| 13.9Estella16 |
 |
(18.2.2014 10:17:17)
Když vás někdo opravdu hnusně podrazil, dokázali jste mu odpustit? A za jak dlouhou dobu?
Vím, že by se mi ulevilo, kdybych odpustila, ale zatím to nedokážu a vlastně ani nechci...
|
| Modřinka | 
|
(18.2.2014 10:24:36)
Dokážu to, pokud o to ten dotyčný stojí. Druhá věc je zapomenout a obnovit důvěru. To je těžší. Ale odpustit člověku, který na svém zlu trvá, je pro mě velmi náročné. Bylo by to vysvobození pro mě, ale navzdory ráciu mi to v emoční rovině naprosto nefunguje.
|
|
| Phoebe1 | 
|
(18.2.2014 10:27:25)
Jde to, ale moc těžko. Trvá to a někdy se to nepodaří vůbec. Nikdy jsem si nemyslela, že bych dokázala odpustit své mámě. Přišlo to najednou, samotnou mě to překvapilo. Byla na cestě od nás domů. Věšela jsem prádlo a cítila, že už opravdu ta bolest, z toho, co mi způsobila (přestože určitě nechtěla, jen se neuměla chovat, jak by podle mě máma měla), že už ve mně není. Řekla jsem nahlas - Mami, odpouštím ti. Za tři dny máma zemřela. Náhle, na infarkt. Bylo jí 56 let. Jsem ráda, že jsem to dokázala.
Jinak myslím, že jeden můj ex to řekl výstižně: Odpustit lze, ale zapomenout ne.
Ve spoustě případů jsem odpustila, ale nezapomněla. Je to hluboko uvnitř a přestože rozumem dokážu ty lidi pochopit, myslím, že to není takové to opravdové odpuštění. Ta bolest nebo hrdost nebo nazvěme to jakkoli, je silnější.
|
| 13.9Estella16 |
|
(18.2.2014 10:30:16)
"Mami, odpouštím ti. Za tři dny máma zemřela. Náhle, na infarkt. Bylo jí 56 let. Jsem ráda, že jsem to dokázala."
|
|
| Kudla2 | 
|
(18.2.2014 10:34:02)
Já myslím, že je rozdíl mezi tím, že se někdo choval tak, že nám to ubližovalo, ale neměl to v úmyslu, nechtěl nás úmyslně poškodit, ale jinak to neuměl (myslím, že to bývá většina rodičů), a tím, že nám někdo ublížil úmyslně.
Tomu švagrovi bych to třeba neodpustila NIKDY, a pravděpodobně by se to projevilo tak, že bych se s ním odmítla stýkat (ale nepřemýšlela bych den co den nad tím, jaký je to haj-l a co špatného by se mu mělo stát.).
|
| Kudla2 |
|
(18.2.2014 10:35:11)
pardon, nemyslím absolutní většinu rodičů, jen většinu rodičů, co ublížili.
|
|
| Pam-pela | 
|
(18.2.2014 10:49:11)
Kudlo, určitě je to rozdíl - pokud někdo ublíží úmyslně, tomu se odpouští mnohem hůř.
Taky se špatně odpouští lidem, se kterými máme těsné vztahy, kteří jsou pro nás důležití.
Mnohem líp se odpouští těm, kde dokážou požádat o odpuštění.  To ale dovede málokdo...a málokdo vůbec připustí, že nějak druhému ublížil a že by omluva byla na místě: Přece lidi mají "právo" na to a na tamto..a na vlastní názory a vlastní štěstí a výhody...život je přece tak krátký a je třeba si ho užít .
Ale ve finále je to jedno.
Odpuštěním se osvobodíme hlavně my od závislosti na tom člověku, co nám ublížil. Osvobodíme se od toho negativního vztahu, od zášti a pocitu ublíženosti.
A vyděláme na tom taky nejvíc my, protože ten, co ublížil, má tu svou úmyslnou vinu v sobě.
