Nedivim se, ze odesel

Pani Michaela na me pusobi tak nejak chladne, klidne to mohlo byt i tak, ze on ji dlouho miloval a snazil se a ona jen ohrnovala nos. Sklidila jen to, co zasela. Vubec se jejimu muzi nedivim, ze od ni odesel. Myslim, ze ona ho rada nemela, proc by on mel zustavat v takovem vztahu?
A uz vubec mi nesedi ta jakasi touha po pomste, takove to bozi mlyny melou... ze ji mrzi, ze on vyzira jen smetanu? Tak to dost pochybuji, ja bych svoje dite za nic na svete nevymenila, ta laska a uz jen jeho pouha existence je takovou obrovskou odmenou...holt za to musim snaset i ty nemoci a nervovani. Ale tohle vsechno jeji manzel nema, nema tu bezvyhradnou lasku, tu kazdodennost. A to je podle me ten nejvetsi dar.