| Analfabeta | •
 |
(14.9.2015 12:14:48)
Děti to prostě musí vzít na vědomí. Copak bylo v historii málo rodin, které byly chudé? Copak musí být z miláčků středobod světa, před kterými si rodiče sednou na zadel? Nebudou samy, určitě mají mezi spolužáky podobně postižené.
|
| Kudla2 | 
|
(14.9.2015 12:45:10)
přesně.
Navíc to podle mého názoru dost odráží hodnotový žebříček té rodiny - jistě že snížení financí není nic, nad čím by člověk skákal radostí, ale pokud ti lidi mají peníze postavené na té nejvyšší příčce, tak se jim z jejich náhlého nedostatku logicky zhroutí svět a jejich dětem v důsledku toho taky.
|
| bl |
|
(14.9.2015 14:11:34)
Ve chvíli, kdy peníze nejsou, se dostanou v každé rodině na první příčku. Takže řeči o hodnotách té rodiny mi přijdou fakt zbytečné. Peníze neřeší jen ten, kdo jich má dostatek a nemusí přemýšlet, jestli může koupit jogurt nebo radši ne.
Co se chytrých řečí o dětech píše, zkuste těm svým říct, že na koníček, kterým Vaše dítě doslova žije, už bohužel nezbývají peníze a musí skončit. Není to moc hezká představa, že?
|
| Kudla2 |
|
(14.9.2015 14:31:28)
takový koníček si teda neumím moc představit, pokud to není hokej nebo tenis...
|
| bl |
|
(14.9.2015 15:00:14)
Tak teď Tě nechápu. Co tím myslíš, že si neumíš takový koníček představit? Jako že si neumíš představit koníček, který děti tak baví, že s ním nechtějí přestat? Nebo je Ti divné, že někdo najednou nemá ani na "obyčejné" koníčky?
|
| kreditka | 
|
(14.9.2015 15:15:51)
když na něco rodič nemá tak zkrátka nemá jaképak okecávání. Pokud se dítěti zalíbí jízda ve formuli 1 taky mu to budeš muset odepřít pokud nemáš za strýčka arabského šejka...
|
|
| Kudla2 |
|
(14.9.2015 15:26:18)
"Nebo je Ti divné, že někdo najednou nemá ani na "obyčejné" koníčky?"
Ano, vzhledem k tomu, že "obyčejné" koníčky u nás stojej cca 1 200,- na pololetí, tj. 240 Kč měsíčně, tak mi to divné je. Vzhledem k tomu, že na to maj i samoživitelky, tak bych se divila, kdyby rodina kvůli 240 Kč měsíčně zatrhla dítěti dejme tomu hru na fagot, kterou by žil a bavilo by ho to, byť by živitel rodiny přišel o práci.
|
| Jaana2 | 
|
(14.9.2015 20:21:44)
Kudlo synův "koníček" mě sice stojí 1000,- pololetí ( tedy jeden z kroužků), ale věci okolo mě stojí cca 10.000,- pololetí. Když b ych na to neměla, tak sice do kroužku může chodit, ale v té chvíli je vyčleněný a prostě časem skončí, protože prostě bet toho okolo" to nejde dlouhodobě provozovat. A popravdě syna nic jiného moc nebaví, takže by mi seděl doma. Fakt lákavá představa.
Ono je sice hezké se umět uskrovnit ( a že to umím), tak odepřít dítěti to, co je pro ně fakt důležité - nejde o rozmar - není nic, co by rodinu stmelilo.
|
| Kudla2 |
|
(14.9.2015 23:57:47)
Jaano,
tak by se holt musel spokojit s vybavením z druhý ruky, případně se přeorientovat na něco jinýho. Nebylo by to ideální, pravda, ale konec světa by to taky nebyl.
Jako dítě z chudý rodiny Ti můžu říct, že "nic jiného mě moc nebaví, takže kdyby nebylo toto, tak bych musel sedět doma" považuju za dost velkou zpovykanost - taky bych si byla mohla vybrat něco takovýho, ale kdybych to udělala, tak by NIKOHO NEZAJÍMALO, že sedím doma a fňukám, byla by to jen moje vlastní škoda - takže bylo v mým zájmu mít těch věcí, co by mě bavily, víc.
Nemít prachy není žádná hitparáda, ale taky to není důvod do smrti se tím grilovat, sočit na celej svět, že nemůžu to či ono, a podělat si k tomu všemu ještě vztahy v rodině.
