Názory k článku Když čte pohádku na dobrou noc jen máma III: Michaela

Učelně jsem si šla počíst diskuzi vdova..... protože jsem se jí stala. Po cca 12 letém vztahu, 9 letém manželství, ve 3 měsíci těhotenství našeho prvního dítěte v našem novém domě, který jsme si vybudovali sami.... přišel den a on už se nevrátil....a nikdy nevrátí. Težko někomu vysvětlovat, čím si člověk musí projít a s čím musí vším bojovat a jak dlouho jestě bude. Nemyslím tím ted konkrétně věci spojené s výchovou či zaopatřením jak sebe nebo ditěte, ale vnitřním bojem nedobrovolné ztráty. Je vidět, že v dnešní době je to otázkou kdo je na tom lépe? Jestli výživné nebo jít prosit o sirotčí důchod? Tisíckrát projde člověku hlavou, za co to vše je? Proč mu tak osud namalovat? Nebo co řídí naše životy? Dnes mám v ruce 4 mesícního chlapecka, je to cely tatinek, všim... denodenně s tím bojuji. Nechci ani soudit rozvedené či opuštěné ženy, každá musí bojovat za svůj vlastní mančaft, at chce nebo nechce, bez rozdílu.... a myslím si, že ač je to chvílema opravdu šílené a je i pro ostatní opuštěné mámy, které zůstanou s dítetem sami, je nemorální hodnotit, kdo je či není na tom lépe. Ono mít v občance - VDOVA a nejen to, není opravdu žádná výhra v žádném směru....

Psala jsi, že vdova má hezké vzpomínky. Ty vzpomínky jsou zavazující do budoucna. Opuštěná je naštvaná, zklamaná, ale když to překoná, je schopna snáze začít nový vztah (toť pouze názor a to, co vidím v okolí, netvrdím, že je to tak vždycky)

no hlavne že on ju mal rád...
je fakt úžasné keď sa žena začne cítiť napr. 2 mesiace po svadbe ako po 40 rokoch manželstva...to na margo toho chladu, keď ju muž berie iba ako slúžku, kuchárku a upratovačku, žiadny záujem o človeka ani o to či niečo nepotrebuje, prípadne ako sa cíti. Nepochybujem ale o tom, keby bolo jeho pohodlie čo len o milimeter ohrozené, to by si všimol hneď.
Hláška za všetky drobné: Byt ti len tak niekto nerekonštruuje ale držať za ruku a bozkávať ťa môže každý...(žila som v zlatej klietke, kde žena nebola človek, ale iba žena)

Pani Michaela na me pusobi tak nejak chladne, klidne to mohlo byt i tak, ze on ji dlouho miloval a snazil se a ona jen ohrnovala nos. Sklidila jen to, co zasela. Vubec se jejimu muzi nedivim, ze od ni odesel. Myslim, ze ona ho rada nemela, proc by on mel zustavat v takovem vztahu?
A uz vubec mi nesedi ta jakasi touha po pomste, takove to bozi mlyny melou... ze ji mrzi, ze on vyzira jen smetanu? Tak to dost pochybuji, ja bych svoje dite za nic na svete nevymenila, ta laska a uz jen jeho pouha existence je takovou obrovskou odmenou...holt za to musim snaset i ty nemoci a nervovani. Ale tohle vsechno jeji manzel nema, nema tu bezvyhradnou lasku, tu kazdodennost. A to je podle me ten nejvetsi dar.

Aha, já jsem nepsala, že je to lepší, já jen tvrdím, že je to těžko srovnatelné.