To není nic pro mě

Milá Amy,
je pěkné, že děláš vše pro to, aby sis na každé dítko udělala každý den čas a věnovala se jeho školní či předškolní přípravě. Pokud to děti zároveň baví, protože to dělají s radostí a nadšením, je vše V NAPROSTÉM POŘÁDKU. Žádný styl výchovy a vůbec přístupu k dětem není univerzální a ten jediný správný, každý si v tom musíme najít to svoje a musíme být my i děti spokojené.

ALE ptám se teď já Tebe, nejsi z této činnosti každý den až příliš unavená? Není to vyčerpávající pro Tebe? Baví to děti? Dělají to skutečně rádi a s nadšením? Nebo je do činnosti musíš nutit?

Tvá dcera, jak píšeš, má 4 a půl roku a do školy ji chceš dávat v sedmi letech, myslíš, že je skutečně nutné s ní každý den dělat "předškolní přípravu"? Nebylo by lepší ji nechat si ještě hrát? Dál se ptám, dělá to dcera protože ji to baví, jen z čisté touhy po poznání? Nebo to dělá z touhy po odměně? Učíš děti, že vše, co dělají a udělají dobře bude odměněno a vše, co neudělají dobře, protože na to třeba nemají náladu, to že bude "potrestáno" (on i ten smajlík škareďáček může být forma trestu pokud je dítě navyklé na pravidelné odměny)? Nemáš obavy, že až budou obě děti chodit do školy, budou se učit jen pro známky?

Já nemám patent na rozum a moje děti jsou obě chytré, šikovné, ale také velmi rozverné, hravé a divoké. Tužku starší dcera držela jak kopyto a držet správně ji odmítala, přitom milovala kreslení a podobné činnosti, ve školce ji naučili držet tužku správně někdy mezi 4 a 5 rokem, já na tom neměla nejmenší podíl, dcera má pro tyto věci raději autoritu paní učitelky, ta mladší ji drží správně od prvního "chytu", ale má to holt odkoukané od ségry. Když tu naši předškolačku chytne touha po předškolní přípravě, tak si sedneme a děláme úkoly, baví ji to a odměnu za to nedostává! Proč? Dělá to přece pro sebe, protože ji to baví, ne pro to, aby dostala odměnu! Cvičíme na flétnu v poslední době už také každý den, ale je to skutečně jediná činnost, kterou dělá pravidelně denně a proto, že CHCE hrát na flétnu a pokud skutečně CHCE, tak musí pravidelně cvičit, protože bez práce nejsou koláče. To už je výchova k zodpovědnosti a návyk k pravidelné činnosti, protože v září jde do školy, to jí bude 6 a půl, ale s touto činností začínáme až teď, kdy už je na to psychicky připravená. Dřív na to skutečně psychicky připravená nebyla, rozumově a znalostně ano, ale sociálně a psychicky ne. Začít s jakoukoliv pravidelnou přípravou dříve by bylo V JEJÍM PŘÍPADĚ kontraproduktivní a nezodpovědné....

Proto beru všechny rady všech lidí s velkou rezervou, protože každé dítě je jedinečné a má jedinečné potřeby. Já v žádném případě nekritizuji tvůj přístup k výchově, je to tvůj přístup a tvoje děti a pokud jste všichni spokojení, pak je to jistě správný přístup. Tvůj přístup by v mé rodině aplikovat nešel, protože by to bylo týrání dětí i rodičů. Možná více těch rodičů A nemělo by to žádný pozitivní efekt. Jsem odpůrcem čehokoliv co bych měla dělat s šíleným úsilím a minimálním efektem. Taková jsem já, ale nikomu to nevnucuji