A nesouhlasím s tím, že nutnost se uskromnit není nic, co by rodinu stmelilo - naopak to má dost velkej tmelicí potenciál, ale je fakt, že to docela testuje vztahy a nemusí obstát úplně každej, jako ne každej obstojí, když nastanou jakýkoli jiný těžkosti.
|
| Líza | 
|
(15.9.2015 8:21:46)
Asi záleží, jak moc se uskromnit. Jsou situace, kdy chudoba je tak velká, že rodiny rozkládá a o tmelení nemůže být řeč.
|
| Kudla2 |
|
(15.9.2015 8:33:32)
Lízo,
ano, s tím by se dalo vcelku souhlasit.
Ale jak moc je reálné, že u dvou zdravých lidí v našich zeměpisných šířkách taková situace nastane a bude dlouhodobě přetrvávat?
|
| Líza |
|
(15.9.2015 11:31:16)
V kterým skleníku žiješ? Já znám rodiny, kde tahle situace je a dlouhodobě přetrvává.
|
| Kudla2 |
|
(15.9.2015 11:57:54)
Lízo,
já jsem část dětství VYRUSTALA v situaci, kdy nebyly ani prachy, ani šance na zlepšení.
Přesto (a to je to, co se tu snažím naznačit) to NIKDY nebylo důvodem, abychom byli na sebe hnusní, ani abych se nemohla věnovat svým zájmům.
Ano, ty zájmy se tomu musely přizpůsobit, asi těžko bych mohla hrát tenis nebo baletit, protože to by asi znamenalo větší náklady.
Ale narodili jsme se snad s certifikátem na snadnej život na pr.. zadku? Je spousta lidí, co to maj tak či onak těžký, já se snažím jen vymezit proti postulátu, že všichni takoví lidi se musej nutně hádat o prachy a vyrábět doma dusno, a nesouhlasím s tím, že jedině snadnej život je zárukou toho, že bude doma pohoda a klídek.
Spoustě lidí se neděje objektivně VUBEC NIC, netrpěj chorobama, ranama osudu ani nedostatkem, ale přesto si to soukromý peklíčko doma udělaj, a spoustě lidí se toho děje mnohem víc a ustojej to bez ztráty kytičky.
|
| Líza |
|
(15.9.2015 13:10:28)
Nepovídej, tak jak to, že tady hlásáš, že když stojí kroužek JEN 1000, tak to přece pro nikoho není problém?
|
| Kudla2 |
|
(15.9.2015 13:33:40)
Povídám  .
Pokud stojí kroužek opravdu jen cca 1000 za pololetí (a ne dalších 10 000, jak tu říkala Jaana), tak skutečně ve svým okolí neznám jedinýho člověka (včetně nezaměstnaných, samoživitelů a početných rodin s ne moc vysokými příjmy), kterej by si ho nemohl dovolit.
Tím netvrdím, že nikdo takovej není, jen že nikoho takovýho fakt neznám.
|
| Líza |
|
(16.9.2015 5:23:50)
No a na to mi nezbývá než odpovědět,že tady máš hrabeci kecy.
A že vzhledem k tomu,že jsi byla děcko, když jste neměli peníze, a dospělíod tebe logicky a správně odstinovali realitu, tak vůbec nevíš, která bije, když prachy opravdu nejsou.
|
| Kudla2 |
|
(16.9.2015 7:25:56)
Lízo,
jak víš, že ode mě dospělí "odstiňovali realitu"? 
Jednak ten dospělej byl v tý době, kdy to bylo relevantní, jen JEDEN, jednak ode mě nic neodstiňoval, protože jsem byla jeho jedinej blízkej člověk - věděla jsem, kolik bere (a jakou námahu ho to stojí), a měla jsem dost přesnej přehled o tom, co si můžeme dovolit a co ne.
Jakou přesně realitu si myslíš, že ode mě odstiňovali? 
|
|
| Kudla2 |
|
(16.9.2015 7:42:21)
Lízo,
možná by teda bylo dobrý vyjasnit si, co je to, že "peníze fakt nejsou".
My jsme měli na zaplacení nájmu a jídla, ale když dosloužilo oblečení třeba na zimu, tak už jsme se museli rozhodovat, jestli koupíme jednomu nebo druhýmu.
Poctivě přiznávám, že to je největší finanční nouze, do který jsem se kdy dostala, takže jestli je někdo na tom tak, že nemá na nájem nebo na jídlo, tak to si opravdu neumím představit.