Chce to změnit postoj k odpuštění a udělat to pro sebe...
|
| Pam-pela |
|
(18.2.2014 10:50:47)
Ale nejhorší je si ty pocity ublížení a nespravedlnosti hýčkat a utápět se v nich, protože sebelítost je strašně destruktivní a strašně moc člověku ubližuje, bere mu energii a radost a chuť do života...a stahuje ho zpět do minulosti a do začarovaného kruhu.
|
| Kamisi | 
|
(18.2.2014 11:21:27)
Oba příspěvky .
Jen někdo přesto asi těžko hledá v sobě cestu k odpuštění. Mně pomáhá vědomí, že nic se neděje náhodou.
|
|
|
|
|
|
| Kudla2 |
|
(18.2.2014 10:27:53)
Ne a nevím, proč bych to měla dělat.
Myslím, že je žádoucí odpustit v tom smyslu, že se tím už neužírám a pořád nad tím nepřemýšlím, ale ne ve smyslu, že se s tím člověkem budu normálně stýkat, jako by se nic nestalo.
Mám to tak, že mě ten člověk prostě přestane zajímat - nepřeju mu nic zlého, ale jeho přítomnosti se, pokud možno, vyhnu.
|
| 13.9Estella16 |
|
(18.2.2014 10:29:21)
Kudlo, měla bys to dělat kvůli sobě. Abys v sobě neměla negativní pocity.
|
| Kudla2 |
|
(18.2.2014 10:31:18)
Estello, to jsem právě říkala, že dělám.
Nemít negativní pocity = necítit nenávist, nepřát si, aby se tomu člověku něco stalo, nemyslet na něj denně se zlobou - to už v tom bylo zahrnuté.
Ale obnovit s ním kontakty, jako by se nic nestalo - to už je čistě pragmaticky nebezpečné. Jednou mi vrazil kudlu do zad, podruhé to může udělat zas.
|
| Šešule | 
|
(18.2.2014 10:32:35)
Vidím to podobně.
|
| Modřinka |
|
(18.2.2014 10:41:21)
A jak dosáhnu toho nemít v sobě vůči němu negativní pocity? Nepřeju mu nic špatného, nemám potřebu na něj myslet, ale kdykoli na něj někde přijde řeč, zvedá se ve mně vlna lítosti, vzteku a odporu a případně se mi chce zvracet. A pokud mám pocit, že dotyčný ho přede mnou vytahuje úmyslně, mám silnou chuť ho fyzicky napadnout a ta ústa mu zavřít. Zatím jsem to vždy zvládla . Nechci tohle prožívat, ale zatím se mi to daří tak maximálně tlumit.
|
|
|
|
|
| Lexi. |
|
(18.2.2014 20:15:16)
"Myslím, že je žádoucí odpustit v tom smyslu, že se tím už neužírám a pořád nad tím nepřemýšlím, ale ne ve smyslu, že se s tím člověkem budu normálně stýkat, jako by se nic nestalo."
vidím to stejně jako ty
|
|
|
| caira (Vojta1/03,Mates11/04) | 
|
(18.2.2014 10:28:22)
Ano,
al ezáleží jak komu.
Švagr mi dal před dvěma léty pěstí přes ucho, neodpustím mu nikdy.
Ale mám kamaráda, který mi kdysi hodně ublížil psychicky - vysvětlili jsme si to a jsme přátele pořád.
