| Rha Mantakrea | •
 |
(5.3.2016 20:42:18)
Můžeme se bavit donekonečna o tom zda inkluze, či ne. Z vlastních zkušeností vím, že...
Rodič je příčina, dítě důsledek. Tedy každé dítě reaguje na chování rodiče a následně se pak postaví do určité pozice. Ve výsledky třeba do pozice autisty, dítěte s mentálním handicapem a podobně. Jednoduše řečeno lze říci. Nevychované dítě. Kde chybí podnět rodiče, zastaví se i růst dítěte. Tedy jak jsou omezení rodiče, takové je i omezení dítěte. často dítě ztrácí sluch při svém vývoji, protože už třeba nedokáže poslouchat řev svých rodičů. Milion dětí a milion jiných reakcí.
Školství. a stávajícího systému školství je začleňování takovýchto žáků velmi náročné a i jeden takovýto žák, to dá pěkně zahulit, i když je ve třídě asistentka.
Takže prvně je třeba totální změna celého systému školství.
Mám v hlavě co a jak, jen je to na delší psaní a nechce se mi to rozepisovat. Tak stručně...
Bylo zrušené známkování, v první třídě by učitelé zjistili, co děti baví. Podle toho samozřejmě volit i předměty. Měli by to vědět sami rodiče, jenže se hodně stává to, že rodiče si chtějí plnit sny skrze děti, takže učitel má určitě nadhled a pak by se děti rozmístili do tříd právě se zájmy, ke kterým inklinují a byly by společně jak mladší, tak i starší děti, a tak by vedení šlo ze stran učitelů, přes starší žáky až po ty nejmladší. Pak by inkluze byla jednodušší, ale i tak děti demotivované přístupem rodičů mívají dost všechno na háku. Ale je pravda, že ve třídách s různým věkem by byly pro toto dítě příkladem starší žáci, kteří by tyto děti motivovaly k akci, jak už jsem popsala výše. Společným předmětem by byla občanská výchova. Kde by se neučilo kdo je prezidentem a kolik je poslanců ve sněmovně a podobně. A děti by si stupidně opět nosily jen zápisky aktualit o tom, kdo kde ve vládě zase co udělal a kolik bylo nehod a katastrof. Ale učilo by se bytí v lásce, porozumění, pokoře. Umět pomoci, říci, děkuji, prosím. A hovořilo by se o tom, co způsobí to, když se k sobě hrubě chováme. A právě ty handicapy. Hrály by se scénky a podobně. Připravovalo by se na život v dospělosti. A vše, co s ním souvisí.
Mám dost zkušeností s lidmi, co páchali násilí na dětech, dominatních rodičích. Impulsivních a cholerických rodičích. A na vlastní oči jsem viděla z toho pramenící handicapy jako je mentální handicap, autismus, hluchota, postupná ztráta zraku. Některé jsem viděla, některé zažila. A na vlastní kůži jsem si zažila, že pokud rodič změní přístup, handicap se rozpustí. Má dost zkušeností se začleňováním dětí do kolektivu, avšak, kde chybí vůle rodiče, inkluze je k prdu. Ale kde je ochota, jde vždy vše.
|
| arsiela, | 
|
(5.3.2016 20:55:48)
A kolik dětí opustil autismus? Upřímně větší pitomost sem už opravdu dlouho nečetla.
|
| Rha Mantakrea | •
|
(6.3.2016 7:58:40)
Jsem psala, že jsem to zažila na vlastní kůži, včetně sebe samé. Rozpouští se autismus i středně těžký mentální handicap. A teď jsem zrovna odešla z rodiny, kde je dominantní matka, takže se snahou si řevem a vařečkou prosadit svou. A další a další aspekty, je toho na celou stránku. (chlapeček se středně těžkou mentální retardací) a odmítla na svém postoji cokoliv změnit. Opravdu tvrdým způsobem si ho obhajovala. Tam, moje práce končí. A platí to oboustranně. Jak s rodiči, tak i s dítětem nebo s dospělým nemocným s jakýmkoliv handicapem. Pokud odmítají odstoupit od svých postojů. Nic se nemůže hnout kupředu.
|
| arsiela, |
|
(6.3.2016 9:05:16)
Mentální retardace se rozpouští?Ach jo vždycky lituju rodiče co tomuhle uvěří.Jak se muže rozpustit mentální retardace,zpusobená organickým poškozením mozku.
|
| wer | 
|
(6.3.2016 15:59:33)
A ještě za to můžou rodiče  
|
|
|
|
|
| nordica |
|
(5.3.2016 22:26:58)
Rhea něco - ze které planety jsi? Tohle je tak totální blábol, že mám pocit, že Tebe nějaký ten handicap ještě neopustil. Např. mentální retardace dítěte se "vyléčí" tím, že rodiče se budou chovat jinak? Teda - to si nech patentovat. Vlastně tady svými žvásty urážíš rodiče mnoha handicapovaných dětí, kteří dělají pro své děti vše možné i nemožné.
|
| Rha Mantakreka. | •
|
(6.3.2016 9:04:40)
Tak za prvé jsem psala, že jsem si to prožila a zažila na vlastní kůži a byla u toho, že to jde. A vím jak a co je potřeba.
