| Jindra + 2 koťata (2,3) | •
 |
(4.2.2005 16:04:25)
No jako bych to viděla... Na současné děti asi strašení fakt neplatí :-) U nás to probíhá podobně.
("Jestli si neuklidíte hračky, seberu všechny a rozdám je jiným dětem!" "Dobře maminko, my se rády rozdělíme..."
"Nedostaneš žádnou hračku k narozeninám!" "To nevadí, já nic nepotřebuju a úplně mi stačí dort..."
Asi před půl rokem jsem v zoufalství vyčlenila předsíň jako "hanbu", kam jsem je jednou jedinkrát na asi 2 minuty poslala a od té doby, když něco "provedou" (případně mají pocit, že jsem něco provedla já jim - třeba nedala čokoládu :-)) tam dobrovolně přede mnou prchají a já pak musím škemrat, ať, prosím, na hanbu nechodí... :-)
|
| Irena, 2 Berusky | •
|
(4.2.2005 16:38:12)
kdyz "slibujes", ze neuklizene hracky rozdas a oni souhlasi a stejne neuklizi, tak to mas opravdu udelat (nebo staci jen hracky na nekolik dnu/tydnu schovat u sousedu).
|
| Helena, Alex+Evička 8/02 | •
|
(4.2.2005 17:37:48)
No u nás je to podobně, nemyslím si, že nejsem důsledná, nebo, že nemám autoritu. Náš Alex prostě neuznává žádnou autoritu. Takže jsem dopsěla k závěru, že ho nebudu vychovávat, ale jenom usměrňovat. Dvojčata nejsou nevychovaní, ale samostatně myslící osůbky. Samozdřejmě v rámci nějakých mezí. Oba dva se nestydí, klidně odejdou skýmkoliv. V létě jsme byli na výletě v Průhonicích, Alex se strašně vztekal, míjela nás parta cca 15-ti důchodců, kteří se na něj okamžitě sesypali.(Ležel na zemi, řval, kopal kolem sebe)Náš brouček okamžitě přestal, chytil se nejbližší staré dámy a za širokého úsměvu nám zamával odcházel v průvodu důchodců. (to mu byli dva) Bubáci u nás platili taky chvilku, ale teď už nezabral ani čert a Mikuláš. U nás snad jediné co trochu platí, že nebudu číst večer pohádku, nebo, že si spolu nebudeme malovat, to pak i uklidí hračky.
Monty, naši do jeslí chodí a musím říct, že jsou perfektní. Prostě jim jdou k duhu. V našich nemusí spát po obědě, hrají si s jednou tetou v herně. Když chtějí spinkat, tak jdou. Přijde mi, že poslouchání v kolektivu jim jde daleko líp. Bez prostestů se obléknou, najedí, uklidí hračky apod. (Doma v současné době máme oblíbené slovíčko "Ne, nechci, nebudu")Myslím, že i Stáníkovi přijdou k duhu a jestli je se nebojí a nestydí, tak budeš mít alespoň dobré zvykání. Díky tomu, že naši jsou takový nebojácní, a výřeční, tak jsme si zvykali jenom asi týden a všechno bylo v pohodě. Do jeslí chodí už od roka a zatím se tam pořád těší a mám problém je dostat domů.
|
|
|
| Janka.b | 
|
(5.2.2005 10:46:42)
Ahoj Monty, mám pocit jako bys mi koukala přes rameno. Já jsem to postrašení ještě vyšperkovala tím, že jsem tak, aby mě syn neviděl, zaťukala třeba na postranici postele a říkala: "Poslouchej, už ťuká!! Mám mu otevřít?" To vždycky zavřel oči a za chvilku spal. Ale fungovalo to jen chvilku. Náš syn je prostě nespavec od malinka, takže js¨me se s tím nakonec museli smířit. Od miminka spal v noci v dvouhodinových intervalech, přes den 2x půl hodiny (přesně) a od 3/4 roku jen jednou denně. Když byl větší, tak jsme mysleli, že když nebude po obědě spát, bude dřív unavený a půjde večer dřív - omyl!