Ale také jsem byla vůči němu dlouhou dobu "zahořklá", nevěřila sem mu.
|
|
| Krabatka | 
|
(18.2.2014 10:28:51)
Odpustit možná, ale zapomenout nelze.
|
|
| Marika Letní | 
|
(18.2.2014 10:30:16)
Nevím o co konktérně jde v tvé situaci, tak jen všeobecně: Nenuť se do odpuštění - to třeba přijde časem samo. Jiná věc je - neživit svou nenávist - takové myšlenky bych si zakázala a aktivně myslela na něco úplně jiného.
|
|
| jentak | •
|
(18.2.2014 10:30:31)
Nevím, jestli jsem dokázala odpustit, ale spíš jsem se dokázala od toho všeho oprostit. A za jak dlouho? Pokud dotyčného nevidím, jde to rychleji.
|
|
| kambala pláááckááá | 
|
(18.2.2014 10:33:33)
ve smyslu, že bych obnovila úchvatné vztahy a chtěla se s nimi vídat, ani náhodou.
spíš jsou mi zcela jedno a necítím k nim nic špatného ani jim nic špatného nepřeju. moje odpouštění maximum.
|
| Kudla2 |
|
(18.2.2014 10:34:21)
placko, mám to přesně tak jak Ty 
|
| Lexi. |
|
(18.2.2014 20:17:03)
já taky
|
|
|
| jentak | •
|
(18.2.2014 10:35:28)
|
|
| Agatha Ch. | 
|
(18.2.2014 10:39:15)
Cítím to jinak. Dokonané odpuštění vidím s tím, že se s dotyčnou osobou už dokážu normálně vídat, bavit se s ní a v sobě necítím žádný nepříjemný pocit.
Dokážu to, jen u někoho to jde lépe, u někoho mnohem hůř. Ale to vnitřní nastavení je ve mně, já se rozhoduju, jestli už to zvládnu nebo ne.
|
| 13.9Estella16 |
|
(18.2.2014 10:43:53)
Agatho, to je myslím si ideální stav. Ale málokdo to dokáže.
|
| Agatha Ch. |
|
(18.2.2014 10:52:58)
Nejde to vždycky, to přiznám bez mučení. Navíc u některých osob bývám i tak ve střehu - nevím, odkud se co zase vynoří. Ale těch se spíš držím stranou.
|
|
|
| kambala pláááckááá |
|
(18.2.2014 11:38:28)
agáto, to jde jenom tam, kde to má smysl. proč se stýkat s člověkem, co mne mlátil a podváděl? nechci, naprostý nezájem. ať si žije po svém, bylo mu odpuštěno,nenávist se nekoná. ale obnovování jakýchkoliv kontaktů by byla jen moje hloupost a je to zcela zbytečné
|
| Kudla2 |
|
(18.2.2014 11:43:33)
"nenávist se nekoná. ale obnovování jakýchkoliv kontaktů by byla jen moje hloupost
a je to zcela zbytečné"
Přesně Placko, vidím to úplně stejně.
|
| Defuckto |
|
(18.2.2014 11:45:49)
A holky, odpustily byste? v mém případě? ad jak jsem psala o ukradených 70 kč? Spousta lidí mi tvrdí, že jsem blbá, že jsem odpustila....
|
| Kudla2 |
|
(18.2.2014 12:27:40)
Defuckto,
asi odpustila (nemohl si pomoct, byl mimo) a ten zbytek asi taky stejně jako Ty - už bych mu nevěřila (ale neobtěžovala bych sama sebe myšlenkami na to, jaký je to lump).
|
|
| Pam-pela |
|
(18.2.2014 12:37:23)
Defucto,
ve tvém případě jo, mávla bych nad tím rukou...jestli to byl feťák, tak bych se tím vůbec ani nezabývala, ti maj posunutý myšlení jinam.
Akorát bych se s ním už nestýkala, ne kvůli krádeži, ale kvůli té jeho závislé osobnosti celkově, u těch lidí člověk nikdy neví. 
|
|
|
| Defuckto |
|
(18.2.2014 11:46:45)
Jinak to vnímám hodně jako Placka a Kudla.
|
| *Owls* | 
|
(18.2.2014 11:55:14)
Defuckto, taky to vnímám hodně jako Kambala a Kudla.
