sestra třeba po škole nebo po mateřské na oddělení tak onemocní nějakou virozou nebo něčím podobným celkem snadno a nebo z počátku se plácá v různých podobných nemocech, ale časem pokud je člověk zdravotně v pořádku si organismus zvykne a už to ten pesronál tak neschytává.Ale na druhou stranu teda moc často těhotné sestry v nemocnici nevídám a těhotenství je skutečně důvod přeřazení buď do ambulance, nebo na klidnější oddělení nebo na jiné pracoviště a to hlavně z toho důvodu, že se musíme s mnoha pacientama tahat, i když třeba ve dvou nebo přez den když nás je víc ve třech, tak u nechodícíh pacientů se taky musí ustlat postel, musí se umýt, je potřeba je vysazovat do křesla, aby jen neleželi, musí se otáčet na posteli a když je sestra těhotná a pacient má sto kilo někdy i více, tak je to pro ni dost rizikové. Dále se jedná i o práci s dezinfekcema a různými léky, takže skutečně sestry jak zjistí že jsou těhotné jsou většinou přeřazeny na jinou práci. Šárka
|
| Linda | •
|
(23.11.2008 16:34:14)
Šárko, Lízo, díky za odpověď. Naprosto chápu, že těhotenství je důvodem ke změně oddělení - protože pracovat na LDN v těhotenství, to je pro mě nepředstavitelné. Mně stačily ty návštěvy :-( Ale na druhou stranu chápu i maminku, co chce babičku potěšit a přivede prcka s sebou. No já v této situaci nebyla, babička umřela dřív, než se dcerka narodila. Doteď mě mrzí, že ji neviděla ani o ní nevěděla, protože pravnučka by její život ne snad prodloužila, ale aspoň na ten smutný konec přinesla nějakou radost.
|
|
|
|
| Jana a Petra |
|
(23.11.2008 9:55:55)
Šárko, z tvého příspěvku úplně mrazí. Nikdy bych se nechtěla dostat do zdravotnického zařízení, které tak funguje. U vás se škodí pacientům, aby si personál ulehčil práci a omlouváte to tím, že je to ve prospěch pacientů.
Starý člověk když přestane chodit (třeba kvůli utlumovacím lékům), se už nemusí znovu rozchodit a uspíší to jeho smrt.
Stejně pokud má problémy s trávením, chtělo by to spíš vhodnější stravu než ho krmit sondou (ta by měla být až krajní variantou).
Co třeba lidská důstojnost.
Nejhorší je, že tobě to připadá správné a normální.
To, že je vás málo, to možná vysvětluje, ale neomlouvá.
|
| Šarbar |
|
(23.11.2008 10:31:44)
Ahoj, mrzí mě že si to myslíte takto. Já jsem se jenom pokoušela trochu vysvětlit situaci a v žádném případě jsem neříkala, že je to pravidlo. Tlumící léky a sonda jsou opravdu až krajní možnost a já netvrdila, že to děláme vždy a pravidelně. Ale skutečně někdy nastane situace, že opravdu to jinak nejde. A já měla na mysli ty krajní situace. Samozřejmě že babičku té paní ani tu LDN neznám, jenom jsem prostě chtěla vysvětlit opravdu krajní situaci, že skutečně se prostě někdy k tomu musí přistoupit. Ale opakuji, že to není nic častého. Rozhodně si tím člověk neulehčuje práci.Víte,( nemyslím to nijak špatně )kdo si to nezkusí, neví. Vždycky se musí brát v potaz důstojnost a ohled na člověka a to co je pro něho nejlepší. Tím že chceme mít klid a nechce se nám, nebo si ulehčujem práci, to si myslím, že nám trochu křivdíte.
|
|
|
| zuzkasim |
|
(24.11.2008 12:47:01)
Šárko,
děkuji za detailní rozbor úkonů a jejich odůvodnění (i když já dobře věděla, proč se to vše s babičkou děje a že je to prostě potřeba). Mrzí mě, že ses kvůli tomu dostala do nepochopení jiných. Já dobře vím, že je to práce těžká a svázaná mnohými předpisy. Na druhou stranu v tomto zaměstnání člověk asi docela snadno spadne do stereotypu (no, vlastně, kde ne?).
O možnosti chycení infekce u syna jsem byla poučena (mile, věcně), brala jsem na sebe to riziko kvůli babičce. Rozhodně mi to za to stálo, rotaviry jsem zažila s miminkem pár měsíců před tím v docela drsné formě (3 týdny na kapačkách v nemocnici) a musela jsem jen doufat, že nic podobného se už opakovat nebude. Život je vždy risk. Ale celkově si myslím, že návštěva malého dítěte v LDN je stejně riziková, jako jízda MHD.
