11.1.2012 21:02:07 Markéta
Re: Jsem Amy autorka článku
Amy, já věřím, že jste to myslela dobře. Jenže jednak název článku byl hodně důrazný, a stejně důrazný bylo i jeho celkové vyznění (ve stylu - takhle to dělám já a je to správně a kdo to dělá jinak, dělá to špatně) - bez urážky, prostě mi to takhle vyznělo, a spoustě diskutujících taky. A jednak prostě určitá doporučení mohou být ozkoušená na Vaší dceři, ale jsou zcela bezcenná třeba pro mého syna. Např. s ním se logopedie cestou do školky dělat nedala, protože si všímá všeho kolem. Takže pokud chci dělat logopedii, musím se na ni doma připravit, naladit, zklidnit a pak začít pracovat. Cesty do školky jsme vyžívali k tomu, abychom si v klidu popovídali, co za den prožil nebo co ho čeká, všímali si, co je nového v parku, nebo si hráli na babu. Tak to děláme my, ale nikdy bych to nikomu neservírovala ve stylu - pokud takto nevyužijete cestu do školky, promarníte ji. (Záměrně přeháním).
Zároveň mi opravdu přijde zbytečné drilovat s dítětem grafomotoriku od čtyř let. Učitelka mého staršího syna (škrabal obecný, nyní ve 4. třídě) mi před lety řekla - aby uměl psát, musí umět házet míčem, protože jemná motorika se odvíjí od hrubé, takže ho hlavně nechte vylítat venku. (I dětem třeba řekla - napadl sníh, tak vám dnes nedám úkoly a běžte sáňkovat.) A měla pravdu. Dnes kreslí tuší a ocelovým perem fantastické maly a píše si k nim krasopisné popisky.
Sbírání borůvek, navlékání korálků, zašívání kalhot, cvičneí gymnastiky, krájení papriky, lepení papírového betlému s maminkou udělá větší službu než deset smajlíků za vzorně vybarvené omalovánky. Toť můj soukromý názor.
Odpovědět