| Lenka | •
 |
(23.2.2010 9:52:03)
Ahoj, po přečtení všech článků, si myslím ,že v největší nevýhodě a tudíž nejtěžší to má vdova.
|
| Razivia | 
|
(23.2.2010 10:25:33)
Myslím si, že v nejhorší situaci je vdova, protože ta si to nevybrala je to absoulně neměnné.
Ale co se týče míry trápení - nejhorší je podle mě neodpustit (vdova může mít "čisté" vzpomínky na krásný vztah, ten, kdo nedokáže odpustit, se užírá...)
|
| DENISA |
|
(23.2.2010 13:03:48)
No ja bych rekla, ze smrt milovaneho cloveka se neda absolutne s nicim srovnat. Vztek na ex je daleko mirnejsi forma utrpeni nez to znicujici definitivno. Vztek vyprcha, nastane lhostejnost, navic ta zena je vice motivovana si najit nekoho lepsiho. Ale vdova ma v mysli jen hezke vzpominky, to spatne se vetsinou zapomene a svuj ukonceny vztah si jeste vice zidealizuje a tim padem trpi dlouho a intenzivne, byt casem se to asi take zmirni.
|
|
| miluška 3 děti vdova | •
|
(23.2.2010 13:21:20)
ne každá vdova má hezké vzpomínky na manželství,já byla vdaná pouze 5 let ,nic hezkého,mužova nevěra s mojí kamarádkou /byla jsem s detmi na mateřské/a zažila jsem i znásilnění vlastním mužem.Sice jsem si pár let po pohřbu našla odbornou pomoc ale dodnes nejsem schopna normálního vztahu.
|
|
|
| spadlá z jahody | 
|
(23.2.2010 10:26:59)
Já si myslím, že tady záleží na konkrétní situaci, mezi těmito třemi maminkami to určitě má nejtěžší vdova z prvního příběhu, ale na tom má asi největší podíl postižení jejího staršího chlapečka.
Nechci nijak snižovat ničí neštěstí a ztrátu milovaného člověka, ale mohla by sem napsat velká skupina rozvedených nebo svobodných maminek, které to mají těžší o to, že jsou na vše finančně samy, dostávají buď naprosto nedostatečné alimenty nebo nevidí od "milujícího" tatínka ani korunu. A navíc v našem právním státě neplacením alimentů není nijak dotčeno právo neplatícího rodiče na styk s dítětem, takže i tací rodiče mohou vesele dětem vymývat mozečky, nebo naslibovat dětem hory doly a pak se na ně vykašlat.
|
| Natascha | 
|
(23.2.2010 10:43:20)
Souhlasím s Ženetkou. Vdova má aspoň hezké vzpomínky.
Jj, tohle mě taky hodně bolí, že on nezažívá ten strach, když je dcera nemocná, každodenní rutina se ho netýká, v podstatě si ji vezme jen když má náladu a slízne smetanu, nemusí nic řešit, a ještě si dovoluje kritizovat, že všechno dělám špatně.
Dcera ale jako by to všechno chápala už teď, v 5 letech, a nemá ho ráda, nechce k němu, i když se ji snažím motivovat.
Je mi lhostejný už dávno, ale to jeho zasahování do mého života je otravné.
|
| Teraza Horáková |
|
(24.2.2010 0:57:45)
no a na tohle odpovím - že rozhodně ne.
Rozvedená, opuštěná žena, či muž mají možnosti a čas - se potkat s člověkem, co je opustil, ublížil jim, sami v sobě se porvat s věcmi, co neřekli, ale šance vyslovit, nebo napsat sprostej dopis pořád je nebo vynadat, potkat se na svatbě dětí, pohřbu přátel, namlátit si vzájemně.... pozvat se na kafe, .... nenávidět, milovat, odpouštět..... vůči žijícím je to tak nějak hodně citové, ale je to vůči komu vyjevit.
Vdovy a vdovci to mají v tomhle nejtěžší, komu to mají říct, aniž by byli přecitlivělí, hysteričtí, nesoudní....