Ale fakt je, že jednou za čas to dospí, usne třeba už v devět večer a spí do půl sedmé. Takže nezoufej, snad to tvého Stáníka přejde.
|
|
| Pavel + kluci 4 a 6 let | •
|
(5.2.2005 16:34:49)
Holky, nechci vám radit, možná je každý dítě úplně jiný ale já to vidím úplně jednoduše. Mě kluci poslouchaj (zatím!) absolutně na slovo. Myslím že je to ale jenom proto, že prostě moje slovo taky absolutně platí.
Maminka si jenom vymýšlí hlouposti které stejně nesplní - např. "když neuklidíš, nedostaneš napapat" - neuklidil, dostal; "když se nepřestaneš hned vztekat, zavolám čerta" - nepřestal, nezavolala, apod. To jsou fakt s prominutím hovadiny a pokud není vaše dítě úplný pako, tak to dobře ví na základě předochozích zkušeností. Já to Radce vysvětluju ale ona to pořád nějak nechce pochopit.
Já říkám např. "když ty hračky teď neuklidíš, nebudu si s tebou večer hrát". Když neuklidí, nehraju si. To už se teď ale nikdy nestane protože vědí že já to fakt splním. A mimochodem, i když jsem kliďas, tak děsně vytočit mě dokázala Radka když se po nějakém zákazu přišla s malým přimlouvat "ale tak si s ním hraj, on už je hodnej".
Abych to shrnul - je to úplně jednoduchý. Neříkejte to, co nemůžete nebo nehodláte vyplnit, a když něco slíbíte, tak to pak udělejte. Úplně jednoduchý a jasný jak facka a u mě to funguje na 100%.
|
| Líza | 
|
(5.2.2005 16:37:20)
Pavle,je dost důsledných matek, jejichž slovo stejně tak moc neplatí. A proč?
No, kolik času trávíš s dětmi ty a kolik manželka? Kdo s nimi byl na MD? Prostě ji mají okoukanou.
|
| Pavel + kluci 4 a 6 let | •
|
(5.2.2005 16:49:00)
Lízo, to máš taky pravdu. Já mám málo času, a jsem s klukama 2 hodiny denně (čas kdy se věnuju čistě a jenom jim). Je mi občas Radky dost líto, ona všechno odře ale oni se vždy ženou jenom ke mně, když jsem s nimi tak nějaká maminka je jim úplně volná. Někdy je to až drsný, přijde mi to jak kdyby vyjadřovali "co tady chce ta cizí paní".
Ale věřím tomu, že kdyby byla Radka taky důsledná, poslouchali by i ji (i když by si chtěli hrát víc se mnou). Myslím že nějaký strašení strašidlama je blbost. Ale nikomu nechci svoje názory vnucovat.
|
| Líza |
|
(5.2.2005 16:51:19)
Jasně, oboje hraje nějakou roli.
Nojo, strašení. Starší dceru bych jaktěživo nestrašila - u ní by to účinky uričtě mělo, ale je citlivka a traumatizovala bych ji.
Mladší je tak neohrožená, že nějaký strašení (třeba ten čert na Mikuláše) je pro ni jen dobrá sranda. Takže taky bez efektu :-)))))))
|
|
| Iva (Aneta03, Radovan06) | 
|
(5.2.2005 17:56:42)
Pavle, myslim, ze je to typicky pohled muze - kdyby byla matka vic dusledna, urcite by ji deti vic poslouchaly. Jenze ty deti si proste na nekom zkouseji, kam az mohou zajit a je logicke, ze nejcasteji na tom, s kym travi nejvic casu. Otcova duslednost v tom, ze ho deti vice poslouchaji je podle mne az druhorada - to prvni je, ze ho malo vidi, je pro ne po celem dni s matkou jinym podnetem, je zabavny, "neokoukany" a tim, ze je otec vzacnejsi, je jeho pochvala vetsi motivaci, nez "bezna" pochvala od mamy ve stejne situaci.
Takze byt vami, na tu duslednost a to, ze vas deti poslouchaji "na slovo" bych nebyla az tak pysna, ona to vubec neni tak uplne vase zasluha. Kdybyste byl s detmi doma cele dny vy a dve hodiny denne by se jim venovala manzelka, ty autority by se vymenily.