Jak vypadá nouze, o které mluvíš Ty? Je to tak, že ta rodina neuplatí ani základní bydlení a jídlo?
|
| Pavla | •
|
(16.9.2015 8:47:21)
možná by teda bylo dobrý vyjasnit si, co je to, že "peníze fakt nejsou".
My jsme měli na zaplacení nájmu a jídla, ale když dosloužilo oblečení třeba na zimu, tak už jsme se museli rozhodovat, jestli koupíme jednomu nebo druhýmu.
Kudlo,
takhle jsem za komcu zili taky. Vubec by mne nenapadlo, ze jsem chudy nebo ze mame nouzi. Na rodice se dost casto nedostalo vubec. Moje teta byla samozivitelka alimenty dostavala tak jednou rocne. Pracovala jako delnice v textilce, taky by sestrenici nikdy nenapadlo, ze maji nouzi. To proste v te dobe, alepspon pro nas byla realita.
,
Dalsi vec je, ze chudobou se nikdo az tak nechlubi. To ze tvoji sousedi, kamaradi nemaji na slozenky ,se ty vubec nemusis dozvedet.
|
| Kudla2 |
|
(16.9.2015 9:44:00)
Pavlo,
právě že já bych situaci, kdy máme na bydlení a jídlo, taky nenazvala NOUZÍ.
Jako určitý diskomfort jsem to vnímala i tehdy, ale uvědomuji si, že
1) to bylo zčásti dané tím, že "jsem byla zvyklá na lepší"
2) jsem se porovnávala třeba s rodinou kamarádky, která finanční problémy neměla.
Takže v mém případě to byla spíš chudoba relativní než absolutní - protože na ty skutečně základní věci bylo vždycky, to, co "chybělo", byla už ta nadstavba (třeba ježdění na dovolenou). A taky si myslím, že zčásti jsme měli rezervy v tom, že jsme neuměli tak úplně hospodařit.
Já netvrdím, že je to jednoduchý nebo příjemný, akorát si chci vyjasnit pojmy.
|
| Líza |
|
(16.9.2015 9:56:46)
Jo tak, takže chudobu jsi nikdy nezažila, ale přednášíš tady lidem, kteří opravdu nemají, jak pro ně nemají být peníze důležité, a že tisícovku na kroužky dá přece dohromady každej.
No gratuluju.
|
|
|
|
| Líza |
|
(16.9.2015 9:57:57)
Kudlo, tzn. ty jsi nikdy v žádný finanční nouzi nebyla. Jen sis prostě nemohla vyskakovat.
No a jsme zpět u toho. Tímpádem to, co tady tak sebejistě vypisuješ, jsou hraběcí kecy.
|
| Kudla2 |
|
(16.9.2015 10:27:34)
Lízo,
zapomínáš na to, že vnímání chudoby je do určité míry subjektivní a že já jsem člověk poměrně skromný .
Asi bychom si tedy museli stanovit nějaká aspoň trochu objektivnější kritéria - vzhledem k tomu, že se tady subjektivně za nuzáky občas považujou i lidi s příjmem rovnajícím se téměř dvojnásobku příjmu průměrného.
|
|
| Kudla2 |
|
(16.9.2015 10:29:45)
... a preferovala bych, kdyby to šlo trošku věcněji, já také na Tvou adresu nepoužívám takových výrazů jako "kecy" a z Tvé strany bych ocenila totéž. Děkuji.
|
|
|
|
|
| Analfabeta | •
|
(16.9.2015 9:06:54)
Kudlo, já znám lidí, co na ten kroužek prostě nemají, že bych je na prstech jedné ruky nespočítala. Víš, oni se tím obvykle nechlubí. Dětem se třeba snaží dopřát, co to jen jde, ale pak si sami utrhují od huby, šetří na jídle (ono je fakt rozdíl, jestli koupím maso nebo si jen namažu chleba máslem. Mléčné výrobky jsou neskutečně drahé a 10 jogurtů je pro takovou rodinu fakt darda). Viděla jsem i hodně bytů nízkopříjmových a nepřála bych ti to vidět. Někdy stačí málo, třeba nezaměstnanost (ne že by ten člověk nechtěl dělat, ale stačí jakékoli zdravotní omezení a má rázem smolíka), nemoc - a hned jsi na pokraji bídy.