Nikdo není v opozici, tak si to vysníváme.
|
| LuciaN, 2 synovia | •
|
(24.2.2010 7:06:35)
ano, to sa dá len s človekom, čo je kompletný, a nie psychopat, čo si po 5 mesiacoch po odchode z domácnosti nájde matrac. A nemá záujem o deti
|
|
| Natascha |
|
(24.2.2010 8:08:49)
Co rozhodně ne?
|
| Teraza Horáková |
|
(24.2.2010 15:03:46)
Rozhodně není lepší ovdovět, než být opuštěn.
|
| Natascha |
|
(24.2.2010 15:39:50)
Aha, já jsem nepsala, že je to lepší, já jen tvrdím, že je to těžko srovnatelné.
|
| Teraza Horáková |
|
(25.2.2010 12:54:41)
Psala jsi, že vdova má hezké vzpomínky. Ty vzpomínky jsou zavazující do budoucna. Opuštěná je naštvaná, zklamaná, ale když to překoná, je schopna snáze začít nový vztah (toť pouze názor a to, co vidím v okolí, netvrdím, že je to tak vždycky)
|
| Natascha |
|
(25.2.2010 18:07:49)
To je pořád dokola. Nedá se zevšeobecnit, která to má lepší a která horší. Vdova může mít hezké vzpomínky, ale samozřejmě může mít i špatné vzpomínky. Opuštěná je naštvaná, zklamaná… není jisté, že si do budoucna vybuduje kvalitní vztah, může se to s ní táhnout takovým způsobem, že toho není schopná, zahořkne.
Vdova může cítit závazek k nebožtíkovi. Ale to taky může časem překonat a najít nový hezký vztah, protože má celkově pozitivní vztah k mužům.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| stormer | 
|
(23.2.2010 11:18:25)
Přesně tak. Ztratit to, co už jsi poznal a tolik miloval... Pro slepce je prý to postižení taky horší, když předtím viděl.
A když láska skončí, dá se vymazat nenávistí, příp. lhostejností ale když je ukončena smrtí milované osoby, nedá se to nijak vstřebat. Myslím, že ta bolest tam bude až do smrti.
|
| Binturongg | 
|
(23.2.2010 11:25:33)
vlasatice - 
Ale dodala bych ještě, že i u těch svobodných a rozvedených zůstane něco navždy, pokud se nezbaví nenávisti - nenávist svazuje, jak říkal pan Hruška, který v Plzni založil Památník obětem zla - nádhernou meditační zahradu.
Těžko říct, ale smrt milovaného člověka je asi horší než jeho odchod jinam...
|
| Jaana2 | 
|
(23.2.2010 12:44:47)
smrt milovaného člověka je asi horší než jeho odchod jinam...
souhlasím, to je totiž definitivní, většinou nečekané.
Ale otázka zní, kdo je na tom hůř. Tady asi záleží na konkrétní situaci. Nejde jen o pocity.
|
| Binturongg |
|
(23.2.2010 12:59:36)
Je HŮŘ a HŮŘ. Pokud myslíš materiální stránku, je to různé, já myslela spíš to duševno...
Někdo to tu přirovnával ke ztrátě zraku - ano, pokud zemře milovaná bytost, je to jako přijít o zrak nečekaně - třeba v důsledku úrazu nebo vinou cizí osoby.
Pokud milovaná bytost odejde, je to jako přijít o zrak po dlouhé nemoci, kdy se s tím dalo počítat, ale pořád byla neděje. Nebo také jako po úrazu, ale třeba u rizikových sportů, čímž partnerství a manželství bezesporu je...  
|
| Natascha |
|
(23.2.2010 14:03:32)
No, já si myslím, že je hlavně nesmyslné objektivně srovnávat utrpení.
|
| maja | •
|
(23.2.2010 19:34:18)
No právě, ono je to vlastně naprosto nesrovnatelné...každé o něčem vlastně úplně jiném.
|
|
|
|
| Koralka | 
|
(23.2.2010 15:28:58)
Já jsem vždycky chtěla být vdova . To mi přijde jako stav v občance ideální. Nechci téma nijak zlehčovat, fakt. Ale vdova má kolem sebe takový opar, mladou každý lituje, má vdovský důchod, děti zase sirotčí, takže na tom není tak špatně, jako maminy, co nemají žádné nebo malé alimenty. Samozřejmě, že prožije trauma ze ztráty milovaného muže, ale má hezké vzpomínky a čistou hlavu. To se o mnohých rozvedených a opuštěných svobodných říct nedá.