Já bych jen chtěla vědět, jestli s tímto stavem (počet sester a vybavení pokojů) opravdu nic dělat nejde a dá se pouze stěžovat na to, že stav je takový. Pokoje se jednou za čas musí vymalovat (řekla bych, že v nemocnicích je to z hygienického hlediska i nějak časově nařízeno), je takový problém do toho primalexu hodit ještě flaštičku nějaké barvy? Na jeden pokoj by byly náklady vyšší možná o padesát korun... Postele se taky jednou za čas asi přetírají, je nutné sáhnout po slonové kosti nebo je možnost místo ní koupit zářivě žlutou? Tohle přece nikoho moc nestojí. Stejně taky ty obrázky dětí. Spousta zaměstnanců má vlastní děti, obrázků je tolik, že se doma vyhazují... tohle taky nemusí moc stát. Právě proto, že jsem pár měsíců před tím byla v nemocnici se synem, kde je to krásné, barevné, vybavené, byla jsem naprosto v šoku, že v LDN to vypadá tak, jak to vypadá. Prostě jsem očekávala, že tak, jak to vypadá v dětské nemocnici, je to všude. Pak jsem zažila akorát porodnici a tam se taky vcelku snažili... Na spoustě pracovišť se píšou granty, využívají se peníze na projekty, ale se starými umírajícími lidmi se nic nedělá.
Stav sester je žalostná situace, ale je to všeobecný problém, který by se měl všeobecně řešit. Pokud jste soukromé zařízení, tak ani tam nemá ředitel možnost tento stav změnit? (To opravdu nevím a proto se ptám.) A stav 6 lidí na pokoji (tím má na mysli vaše zařízení, babička byla po 4, jen tam bylo velmi málo místa), to mi přijde opravdu hodně. Na pokojích, kde ležela babička, byli ti, kteří se už domů obvykle nevrátili, pobyt jejích posledních 3 měsíců mi připadal nedůstojný a já nechci takhle dopadnout.
|
|
|
| Lizzie | 
|
(23.11.2008 10:49:44)
LDN je ,,zážitek" i pro zdravého člověka, co přijde na návštěvu, natožpak pro někoho, kdo tam musí ležet. Ale slyšela jsem to i z pohledu sestřičky, mladé - je tam sester málo, dělají dvanáctky, mnohé jsou vyhořelé. Spokojenost ani na jedné straně.
|
|
|
|
| Anuška a 2♥ | 
|
(21.11.2008 11:22:03)
Ano,
vidíme to dnes a denně, lidé svůj život nakládají na někoho jiného. Nejsou schopni unést zodpovědnost za sebe, svůj život, život svých dětí. Škola má naučit a vychovat, lékaři všechno zachránit, stát pomoci...
|
|
| duzame | 
|
(21.11.2008 11:36:19)
jsem moc rada za clanek. Nejsem z oboru, ale ziji v Irsku. Mistni zdravotnictvi je absolutni des. Z platu vam strhnou dve procenta na zdravotni peci, ale to je zhruba asi tak aby vas odvezla sanitka, kdyz padnete na ulici. Jinak je na kazdem co si zaplati, tzn, kolik zaplati, takove sluzby dostane. Vetsina lidi si samozdrejme neplati nic, a pak jdou k lekari,jen kdyz neco "hori". Za to ze jen vstoupite do ordinace( ktera casto vypada starsi nez 60 let- vsechno je drevene omlacene, a pocitac neni samozdrejmost...)zaplatite od 40 euro vyse. Mam zkusenost, ze doktor ztratil vysledky, a na vetsinu problemu vam rekne vice mene, je to ok. I kdyz se nic moc nezlepsilo.
Proc to tady pisu? Protoze u nas je narodnim zvykem jenom nadavat na doktory a sestricky a neuvedomujeme si co mame. Deti peci zadarmo a dospeli i kdyz si to taky tedy plati z dani, maji plny servis, a co se tyce vybaveni myslim, ze je taky na slusne urovni, i kdyz se to misty asi lisi.
Jen by to chtelo taky ty lidi co se o nas staraji slusne zaplatit, treba by meli hned lepsi naladu, nemyslite?
|
| .Žaba | 
|
(21.11.2008 13:47:30)
Prečo si vlastne ľudia nepriplácajú u vás zdravotné poistenie? Spomínané 2% z platu je predsa dosť málo, v ČR sa tuším platí 4,5% + 9% (ktoré odvádza zamestnávateľ).
|
|
|
|
(já fakt nevidím důvod ke sdělování osobnějších věcí..snad v jiné diskuzi,ale tady..netřeba..)
. 
), prostě nebude chtít opakovat pro něj "zbytečnou" návštěvu. U nás to praktikujeme tak, že pokud pacient chce, dostává kopii informovaného souhlasu (většina jich NECHCE). Jen minimum si jich chce souhlas nebo nesouhlas promyslet, pokud ano, jsou to až na výjimky mladší pacienti. U těch starších převládá postoj "lékař ví, co má dělat, já nechci o ničem rozhodovat, vy jste tady od toho, abyste mě uzdravili".
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)