Pokud jde o tebe, pokud by se šel ten člověk léčit a dál pak žil řádným životem, tak bych mu ráda odpustila a věřila, že se to stalo jen vinou těch drog. Neříkám, že bych se s ním stýkala, ale myslím, že v tomhle případě bych odpustit uměla. Jinak ne, je to normální zloděj a naopak bych byla při setkání s ním ve střehu.
|
|
|
|
| Agatha Ch. |
|
(18.2.2014 12:41:13)
taky nechávám Drahouše, žít si po svém, ale ještě musíme dotáhnout rozvod a hlavně se vídáme kvůli dětem... hodně se to srovnalo po tom, co si on našel svou další přítelkyni a bydlí s ní - najednou spolu dokážeme komunikovat bez urážek a pocitu ublížení... pravda, sem tam to ještě přestřelíme, ale už je to mnohem víc v klidu...
je to náhoda, že koukám naproti na střechu na kominíka???
|
|
|
|
|
| Avada kedavra | 
|
(18.2.2014 10:36:39)
Nešlo o podraz, ale o něco závažnějšího, letos to bude víc než deset let pryč a ne, nedokázala jsem odpustit. A pochybuju že vůbec někdy dokážu, jsou prostě věci které se nepromíjejí.
|
| jentak | •
|
(18.2.2014 10:38:53)
Nemusíš je prominout, ale oprostit se od toho - pokud v tom žiješ a nimráš se v tom, je ti zle a ubližuješ sama sobě.
|
| Avada kedavra |
|
(18.2.2014 10:48:40)
Nenimrám se v tom, to jako ne... Ale pořád cítím tu křivdu, která se mi stala a která hodně a na dlouhá léta ovlivnila celý můj další život. A to, že ti dotyční, kteří se toho dopustili, najednou po letech hodili tohle všechno za hlavu, chtějí se najednou stýkat a na FB mě žádají o přítele, to je úplně mimo moje chápání. Zničili mi život na x let dopředu a dělají jako by vlastně o nic nešlo.
|
| stará Marie | 
|
(18.2.2014 10:52:57)
Smrtikletbo, a vědí ti dotyční, CO ti provedli? Uvědomují si, že ti zničili život na léta dopředu?
|
| Avada kedavra |
|
(18.2.2014 10:56:41)
Myslím že si byli dobře a jasně vědomí toho, co provádějí. Jestli tušili tak dlouhé následky, to nevím, ale podle mě jim to bylo prostě jedno. Chtěli ublížit, tak ubližovali, a nedívali se dál.
|
| Pam-pela |
|
(18.2.2014 11:07:04)
Avado,
taky jsem zažila docela hnusný chvíle, kdy se na mě sesypalo spousta věcí od naprosto nejbližších lidí....ale víš, když na to koukám zpětně, ani nevím, jestli věděli, že ubližují, intrikují a chovají se nespravedlivě a zle, bez špetky soucitu...spíš bych řekla, že si hlásali svou pravdu, svůj úhel pohledu, že se vzájemně v té své pravdě utvrzovali.
Nakolik v tom byla zlá vůle, nevím...jak na to pohlížejí dnes po pár letech taky nevím...jestli změnili stanovisko a s odstupem vidí události jinak taky nevím.
Ale spousta lidí opravdu ubližuje hlavně pro to, aby dosáhli svých cílů, aby získali své výhody... bez ohledů na druhé. A určitě to neberou tak, že druhému ubližují, ono je to totiž asi ani nenapadne. Protože se totiž většina lidí zaměřuje na sebe, ne na druhé.
|
| 13.9Estella16 |
|
(18.2.2014 11:10:58)
Pampelo, svatá pravda. Navíc člověka, který sám není moc citlivý, často ani nenapadne, jak moc může ranit ty citlivější.
|
|
| Kudla2 |
|
(18.2.2014 11:12:37)
Pam-pelo,
právě, myslím, že takhle nevědomky může ublížit i leckdo z nás, aniž by to měl přímo v úmyslu.
|
| Pam-pela |
|
(18.2.2014 11:17:45)
Kudlo, právě.