Nakonec jsem rozvedená, s ex mám přijatelný vztah, on nás neopustil, takže žádná hořkost se nekoná a přeju mu jen dobré v jeho rodině. A že neprožíval s dcerou její nemoce, školní docházku a pod. tak to mě vůbec netrápí, to si zvládám sama v pohodě.
Teď se chystám na výchovu dalšího potomka, zatím nevím, jestli s otcem nebo bez. K.
|
| DENISA |
|
(23.2.2010 15:54:41)
Tak ty jses dost husta. Neprala bych ti to, ale kdyby se ti preci jen stalo, ze by tvoje kamenne srdce roztalo a ty jsi se zamilovala, jak by ti bylo kdyby se ti ten partner zabil. Nerouhej se, a to ani psanim sem na diskusi.
|
| Katka, kluci 11 a 7 | •
|
(23.2.2010 16:35:07)
Souhlasím, Koralka asi ještě neztratila někoho opravdu blízkého....jinak si neumím vysvětlit její příspěvek. Ta čistá hlava je nesmysl, člověku se v ní naopak neustále honí spousta věcí, např. to, co měl a neměl říci a udělat, dokud byl dotyčný ještě tady s námi....a jestli se nedalo tragédii nějak zabránit ...a člověk si neustále říká "proč právě on, proč zrovna my". Ta bezmoc je děsná.
|
| Koralka |
|
(23.2.2010 17:10:13)
Ale no tak, dámy, vždyť jsem psala, že to nechci nijak zlehčovat. Vy jste mě nepochopily.
Nepřála jsem si ničí smrt, jen jako rodinný stav VDOVA se mi líbí, lepší než svobodná. A smrt zblízka někoho milovaného, tak tu jsem zažila, vím jaké to je být "vdova", buďte v klidu. Takový zážitek intenzivní bolesti je něco, co vás posune a pak neřešíte ptákoviny a jste prostě nad věcí. K.
|
|
| maja | •
|
(23.2.2010 17:10:38)
To máš pravdu , ale na jednu stranu je taky pravda , že v jistém smyslu čistou hlavu má. Neomezujou jí výchovné metody partnerovi nové rodiny, nemusí půjčovat děti maceše, nemusí se dohadovat jestli střídavá péče nebo nestřídavá, jestli na vánoce budou s tatínkem a s macechou nebo s mámou , nadále zůstavají všichni jedna rodina se stejnými pohledy na život , na priority , na výchovu .... nikomu samozřejmě nepřeju aby se stal vdovcem nebo vdovou, děti polovičními sirotky a pod. ( ostatně mám to teď velmi blízko...vdovec se dvěma malými dětmi), je to ta nejhorší životní situace pro všechny ,doslova katastrofa, ale proti neustále se dohadujícím, rozvádějícím se, nepřejícím si , na sebe nadávajícím a kydajícím na sebe špínu rodiči, to má jistou výhodu a to tu, že maminku nebo tatínka, který zemřel si udržujeme v krásné představě, mluvíme o ní hezky, myslíme na ní v dobrém, jsme smutní , nešťastní, naštvaní na osud , ale obraz druhého je většinou kladný....nejlepší by bylo , aby se nestala ani jedna varianta, opuštěné ženy to mají více méně ve svých rukou, mohou ovlivňovat osud,předcházet rozvodům a pod u úmrtí nemůžeš ovlivňovat takřka nic.
|
| maja | •
|
(23.2.2010 17:14:05)
můj příspěvek byl myšlen na Denisu a katku ...jakože souhlas s koralkou :)
|
|
| Natascha |
|
(23.2.2010 18:57:55)
Majo, souhlasím s tebou.
