2.3.2010 22:47:18 Beruska, jeden syn
Re: Vdova
Učelně jsem si šla počíst diskuzi vdova..... protože jsem se jí stala. Po cca 12 letém vztahu, 9 letém manželství, ve 3 měsíci těhotenství našeho prvního dítěte v našem novém domě, který jsme si vybudovali sami.... přišel den a on už se nevrátil....a nikdy nevrátí. Težko někomu vysvětlovat, čím si člověk musí projít a s čím musí vším bojovat a jak dlouho jestě bude. Nemyslím tím ted konkrétně věci spojené s výchovou či zaopatřením jak sebe nebo ditěte, ale vnitřním bojem nedobrovolné ztráty. Je vidět, že v dnešní době je to otázkou kdo je na tom lépe? Jestli výživné nebo jít prosit o sirotčí důchod? Tisíckrát projde člověku hlavou, za co to vše je? Proč mu tak osud namalovat? Nebo co řídí naše životy? Dnes mám v ruce 4 mesícního chlapecka, je to cely tatinek, všim... denodenně s tím bojuji. Nechci ani soudit rozvedené či opuštěné ženy, každá musí bojovat za svůj vlastní mančaft, at chce nebo nechce, bez rozdílu.... a myslím si, že ač je to chvílema opravdu šílené a je i pro ostatní opuštěné mámy, které zůstanou s dítetem sami, je nemorální hodnotit, kdo je či není na tom lépe. Ono mít v občance - VDOVA a nejen to, není opravdu žádná výhra v žádném směru....
Odpovědět