Když si třeba vezmu situaci s dospělými dětmi...jednou mi dcera něco vyčítala, že jsem udělala/neudělala a jak moc jsem jí tím ublížila.
Pravda je, že přestože jsem schopna svoje chyby uznat, na tu popisovanou situaci jsem si vůbec nevzpomínala a navíc mi nepřišla tak hrozná. Zato jsem přišla s jinou situací, kterou jsem i po letech vnímala jako k dcerce nespravedlivou a vytáhla ji a chtěla objasnit, že mě to mrzí, že jsem se k ní tak chovala.
Jenže na tu si zas nevzpomínala ona... .
Usoudila jsem tedy, že pokud má někdo v sobě křivdu, je dobré si v některých případech o ní s dotyčným promluvit - často pak zjistí, že ten, co "ublížil" o ní vůbec neví, neuvědomuje si ji.
|
| Kudla2 |
|
(18.2.2014 11:20:53)
Pam-pelo,
určitě.
Často ten, kdo ublížil, o tom vůbec nemusí vědět, a jsou-li vztahy jinak dobré,tak jako jedinou šanci vidím pročistit vzduch a říct si to.
A za adekvátní z té "ublíživší" strany vidím něco jako "to mě moc mrzí, nevěděla jsem, že ti to tak ublížilo, tehdy jsem byla v té a té situaci a považovala jsem to za nejlepší řešení proto a proto/ujely mi nervy".
Případně "už si na to vůbec nevzpomínám, ale mrzí mě, že ti to ublížilo, neměla jsem to v úmyslu".
Prostě uznat, že ten druhý se cítil zraněn, ale zase ne si kvůli tomu sypat popel na hlavu po zbytek života.
|
| Pam-pela |
|
(18.2.2014 11:30:26)
Jo, Kudlo, určitě....neshazovat to ze stolu a nebagatelizovat, zvlášť pokud jde o lidi, které máme rádi.
Já mám jednu nezpracovanou dlouhodobou...která na mě hodně zapůsobila. Poté, co mi zemřel táta, mamka utekla do ciziny, vytrhla mě z původní rodiny (od sebe a svojí maminky, kde jsem dosud žila) a dala k přísným prarodičům. Nikdo nevěděl, zda se vrátí zpět, bylo to za komunistů, nemohla. Nakonec přijela po dvou letech na amnestii.
Ten strach, že budu opuštěna a sama bez možnosti volby mě provázel celý život.
Jednou někdy po třicítce jsem se odhodlala k tomu, že jsem záležitost otevřela (nikdy se o ní nemluvilo) a říkala jsem mamce - "Víš mně tu bylo bez tebe strašně smutno"...a čekala jsem, že třeba řekne, že jí po mně taky, či dokonce něco o tom, že jí to mrzí.
Odpověď ale byla - "Ale víš, jak bylo mně bez manžela a samotné?"
Ne, nechtěla mi ublížit, prostě šla za svým, bez ohledu na ostatní, nebyla v tom zlá vůle.
Ale nedokázala říct ani : "Mrzí mě to..."
takže se snažím řešit všechno, co rozklíčuju jako důležité, ale určitě mi spousta věcí taky uteče - ohledně ublížení druhým. Já v tom ale zlou vůli nemám..jenže nevím, jak to vidí druzí.
|
|
|
|
|
| Avada kedavra |
|
(18.2.2014 11:33:22)
Pampelo, nechci moc specifikovat, ale v mém případě nešlo o blízké lidi a navíc ubližovali cíleně, kromě psychického v tom bylo i fyzické násilí. Nikdo mi nepomohl a být na tohle sama bylo skutečně nad moje síly... A to všechno trvalo pár let, pro mě to byly nekonečné roky a jednoznačně nejhorší období v životě. Jak bych pak mohla odpustit něco takového? A dělat, jako by se nestalo. To prostě nejde.
