Obohacení

"Jedním z přínosů konceptu inkluze je, že vede děti ke zdravému a přirozenému vnímání jinakosti, což je nejlepší možná prevence proti šikaně. Často se školám vyčítá, že nedokáží děti a studenty dostatečně připravit do života. Realisticky viděno, inkluzivní vzdělávání to sice samo o sobě takříkajíc nevytrhne, ale aspoň se děti už od prvního stupně díky němu naučí, že příslušníci národnostních menšin, fyzicky handicapovaní kamarádi, nebo třeba ti, kdož se jakkoliv vymykají inteligenčnímu průměru (mimořádně nadaní, vývojově mírně opožděnější) jsou mezi námi a není důvod se kontaktu s nimi bát či vnímat je skrze myšlenkové stereotypy. "

Jo můj syn tu jinakost vnímá už ve školce když dítě s DS neustále háže po dětech dřevěné kostky, hračky, jídlo, příbor,sklenici... obohacený je sdyn tudíž až až - jeho rozražená hlava o dřevěnou kostku hovoří zcela zřetelně - jo dítě s DS má asistentku a musím říct že velmi schopnou, jenže je hrozně rychlé a má ohromnou sílu aby toto dítě nic neprovedlo muselo by mít svázané ruce i nohy je zcela nevyzpytatelné - toť pohled mě jako rodiče dítěte které si užívá oněch odlišností. Kdyby sem na rodinu ovšem psala matka tohoto dítěte tak tu bude vypravovat jak všichni spolužáci její dítě s postižením přijali, mají ho rádi tlachá tím na sociální síti. Za pár dní je den DS a děti tomuto dítěti mají vyrobit dárek no a můj syn se už te´d ptá proč tomu dítěti má něco dávat když s tím dítětem nekamarádí, protože je na něj a na ostatní zlý a paní učitelka mu nikdy nic neřekne (ono asistentka řekne, ale dítě tomu stejně nerozumí)

Vím že článek se týká ZŠ ne MŠ, ale chtěla jsem tu jen ukázat jak to taky může vypadat v MŠ a co si děti, které mají podobného spolužáka odnáší za obohacení...