|
|
|
|
|
|
|
|
| Analfabeta | •
|
(15.9.2015 11:36:42)
Byla jsem samoživitelka a otec dětí mi neplatil alimenty. Uskrovňovali jsme se - já i děti - celý život. Snažila jsem se dětem dát co nejvíc, takže jsem se uskrovňovala hlavně já sama. Kdyby si jedno z dětí postavilo hlavu, že ho baví to a to a nic jiného, tak by prostě mělo smolíka. nebo by si na to muselo samo vydělat. Moje děti si vydělávaly od 10 let, i když jim to stát legálně zakazuje. Moje děti roznášely noviny, pomáhaly prodávat na stáncích, chodily uklízet a dělaly i další práce. Co si za svoje peníze koupily, to byla jen jejich věc. Ony jen věděly, že já na to prostě nemám.
|
| Dana | 
|
(15.9.2015 13:07:35)
Chudým dětem se celkem nemusí nic vysvětlovat, protože když něco chtějí, tak se jim řekne - na to nemáme peníze. Když se jim to řekne několikrát, tak to pochopí, že se jim opravdu nic nekoupí, protože nejsou peníze. Mladším dětem to kolikrát vysvětlí i starší sourozenec. Horší to je pro děti, které byly do určitého věku zvyklé na to, že se jim koupilo vše, na co si ukázaly, a najednou rodina zchudla. Ty to potom těžko chápou, ale zvyknou si také.
|
|
|
|
| Líza |
|
(15.9.2015 8:22:29)
Ono taky pro člověka, kterej má hluboko do kapsy, to není JEN 1000 za pololetí.
|
|
|
| Líza |
|
(15.9.2015 8:23:36)
"Ano, vzhledem k tomu, že "obyčejné" koníčky u nás stojej cca 1 200,- na pololetí, tj. 240 Kč měsíčně, tak mi to divné je. Vzhledem k tomu, že na to maj i samoživitelky, tak bych se divila, kdyby rodina kvůli 240 Kč měsíčně zatrhla dítěti dejme tomu hru na fagot, kterou by žil a bavilo by ho to, byť by živitel rodiny přišel o práci."
Hodně malá fantazie a hraběcí kecy.
|
| Kudla2 |
|
(15.9.2015 8:28:42)
Lízo,
a kolik toho musí člověk na vlastní kůži prožít, aby to nebyly "hraběcí kecy" ?
|
| Líza |
|
(15.9.2015 11:30:34)
To je různé. Ty možná opravdu hodně.
|
|
|
|
|
|
|
| Pavla | •
|
(14.9.2015 17:42:58)
"Ve chvíli, kdy peníze nejsou, se dostanou v každé rodině na první příčku. Takže řeči o hodnotách té rodiny mi přijdou fakt zbytečné. Peníze neřeší jen ten, kdo jich má dostatek a nemusí přemýšlet, jestli může koupit jogurt nebo radši ne.""
Souhlas..
|
| Kudla2 |
|
(14.9.2015 18:58:23)
já si to nemyslím, stejně tak jako si nemyslím, že by bylo NUTNÉ se kvůli tomu hádat a mít hnusnou atmosféru.
Co budou ti lidi dělat, až se stane fakt nějakej průšvih?
Tohle je s největší pravděpodobností záležitost dočasná, ti lidi jsou pravděpodobně zdraví a existuje řešení.
|
| Hrozinka | •
|
(14.9.2015 19:23:04)
Kudlo, to jsou takové řeči ... sytý hladovému nevěří, jak z čítanky.
Nemít prachy, jakože fakt NEMÍT, JE průser, když máš děti.
Představ si, že když prostě nemáš na chleba, tak 1200,- za kroužek je pro tebe neakceptovatelná suma. Už hlavně proto, že fakt minimum kroužků se platí měsíčně.
Jenže to je zbytečný, ti tohle vykládat, dokud to nezažiješ, tak neporozumíš 
|
| Analfabeta | •
|
(14.9.2015 19:28:43)
To jsi ještě nečetla učebnici finanční gramotnosti pro školy. Tam jsou takové perly, jako "když má rodič malý plat, tak mu dítko poradí, aby si našel jinou a lépe placenou práci". Dovedu si v bleděmodrém představit, jak 10-leté dítko říká svému rodiči, že si má najít lépe placenou práci (když rodič je rád, že má aspoň nějakou), že si má zvýšit kvalifikaci nebo že se mají za lépe placenou prací přestěhovat a podobné pindy,
|
|
| Kudla2 |
|
(14.9.2015 20:09:55)
Hrozinko,
ale já jsem to zažívala celý dětství, příjemný to nebylo, nemohli jsme si leccos dovolit, ale kroužků jsem se vzdávat nemusela a nebyli jsme kvůli tomu na sebe hnusní.
