Re: Děti to prostě musí vzít na vědomí
A co když opravdu není...
Zažila jsem jako samoživitelka půlroční situaci, kdy mi při rodičáku, když jsem zaplatila nájem, inkaso, úvěr na byt a auto, a zbývalo mi sotva 500Kč na měsíc na jídlo. Někdo může namítnout, že se s tím nedá žít. Dá! Těžko, ale dá - naprosto přesný rozpočet - bez ovoce a zeleniny (pokud jsem je pro holky nedostala), jogurty téměř neznaly, o sladkostech si mohly holky nechat zdát. Přežily jsme. Bylo to v době, kdy jsem neměla nárok ani na přídavky na děti, jelikož je počítají z platu a 2 roky zpátky. :-( Otce dětí to nezajímalo. A když jsem na Vánoce chtěla, jestli by mladší dceři nekoupil alespoň pleny, sunar, kaši a navlhčené ubrousky, odečetl mi to v lednu z výživného. Nevím, kam až může dojít nouze... V loňském roce jsem si "dovolila" marodit 6 neděl - nejdřív dusivý kašel, 3 ATB nepomáhaly, až pak doktor přišel na zánět dutin a následovala jedna a pak druhá punkce. Co to znamená raději ani nebudu rozepisovat. Zkrátka s tím jsem do práce, kde jsem střídala kancelář s prací ve skladu a venkovním prostředí, nemohla. A moje výplata? 60%... co následovalo, bylo strašné... Vzala jsem si půjčku a pak každý měsíc, abych vůbec vyšla - pekla chléb doma v troubě (pekárnu si nemůžu dovolit)... Zkrátka každý měsíc ty 4000Kč, které jsem si půjčovala chyběly... Srovnalo se to až změnou zaměstnání a vyšším platem. Podotýkám, že mám 2 práce a jednu sezónní. Jediné, co jsem starší dceři mohla tenkrát platit byla angličtina. A to ještě ne pravidelně.
Osudy jsou různé. Držím palce rodině, aby to zvládla a otec práci zase brzy našel. Dva příjmy jsou vždy lepší, než jeden - vím, o čem mluvím.
Odpovědět