A propo, pokud jste skutecne s detmi doma dve hodiny denne, tak chapu vasi zenu, ze tezce nese, kdyz misto toho, abyste se jim venoval, to malo casu, co si vas mohou "uzit" vyzni naprazdno diky nejake vychovne lekci a pak vas premlouva, ze syn "uz je hodny" a mel byste se mu venovat. Nerikam, ze je to spravne, jen, ze se dovedu vcitit do toho, proc to dela.
|
| Iva (Aneta03, Radovan06) |
|
(5.2.2005 18:09:53)
jo a k tomu straseni - ja taky na straseni bubakama moc nejsem, ani na takove to "pockej, az prijde tata, ten si te srovna" - bubaci mi prijdou OK v podobe pohadek, cert a mikulas a tak, kdy se dite boji v bezpeci maminy naruce a je to "jako", ale vyhrozovat diteti bubakem se mi nelibi - jak to tu nekdo uz napsal- pod posteli je bubak, ktery te sezere, pusu na celicko, dobrou noc a klidne sny.
Ja se dodnes bojim tmy, i kdyz racionalne chapu, ze bych se ve svem vlastnim byte za zamcenymi dvermi bat niceho nemela. To jsou ty veci zasunute do podvedomi v detstvi.
|
| Janka.b |
|
(5.2.2005 19:58:15)
Je to tak, jak říkáte. Maminku mají děti okoukanou a tatínek prostě má míň času, tak si ho děti užívají a spíš poslechnou. My se k synovi chováme oba stejně (aspoň mám ten dojem), když už se něco zakáže, tak se na tom trvá, i času s ním trávíme poměrně stejně, ale ... Když zvedne hlas tatínek, je to jiné a s jinám efektem, než když to udělá maminka.
Včera nechtěl uklízet večer hračky, jako ostatně každý den, tak jsem mu řekla, že budu počítat do tří a pak ať se těší, jestli nebude uklizeno. Stihla jsem napočítat jen do dvou a začal, což bylo moje štěstí, protože sama nevím, co by se dělo, až bych řekla tři :-)
Myslím si, že Pavel by se měl s manželkou na výchovných postupech domluvit, protože ona je určitě vděčná i za ty dvě hodinky, co se on dětem věnuje, tak by se on měl snažit je plně využít tak, aby ona měla chvíli klid a ne aby musela děcka utěšovat, protože tatínek vychovává. Nebo si na tu rodinu, Pavle, zkus udělat víc času, ono se to do budoucna ohromě vyplatí a tvoje žena to určitě taky ocení.
|
| Leticie + 2,5 | •
|
(5.2.2005 21:15:08)
Chci se jen zastat Pavla. Pokud se dětem skutečně dvě hodiny denně věnuje /krom "trestů", které ale nemusí být časté/, nepříjde mi to až tak málo.
Co se týká důslednosti /nezaměňovat s přísností/ je to skutečně dobrá metoda. Já vždycky víc poslouchala mámu, která byla s náma stále, byla hodnější, ale důslednější. Táta mi věnoval průměrně tak hodinu denně, ale nikdy bych s ním nebyla radši než s mámou.
A jak bych byla vděčná kdyby naše děti chtěly být víc s tátou než se mnou! A to se jim můj muž věnuje dvě hodiny denně, jen když se to zprůměruje s víkendy a prázdninami. A navíc je zábavný a umí si s dětmi hrát, jenže je velmi nedůsledný.
|
|
|
|
|
|
|
| Markéta | •
|
(5.2.2005 23:25:08)
jak to tak vidím, sesypala se na Tebe spousta maminek, aby Ti vysvětlily, že máš u dětí respekt hlavně proto, že jsi jim vzácnější než maminka. Mám dojem, že i to "vzácnější" může hrát svou roli, ale hodně malou. Tvůj přístup k dětem mi přijde naprosto v pořádku a výchova Tvé ženy, zdvořile řečeno, ne zrovna nejšťastnější. Mně by tedy asi hrozně rozčilovalo, kdyby můj manžel z naší dcerky takhle dělal blbce, nedej bože si mi pak ještě chodil stěžovat, že ho pak malá nebere vážně.