Za druhé, urazit se člověk vždycky může jenom sám. Neurazíme ho tím, když vyjádříme postoje k životu. Ten má každý ten svůj. A je na každém z nás, co si sám sobě umí a dokáže přiznat. Tedy i u těch rodičů je to individuální, jak k tomu to přistoupí.
Za třetí. Na vlastní oči jsem viděla tu možnou a nemožnou péči rodičů, kteří se navenek jeví jako pečliví. A ne jednou. Otázka je, kde a v čem ta péče spočívá. Nemluvím o rodičích, kde je to viditelné a citelné, tam rodiče pokulhávají i v základních hygienických návycích, protože se to nikdy nenaučili. Ale u těchto případu je společné toto. V tu chvíli, jakýkoliv náznak a pobídka ku změně tito rodiče berou jako urážku a reagují popudlivě, protože v té chvíli nevidí, že to jde i jinak. A klobouk dolů před těmi rodiči, co skloní hlavu a řeknou, No, jo ty jo, já to neviděl a začnou se vás ptát, co a jak, a tím se učí a když se učí oni, učí se i jejich dítě. Tak jednoduché to je. Jen je to dost velká makačka. Protože je to zakořeněné chování a učíme se něčemu novému.Všem dá zabrat to, než se naučí chodit, ale když už se to naučíme, jde to samo.
Takže tak je to jednoduché. Vždycky ale záleží na tom, čemu chceme věřit a o tom si rozhoduje každý z nás sám.
|
| nordica |
|
(6.3.2016 13:48:33)
Rha, tak to jo, věřit si můžeš, čemu chceš, ale že je někdo takový blázen, aby si myslel, že se mentální retardace "rozpustí" změnou v chování rodičů - to aspiruje na Bludný balvan. A jestli chodíš do rodin a přesvědčuješ třeba nějaké jednodušší rodiče o tom, že je to pravda, tak jsi vyloženě nebezpečná. Blázen můžeš být sama za sebe, ale škodit lidem je trestné.
|
|
| Tečka. |
|
(6.3.2016 18:09:51)
Rha, já asi vím, co chceš říct. Souhlasím s tím, že působení rodičů je naprosto klíčová záležitost, a že i dítě s vysokým intelektem může skončit posléze s diagnózou LMP, v podstatě kvůli nepodnětnému prostředí (zjednodušeně řečeno). A že příliš ambiciózní, zakomplexovaný, úzkostný ... /dosaď dle potřeby/ rodič může pro dítě znamenat stejný průser. Mmj proto, že všechno dělá podle nejlepšího vědomí, jak nejlépe umí, ale jak píšeš, nikdo ho to jinak nenaučil. A tak je dítě od malinka zaškatulkováno jako třeba autista, a 100 x opakovaná lež se stane pravdou. Dítě se pak už opravdu jako autista projevuje a když má štěstí, povede se autismus "rozpustit".
Třeba agresivita u dětí a poruchy chování jsou bezesporu výsledkem výchovného působení, ale nikoli ve smyslu, že jsou děti bity, tak taky bijí ... Prostě nedostávají od malinka to, co nutně potřebují, tak si vyvinou agresivní postoj. I když se ti rodiče třeba snaží, seč mohou, nedokážou přečíst nejzákladnější potřeby toho dítěte, přes veškerou snahu se to dítě může cítit nemilováno, ale samo to samozřejmě neumí identifikovat. A jak říkaval Matějček - deprese a agrese jsou jablíčka z jednoho stromu.
Jenže ... lidi na to nejsou připravený, tohle slyšet.
A pak si myslím, že jsou postižení, kde to takto jednoduše říct nejde. Ale s těmi stejně taky neumíme pracovat, protože každá odchylka je vnímána jako katastrofa, a jediná správná cesta je snaha o co největší srovnání do "normálu". Přitom si myslím, že každý člověk s postižením by mohl poskytnout té "normální" většině něco velmi cenného, ale my to v něm ubijeme, protože se ho za každou cenu snažíme napasovat do těch našich mantinelů.