|
| Terka | •
|
(15.9.2015 20:32:46)
Já to chápu, ale tu to pořád opakuješ, že 1000,- korun na kroužek za pololetí není problém, a nechápeš, že někdy prostě je. Před několika lety já na mateřské, manžel v práci, splácíme byt. Vše zvládáme na jedničku, máme rezervu, krom splátek ještě zvládneme nějakou hotovost měsíčně dát bokem. Pak manžel těžce onemocněl, pracovat nemohl, dítě 1,5 roku jsem neměla šanci kamkoli umístit a jít pracovat. Po dvou měsících pak i úraz dítěte. Situacde to byla strašná, jakkoli jsem byla zvyklá finance počítat, šetřit, plánovat, otáčet se na zahrádce (ovoce a zeleninu jsme nekupovali ale měli vlastní, stejě tak vejce), tak finanční rezervy se tenčily a bylo to prostě zlé. A 1000,- na cokoli krom toho základního jsem prostě neměla ani za měsíc, ani za půl roku, ani za rok. Bylo to dočané, nějak se to zvládlo, ale bylo to tak.
|
|
|
|
| Pavla | •
|
(14.9.2015 20:12:40)
Kudlo, myslis ze Mamca+4, Cerna kronika, Kdyzslunce nesviti a dalsi jsem roky pisi z 95% o jenom o penzich, protoze jsou materialistky?
|
| Kudla2 |
|
(14.9.2015 23:48:06)
"Kudlo, myslis ze Mamca+4, Cerna kronika, Kdyzslunce nesviti a dalsi jsem roky pisi z 95% o jenom o penzich, protoze jsou materialistky?"
- tak já nemyslím, že by sem psaly z 95 % JEN o penězích
|
|
|
|
|
|
|
| Ewaa | •
|
(14.9.2015 14:45:16)
To já jsem hrozně nesnášela, když mi naši tenkrát v dětství odmítali cokoliv sdělit. Přitom ty problémy ani nebyly tak veliké, takže jsem se stresovala ještě víc, vymýšlela hrůzostrašné scénáře co všechno strašného to může být. Když jsem se rodičů ptala jestli máme problémy, tak mi nic neřekli, protože mi prý do toho nic není, jsem na to ještě malá a jsou to jejich problémy, které si musí vyřešit sami. Takže mi tím v podstatě sdělili, že jim jako dcera nestojím ani za to aby byli ke mě upřímní a asi mě ani nebrali jako plnohodnotného člena rodiny. Tohle jim asi nikdy neodpustím. Vždyť od čeho asi členové rodiny jsou než od toho aby si pomáhali? A i v případě, že někteří ještě přímo fyzicky pomoct nemůžou, tak mají snad právo tyhle problémy sdílet. Jenže rodiče si prostě často hrají na bohy a hlavně aby před dětma neukázali něco jako slabost, nepřiznali, že si někdy prostě neví rady, přitom je to ta nejpřirozenější věc na světě. Jak by se takovým rodičům líbilo, kdyby se jim děti taky nesvěřovali se svými závažnými problémy, protože se to jich (rodičů) přece netýká a nic jim do toho není? Asi moc ne, řekla bych.
|
| Kudla2 |
|
(14.9.2015 14:52:41)
"Jak by se takovým rodičům líbilo, kdyby se jim děti taky nesvěřovali se svými závažnými problémy, protože se to jich (rodičů) přece netýká a nic jim do toho není? Asi moc ne, řekla bych."
Tak pokud ty děti budou dospělé, tak přece nejsou povinny rodičům sdělovat své závažné problémy.
Záleží to na vztazích v rodině, umím si představit rodiče, kterým by se člověk svěřil velmi rád, i rodiče, u kterých by si řekl, že jim do toho nic není.
