Re: Díky za článek

hihi, Kodet no, já jsem spíš v klidu, v klidu, v klidu a pak TŘESK a lítá všechno Ale u dcery prvňačky jsem s úkolem doposud vyprudila zatím jen jednou (Se chválím, asi bych si měla nakreslit smajlíka).
Nevím, buď mám výhodu že naše děti jsou přirozeně zvědavé, z mé strany zdědily ukecané geny a ze své dětské podstaty jsou prostě opičky napodobovací, tak mi přijde že se učí "nasáváním" podnětů z okolí, k nové dovednosti většinou dospěly samy, odkoukáním nebo lehkým naťuknutím (takhle se kreslí auto - a šup, syn už maluje auta několikátý týden). Procvičování písmenek atd. děláme ani ne tak kvůli písmenkům jako kvůli té hře - nejdříve "hádání" (protože jedou dle genetické metody, takže "co je k-o-č-k-a"), potom rolišení prvního a posledního (slovní fotbal), různé hádanky, přidávání slov (dala bych si špagety - dala bych si špagety a kečup - dala bych si špagety a kečup a sýr - dala bych si.....), poznávání co je menší, větší, těžší, lehčí.... u věcí na ulici, v kuchyni, prostě si hrajeme když máme náladu (děti i já), není to z mé strany plánovaná a systematická snaha o jejich neustálé zlepšování.
Jo, s dcerou chodím na logopedii, taky jsem šla dřív a byla jsem odmítnuta že stačí až jako předškolačka a je mi to líto, protože to R ne a ne naskočit už rok a půl (nic jiného není problém), a je dost možné, že v dřívějším věku by se správnému pohybu jazyka naučila rychleji (a nezafixovala by si to tolik). Ale to se poznalo až teď, názorů bylo tolik že jsem si neuměla vybrat ten správný. Tužku drží jak se jí chce, někdy líp, někdy hůř, respektive mění její držení v průběhu kreslení a psaní. Já správné držení nemám, takže ji nedokážu úplně správně opravit a trvat na tom, když vím že to sama nedokážu, píšu pokaždé jiným sklonem a jiným druhem písma. Přesto jsem měla k písmu, čtení (kvanta knížek), slohu atd. vždy kladný vztah, baví mě jazyky - naučila jsem se 2 dobře, 2 tak na základní úrovni a teď jsem se vrhla na čínštinu včetně psaní znaků - a jde to taky, lektorka mě chválí, že je píšu pěkně.