Já bych byla pro všechny tyhle škatulky a diagnozy zrušit, a přistupovat ke každému podle toho, JAKÝ je, co dokáže, a přirozeně brát ohledy na to, co mu nejde, co nemůže.
|
|
|
|
| Saina | •
|
(6.3.2016 10:22:50)
A ty děti, které by naznaly, že je nebaví např. matematika, tak by skončily se sčítáním a odčítáním do deseti, protože je to rpostě nebaví a radši budou studovat jazyky? :-O
|
| Tečka. |
|
(6.3.2016 17:39:41)
Neskončili, protože "nebaví matematika" je prostě a jednoduše způsobeno nesprávnou výukou matematiky. Tak nudnou, direktivní a v podstatě složitě podávanou, že to ustojí málokdo.
|
| Saina | •
|
(6.3.2016 18:30:56)
Nesouhlasím. Už v předškolním věku děti inklinují k něčemu více a k něčemu méně, ač je to nikdo nijak neučí a nemůže je tím třeba ovlivnit. Například. Měla jsem dokonalého fyzikáře, milovala jsem ho, učil skvěle, výborný člověk, a stejně nesnáším fyziku a vždycky budu. Prostě to tak je. Navíc si myslím, že není dobře, aby ze školství zmizel aspekt toho ,,občas se něco MUSÍ, i když nás to nebaví/úplně nám to nejde/nechce se nám"... Naučit se kousnout a stejně máknout je pro život hodně důležité.
|
| Tečka. |
|
(7.3.2016 16:16:47)
Tak to jistě, jenže je nutné brát ohled na osobnost dítěte, pokud mu nechci vypěstovat negativní vztah třeba k matematice. Však je o tom hned vedle diskuze - testík v 1. třídě. Demotivující známkování, stres, nepřiměřená zátěž. Někdo to zvládne, někdo ne. Pár takových písemek a nechuť k matematice je na světě. Pak se k tomu přidá pár rádoby chytrých poznámek - asi holt není na matiku - a je vymalováno.
Ohledně nechuti ke kreslení to klidně může být podobné. Je tak nějak zažité, že když není poznat, co že to je na obrázku, tak dítě neumí kreslit. To se mi chce fakt křičet, protože prostě pro někoho blbá čára může pro jiného znamenat dokonalé vyjádření nějaké emoce, třeba nudy ... A když to dítě tohle nevidí hned zkraje, tak má pocit, že neumí kreslit, takže co? Nebude kreslit rádo.
Což ale vůbec nevylučuje, že každý inklinuje k něčemu jinému, ovšem opravdu malé děti jsou přirozeně zvídavé vůči celému světu. Na základní škole se probírají všeho fakt základy, věřím tomu, že kdyby byly podávány srozumitelnou a poutavou formou pro každé dítě, takřka by vymizely tyhle nechutě k určitým předmětům. Přitom by samozřejmě měl být prostor pro hlubší poznávání oblasti, která je pro to které dítě poutavější.
|
| X__X |
|
(7.3.2016 18:22:31)
Je tak nějak zažité, že když není poznat, co že to je na obrázku, tak dítě neumí kreslit.
tak u kluka nešlo o to, jestli je nebo není poznat. tam šlo o nechuť vůbec vzít tužku (pastelku, štětec, razítko, křídu...) do ruky a něco nakreslit. maximálně tak během chvilky na papír našmrdlal pár čar a bylo vymalováno. a že jeho starší sourozenci výtvarničili rádi, takže měl k výtvarným pomůckám přístup či se mohl přidat do party, ale on o to fakt nikdy nestál.
|
|
|
|
| X__X |
|
(6.3.2016 19:17:16)
Neskončili, protože "nebaví matematika" je prostě a jednoduše způsobeno nesprávnou výukou matematiky.
mého kluka nebaví kreslení a nikdy ho nebavilo, ani když byl malý. samo o sobě by to nebyl problém, konečně kreslit člověk nemusí, nicméně s tím kreslením souvisí problém s grafomotorikou, to se pak odráží při psaní a nejde jen o neúhledné písmo, ale že nezvládá zároveň soustředit pozornost na tvary písmenek a význam psaného nebo i gramatické jevy. a stejně, jako ho nikdy nebavilo kreslení, tak ho nikdy ani nebavilo čtení a to navzdory tomu, že se číst naučil sám už jako předškolák - ale vždycky si přečetl jenom to, co nutně potřeboval a cokoli jiného číst nechtěl. no a problém čtení a psaní se samozřejmě odráží i v matice, která ho baví (a bavila už jako předškoláka), protože někdy je pro něj obtížné z napsaného pochopit, co se po něm chce, ačkoli matematicky to pro něj problém není. nebylo by účelné volit pro něj matiku, když ho tedy baví a rezignovat na češtinu, když ji tak nemá rád. ne, minimálně ne do doby, než do sebe dostane potřebné základy a dovednosti, protože bez nich by za chvíli pohořel i v té matice, která ho baví. ba naopak, psaní a čtení je potřeba věnovat větší úsilí, protože doba předávání a uchovávání informací od úst k ústům se ukázala jako neefektivní a vedla k vynálezu písma. a bohuže, pro čtenářskou gramotnost, pochopení psaného textu, nestačí jenom znát podobu písmenek.