|
| *Owls* |
|
(18.2.2014 11:41:01)
Avada kedavra, kdyby mi někdo zničil část života, jak to píšeš ty, neodpustila bych. Vítězství pro mě by bylo, že na to nemyslím a necítím nenávist. Ale odpuštění? K čemu? Čím si ho zasloužili? Ne, já fakticky odpustit neumím Protože se mi ještě nic zásadního nestalo, tak nevím, jestli umím přestat nenávidět a z těch několika málo křiv, které jsem zažila vím, že na ně časem umím nemyslet.
|
|
|
| Pam-pela |
|
(18.2.2014 11:41:43)
Avado,
na něco nejde zapomenout, to ne..jen by se člověku líp žilo, kdyby - v sobě prostě odpustil. Aby při každé vzpomínce nevznikala ta emoční reakce...
Já jsem měla nedávnou nezpracovanou "křivdu" docela velkého rozsahu, kdy jsem měla opravdu upřímnou snahu to v sobě zlikvidovat...a nešlo to, fakt nešlo a nešlo.
Navíc jsem nějakým způsobem negativně ovlivňovala svým vnitřním rozpoložením své děti...jakoby to ze mně snímaly, týkalo se to i jich.
Už jsem zvažovala i psychologa, ale věděla jsem, že pouhé popovídání a rozebrání situace stačit nebude, bylo to strašně hluboké.
Nakonec jsem se objednala jako doprovod dcery k homeopatce, která se docela specializuje na psychiku a když už jsem tam jela, objednala jsem se taky.
To, s čím jsem nedokázala dva roky hnout (a bylo to právě podpořeno tím "opuštěním" v dětství, to bylo během dvou dnů pryč. odešlo to "samo" a já jsem tak strašně ráda, tak strašně se mi ulevilo...
A nebylo to o tom, že bych neodpustila, to už ano, ale nemohla jsem se zbavit toho pocitu křivdy ...to bylo horší.
Jinak funguje, že na každou svini se vaří voda a boží mlýny melou...takže člověk se tak nějak nemusí bát, že by těm fakt zlým lidem jejich zlo prošlo..to opravdu ne.
|
| Avada kedavra |
|
(18.2.2014 11:57:32)
Pampelo, právě ta emoční reakce u mě pořád vzniká, pořád se od toho nedokážu oprostit, byť je mi lehce pod 30 a tohle se mi dělo ve věku cca 12-16 let. Psychoterapii mám za sebou dvakrát (tehdy a znovu loni), zvažovala jsem i psychiatra. Samozřejmě časem to trochu bledne a stává se snesitelnějším, dávám se poslední roky docela dokupy, ale abych to hodila za hlavu úplně, na to zatím zdaleka připravená nejsem. A že boží mlýny melou a aspoň nějaká spravedlnost na světě existuje, v to upřímně doufám.
|
| Pam-pela |
|
(18.2.2014 12:20:44)
Avado, ono nejvíc právě tím neodpuštěním ubližuješ sobě a třeba fakt i dětem...protože ty to z maminky snímají, a navíc se učí nápodobou.
Jenže JAK to udělat, aby byl člověk schopen toho dosáhnout a zlikvidovat to? To je ten problém, ne neochota odpustit.
Já jsem vyhledala tu homeopatku, někomu pomůže hypnóza nebo regresní terapie, kineziologie - všechno teda s nějakými odborníky s praxí a výsledky. Nebo EFT...