Ono je to vidět i na této diskusi, vdovu každý polituje, a přitom nevíme, jaké v tom manželství byly vztahy, jak napsala Miluška, ona se od manžela ničeho dobrého nedočkala. A na druhé straně si umím představit, že když odejde milovaný partner za jinou ženou, tak to taky zatraceně bolí, je to zrada, sice ten člověk žije, ale ublížil strašně moc… a taková opuštěná se ještě často dozví, že si za to beztak může sama, že asi nedokázala dát manželovi to, co potřeboval…
|
| maja | •
|
(23.2.2010 19:49:41)
Čím víc o tom, přemýšlím, tak Lenku a Michaelu není proč litovat: Lenka nezralá pro vztah, po pěti měsících z něho vycouvala , nedali s partnerem šanci spolu s dítětem se sžít, překonat počátky po porodu, sama mluví o tom, že ani před dítětem to nebylo zrovna super a pod... Michaela to samý, ta si zas vysnila cosi , co evidentně partner nechtěl, nebo se do toho nechal v manévrovat...otázka jak by to bylo, kdyby byly vdané, já myslím, že tak lehce a rychle by se z toho nevyvlíkly ( ani ony ani partneři), musely by se víc snažit , protože ten " blbej" papír , není jen o tom, že je k ničemu, že rodina je i bez papíru ( což je pravda) , ale když jsou problémy , tak se prostě musejí řešit a teprve když je to děs běs tak se to oficiálně s celou parádou rozsekává. A po osmi letech, to už je slušné manželství, tak dlouho ani leckterá nevydrží... osobně lituju děti všech zůčastněných paní, vdovy i těch dvou Lenky a Michaely, ale z žen lituju vdovy. Do situace se dostala nezaviněně, naráz, z čista jasna ( aspoň jsem pochopila, že nešlo o nějakou dlouhou nemoc, ale něco tragického) . V případě dlouhodobých nemocí a dlouhého umírání je to ještě zdaleka o něčem jiném, ale to už je na jinou diskuzy. U dlouhodobé nemoci lituju oba partnery i děti ještě o hodně víc než u "obyčejného umření"...všimněte si uvozovek, aby mi někdo nenapsal, co že jsem to za ženskou. U dlouhodobého vstupuje ještě bolest, utrpení a to všechno dětem a partnerovi na očích ... kdo zažil ví, že to by nepřál ani největšímu nepříteli. Sice se na fakt, že budete sama /sám můžete připravit( měsíce, roky), ale to hrůza kolem ...to snad radši ránu od náklaďáku.
|
|
| DENISA |
|
(23.2.2010 21:26:28)
Ted to na me pusobi jakoze zavidis vdovam, ze je kazdy lituje. 
|
| Natascha |
|
(23.2.2010 21:34:37)
A na mě to působí tak, že si z textu vytahuješ jen to, co se ti hodí do krámu. Já opravdu nikomu nic nezávidím.
|
|
|
|
|
|
|
| KKarolina | 
|
(24.2.2010 14:42:13)
Kdyby mi zemřel muž utrápila bych se,kdyby mě opustil tak také...nevím co by s námi bylo...ale je pravda trošku to co píšeš,když to člověk bere tak trochu s nadhledem.
|
| Beruska, jeden syn | •
|
(2.3.2010 22:47:18)
Učelně jsem si šla počíst diskuzi vdova..... protože jsem se jí stala. Po cca 12 letém vztahu, 9 letém manželství, ve 3 měsíci těhotenství našeho prvního dítěte v našem novém domě, který jsme si vybudovali sami.... přišel den a on už se nevrátil....a nikdy nevrátí. Težko někomu vysvětlovat, čím si člověk musí projít a s čím musí vším bojovat a jak dlouho jestě bude. Nemyslím tím ted konkrétně věci spojené s výchovou či zaopatřením jak sebe nebo ditěte, ale vnitřním bojem nedobrovolné ztráty. Je vidět, že v dnešní době je to otázkou kdo je na tom lépe? Jestli výživné nebo jít prosit o sirotčí důchod? Tisíckrát projde člověku hlavou, za co to vše je? Proč mu tak osud namalovat? Nebo co řídí naše životy? Dnes mám v ruce 4 mesícního chlapecka, je to cely tatinek, všim... denodenně s tím bojuji. Nechci ani soudit rozvedené či opuštěné ženy, každá musí bojovat za svůj vlastní mančaft, at chce nebo nechce, bez rozdílu.... a myslím si, že ač je to chvílema opravdu šílené a je i pro ostatní opuštěné mámy, které zůstanou s dítetem sami, je nemorální hodnotit, kdo je či není na tom lépe. Ono mít v občance - VDOVA a nejen to, není opravdu žádná výhra v žádném směru....
|
|
|
|
|
|
|
| montik84 | 
|
(23.2.2010 22:50:26)
Podle mě to má každá z nich těžký, jen každá jinak. Když přijde ženská o chlapa se kterým má rodinu, tak to vždycky bolí. Protože ať už se chová jakkoliv ... přiznejme si ... vždycky tam trošku tý lásky zůstane.
|
|
|
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)