Jinak ale souhlasím, že pokud rodiče něco vnímají jako dlouhodobý problém, tak by měli být vůči dětem ohledně toho otevření (samozřejmě přiměřeně jejich věku a chápání), protože atmosféra, že nad rodinou visí mrak a já nevím jakej, musí být dost deprimující.
|
|
|
| kreditka |
|
(14.9.2015 15:14:32)
Přesně tak. Pokud děti škemrají že chtějí třeba na výlet do aquaparku a já na ten výlet momentálně nemám tak jim zkrátka na rovinu sdělím že na to nejsou peníze.. i školkáč tohle pochopí - děti se mnou chodí nakupovat tak vědí že lednice se nenaplní jen tak za nic, zrovna tak vědí že táta chodí do práce právě proto aby tu lednici bylo čím naplnit.
|
|
| mamu-linka+Anna/01 + Adina/10 | 
|
(19.9.2015 19:08:23)
A co když opravdu není...
Zažila jsem jako samoživitelka půlroční situaci, kdy mi při rodičáku, když jsem zaplatila nájem, inkaso, úvěr na byt a auto, a zbývalo mi sotva 500Kč na měsíc na jídlo. Někdo může namítnout, že se s tím nedá žít. Dá! Těžko, ale dá - naprosto přesný rozpočet - bez ovoce a zeleniny (pokud jsem je pro holky nedostala), jogurty téměř neznaly, o sladkostech si mohly holky nechat zdát. Přežily jsme. Bylo to v době, kdy jsem neměla nárok ani na přídavky na děti, jelikož je počítají z platu a 2 roky zpátky. :-( Otce dětí to nezajímalo. A když jsem na Vánoce chtěla, jestli by mladší dceři nekoupil alespoň pleny, sunar, kaši a navlhčené ubrousky, odečetl mi to v lednu z výživného. Nevím, kam až může dojít nouze... V loňském roce jsem si "dovolila" marodit 6 neděl - nejdřív dusivý kašel, 3 ATB nepomáhaly, až pak doktor přišel na zánět dutin a následovala jedna a pak druhá punkce. Co to znamená raději ani nebudu rozepisovat. Zkrátka s tím jsem do práce, kde jsem střídala kancelář s prací ve skladu a venkovním prostředí, nemohla. A moje výplata? 60%... co následovalo, bylo strašné... Vzala jsem si půjčku a pak každý měsíc, abych vůbec vyšla - pekla chléb doma v troubě (pekárnu si nemůžu dovolit)... Zkrátka každý měsíc ty 4000Kč, které jsem si půjčovala chyběly... Srovnalo se to až změnou zaměstnání a vyšším platem. Podotýkám, že mám 2 práce a jednu sezónní. Jediné, co jsem starší dceři mohla tenkrát platit byla angličtina. A to ještě ne pravidelně.
Osudy jsou různé. Držím palce rodině, aby to zvládla a otec práci zase brzy našel. Dva příjmy jsou vždy lepší, než jeden - vím, o čem mluvím.
|
| kotrmelka | 
|
(21.9.2015 10:03:19)
S těmi kroužky. Neznám kroužek,který by se platil měsíčně. Platí se to většinou v září a to není jen kroužek. Také škola po vás chce nemalé sumy, (ve školce platíme obědy v září 2x, mám tam dvě děti) Také vždy nakupujeme oblečení, aby měly v čem chodit,že, pomůcky do výtvraky, učebnice,sešity, přezůvky, teplákovka do TV,boty do tělocvičny.... Je toho hodně,takže to není jenom o jednom kroužku placeném měsíčně, to je naprosto mimo. A teď si představte,že to dítě není jedno,ale jsou třeba dvě,tři.. a každé chce někam chodit, nejde jednomu říct, že může a druhému že nesmí?? U nás jsem vyčlenila jen některé kroužky, které jsme schopni platit, kluci vědí,že jejich milovaný hokej prostě nikdy nebude.A dětem říkám,tak jak to je. Prostě není na to a to, až bude, tak ti to můžeme pořídit (pak se to snažím dodržet, pokud vím,že na to nikdy mít nebudu (hokej),tak to vědí hned). Děti to chápou,nesetkala jsem se s tím,že by nějak vzdorovali. Sami mi už říkají "maminko, chěl bych xy, ale jen jestli to není drahé"
S mužem se k vůli tomu nehádáme, práci má hádkou si moc nepomůžeme. Ale stres to je, to chápu.
|
|
| Kudla2 |
|
(21.9.2015 10:38:49)
kotrmelko,
ale tohle jsou výdaje, které jsou předem dané a víš o nich, takže jaký je rozdíl, zda to platíš každý měsíc, nebo zda si ty samé peníze každý měsíc odložíš stranou, abys to mohla zaplatit v září najednou?
|
|
|
|
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)