Nemyslím si, že by v tomhle pomohl psychiatr...možná v potlačení těch pocitů a toho, aby se nevzedmuly ty emoce, ale neřeší to příčinu problému...
|
| Avada kedavra |
|
(18.2.2014 12:27:07)
Pampelo, to je jedno... Já to nějak zpracuju, neboj  Už je to hodně let a s každým dalším rokem to trochu bledne. Na děti to přesah nemá, těch se to nijak netýká, takže tímhle směrem to snad nic neovlivňuje. Jen bych někdy ráda vrátila čas a prožila tu dobu jinak.
|
| Pam-pela |
|
(18.2.2014 12:31:52)
kamarádka byla nedávno u dobré kinezioložky - se synem - říkala, že to probíhalo tak, že ho nechala znovu prožít ve vzpomínkách traumatické období...ale jeho postoj k tomu traumatu jakoby poopravila tak, aby z toho ten kluk vyšel pozitivně, aby si z toho zážitku odnesl východisko, pocit, že to zvládl, prostě k tomu pozitivnímu.
výsledky (je to už skoro rok) jsou neuvěřitelné.
Tak hodně štěstí... 
|
| jentak | •
|
(18.2.2014 12:41:12)
Tohoto se bojím, jak poznám, že dotyčná je skutečně dobrá. Tohle nehodlám podstoupit, nebudu riskovat. Mám pocit, že jsem odpustila, možná to tak není, to mi říkají ti, kteří se tím zabývají, jen jsem to víko zaklapla. Ale i tak, taky dobrý, jen občas mě to bodne - ale ne moc často, snažím se těm situacím vyhýbat.
|
| Pam-pela |
|
(18.2.2014 13:04:55)
Jedině na doporučení. Třeba hypnózu dělají i psychologové, kdysi jsem je hledala po nějakou jejich "komorou" nebo jak se to jmenovalo, bylo jim tam docela dost.
Na regresi jako takovou bych nešla, nemám ráda, když nemám věci pod vědomou kontrolou...EFT si člověk řídí sám podle sebe a kinezku dělají třeba docela dost učitelky, ty k tomu mají blízko, je to normální "vědeckej" obor .
A i kdyby to člověk dělal pomalu a douhodobě, každý opilování nějakýho traumatu dobrý .
|
| Pam-pela |
|
(18.2.2014 13:08:38)
Jo jinak existuje i jakási autohypnóza, anebo jeden čas jsem jen sama pro sebe zkoušela Modrou alfu - je tam vlastně návod k tomu, jak si pomoct sám bez terapeuta.
Já teda trochu potřebuju pomoc zvenčí...ale tenkrát jsem taky na sobě udělal kus práce úplně sama.
Důležité je problém pojmenovat, rozklíčovat a pak na něm člověk může cíeně pracovat i sám se sebou.
|
|
| Pam-pela |
|
(18.2.2014 13:10:04)
Tady je třeba seznam těch hypnoterapeutů...ale i tam bych vybírala pečlivě, i kdybych měla jet kus dál od místa bydliště.
http://www.hypnoterapeute.hump.cz/
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Pam-pela |
|
(18.2.2014 10:59:45)
Marie - ONI ho nezničili...člověk sám rozhoduje o tom, jak se k čemu postaví a jak bude dál žít.
Záleží taky na povaze člověka, ti citliví jsou víc zranitelní...
Ale nelze svalovat vinu na druhé, že někomu zničili život - samozřejmě pokud se jedná o vraždu, ztrátu dítěte a pod., je to pochopitelné a hluboké a nenahraditelné.
Ale v běžném životě ta "ublížení" jsou prostě - život...ses všemi nuancemi...
(A že se občas taky dovedu litovat a mám proč ...ale je to - blbost, která mi nepomůže ani malinko)
|
| Lexi. |
|
(18.2.2014 20:34:15)
Ano, do značné míry svůj osud řídíme sami - ale ostatní lidé nám mohou do cesty klást překážky, které prostě při nejlepší vůli nedokážeme překonat. A pokud to udělají záměrně...
|
|
|
|
|
|
|
V její náručí
19. ročník rodinného festivalu Respekt k porodu již brzy
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Rychlovka na Karlově mostě a bojovka na KampěPraha 1 
Den koní na EdenuŽďár nad Sázavou 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Rychlovka na Karlově mostě a bojovka na Kampě
Den koní na Edenu
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)