ono na základní škole se věci neberou ani nijak extra do hloubky, berou se spíš základy, které buď dodají potřebné základní znalosti (čeština, matika), nebo rozvíjejí obecný přehled (dějepis, přírodopis...), které dětem pomáhají zorientovat se v tom, co by je bavilo či nebavilo a na kterých se pak staví na středních školách, které už si vybírají podle svého zájmu.
|
|
|
|
| x x |
|
(7.3.2016 7:00:04)
No já nevím, ale myslím si tak nějak naivně, že když má někdo IQ 65, tak přístupem rodičů, ať už je jakýkoliv, se může pohybovat maximálně v rozmezí 60 až 70. Moje dcera má IQ cca 120 -130 a já nechci, aby se stala obětí systému ve třídě, kde je už teď 26 dětí, z toho 5 nadaných, 17 průměrných a 4 podprůměrné, ale pořád v pohodě vzdělavatelné. Pokud by jim do třídy přibylo ještě pár dětí velmi podprůměrných, tak ani s asistentem ta výuka nebude k ničemu. Už teď dcera lelkuje a musí čekat v tempu výuky na ty pomalejší. A stane se to, co se zákonitě musí stát, vzroste poptávka po víceletých gymnáziích. Já, ač nejsem jejich zastáncem, tak tam dceru dám taky, protože chci, aby šla kupředu a aby byla ve společnosti spíše těch nadanějších, kteří ji budou někam posouvat. To přece nic nemění na tom, že neohrnuje nos nad postiženými dětmi, naopak, její přístup k jinakosti je skvělý. Ale nechci, aby se s takovými dětmi stýkala při vzdělávání. Myslím, že je to pochopitelné. A že úroveň vzdělávání jde u nás dolů je zřejmé, stačí se podívat, jak si naši žáci vedli v mezinárodním srovnání ještě v devadesátkách a jak si vedou nyní. Zkrátka, inkluze opravdu opožděných dětí je k prdu, protože to nepřinese nic jim, ani těm normálním.
|
| Hrozinka | •
|
(7.3.2016 15:58:56)
Jenže tohle NENÍ inkluze. Děti, které toho stihnout víc, by toho měly v hodině dělat víc, pracovat třeba víc do hloubky, napřed ... Jenže to je právě to, co u nás většina pedagogů nezná, jsou zvyklí pracovat se všemi dětmi v jedné chvíli na jedné věci, a to je ten průser.
Prostě by to chtělo Komenského v praxi  Malotřídky, kdy vlastně téměř každý dělá něco jiného, svým tempem, frontální výuka jen někdy a pro někoho, a tím vším se prolíná spolupráce, týmový duch. U nás momentálně utopie.
|
|
|
| Andromeda | •
|
(18.3.2016 17:07:48)
"Mám dost zkušeností s lidmi, co páchali násilí na dětech, dominatních rodičích. Impulsivních a cholerických rodičích. A na vlastní oči jsem viděla z toho pramenící handicapy jako je mentální handicap, autismus, hluchota, postupná ztráta zraku"
Prijde mi to jako dost silna slova.. Mame s manzelem 5 deti, 2 z nich maji lehkou mentalni retardaci, atypicky autismus, spastickou diparezu. 3 zbyvajici jsou zdrave. Nejsme dominantni, cholericti, zaostali, ani na nich nepachame zadne nasili, nenadavame jim, naopak se jim dost venujeme. Mame vsechny nase deti stejne radi, at uz to jsou ty zdrave nebo ty postizene.. Tak ted teda nevim, jak bychom zapadali do te vasi teorie, proc jsou nektere nase deti postizene a jine zdrave.. A taky dost pochybuju o rozpousteni mentalni retardace..
|
|
|
aspoň když to beru podle spolužačky nejstarší dcery - čím víc na prvním stupni děti postupovaly s výukou, tím víc ta spolužačka trávila čas se svojí asistentkou jinými činnostmi - nákupy, prací v kuchyňce, nácvikem sebeobsluhy... prostě praktickými věcmi, které do života bude potřebovat víc, než znalost českých panovníků (třeba). a ačkoli maminka vypadala velmi spokojeně, na druhý stupeň už dceru v běžné škole nezapsala. 
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)