A o tom "vzácnější" - nám, když jsme byly děti, se věnovala nejmíň z osmdesáti procent času maminka a s autoritou neměla nejmenší problém. Byla naprosto důsledná, trpělivá, rozumná, férová... Takže s ní to fungovalo tak, že neexistovalo neposlechnout, když rozhodla, ale byla vždycky (dle situace někdy i zpětně) ochotná vysvětlit, proč po nás co chce. Dalo se s ní v pohodě mluvit a domluvit, měla většinou rozumné požadavky, takže ani v pubertě jsme neměli žádnou velkou potřebu rebelování, vzdorování... Třeba když jsme chtěli na zábavu, tak nám dovolila přijít relativně pozdě, ale pak neexistovalo nepřijít včas. A vysvětlila nám v poklidu, že nás nepotřebuje buzerovat a terorizovat, ale že má o nás prostě strach, protože nás má ráda a my jsme nikdy nepřišli později, než jsme slíbili, protože jsme věděli, že bychom ji zbytečně nervovali. Otec měl naopak pocit, že nám stačí říkat "musíš - nesmíš" a vztekal se, když jsme se nechovali jak cvičení pejsci.
|
| 16.5Salám&Lajka14 | 
|
(6.2.2005 9:41:40)
Pavle,
nemyslím si, že bych nebyla důsledná - ostatně k tomu bubákovi šel, nebyla to planá výhrůžka. Potíž je v tom, že syn na tresty moc nereaguje. Když mu řeknu "jestli ještě jednou uděláš to a to, bude následovat sankce", tak to opravdu udělám (např. mu vezmu oblíbenou knížku, nepustím celý den počítač apod.), ale on si z toho moc nedělá. Maximálně sebou vztekle praští o zem a párkrát zařve. Dlouho ho to nebaví, tak vstane a jde si hrát s něčím jiným. Naopak, schválně pokouší lidi a čeká, co bude. A i když následuje pokaždý trest, stejně to udělá znovu. Bojím se, že to bude v povaze... já jsem jako dítě taky byla taková. :o(
Jo a k tomu věnování se - manžel se synovi věnuje tak dvě hodiny měsíčně, on na něj sice zařve, ale o výchově se fakt moc mluvit nedá. U nás to asi opravdu bude tím, že je vzácnější.
|
| Marcela, Tomas 3,5 roku | •
|
(9.2.2005 19:28:23)
Monty,
ten tvuj bubak neexistuje, sice jsi rekla, kde bydli, ale kdyz Stanik rekl pujdeme, sla jsi. Ja bych tam s nim nesla, rekla bych, ze je tma a ze za tmy tam nepujdu. A kdyz se tam bude chtit podivat rano, reknu mu ze bubak ve dne spi, kdyz uz chci strasit bubakem. Nedivim se, ze to na Stanika nezabralo. Neni hloupej.
Nemela jsi to nechat dojit az do toho okamziku, ze se oblikne a pujde s tebou, vzhledem k tomu, ze je zvedavy, chtel ho videt, aby posoudil, jestli je opravdu tak strasny, jakyho si ho predstavuje. :-)
To je stejne plana hrozba jako kdyz diteti reknes, ze ho das nekomu cizimu. Nedas a on to vi, nebo by to aspon mel vedet, ze ho nikomu nedas :-)))
Tvoje clanky me vzdy pobavi, ale uprimne receno, je mi lito toho, ze tatinek se Stanikovi venuje jen dve hodiny v mesici. Z toho me trochu mrazi, vzdyt za dve hodiny si nestihnou ani poradne pohrat, poznat se.
Marcela
|
|
|
| Iva (Aneta03, Radovan06) |
|
(6.2.2005 10:53:43)
Markéto, nepřeháněj, jo, sesypala se spousta maminek? Pokud si vzpomínám, tak dvě, maximálně pokud jsem někoho přehlédla, tak tři. O vychove, kteou pouziva manzelka Pavel napsal jedinou vetu a to, ze ho nekdy stve tim, ze ho jde prosit, at si jde s kluky (4a 6 let)hrat, ze "on uz je hodny" a Pavel s tim nesouhlasi, protoze se mu to zda nedusledne. Nic jineho o manzelce nenapsal, tak nevim, proc ses do ni tak oprela, z toho nelze udelat zadny zaver, nic odhadnout, vydedukovat, je to prilis malo informaci.
I cloveku, co je v base muze byt za dobre chovani trest zkracen. Nevim, proc by tomu tak nemohlo byt i u deti. Dulezite na procesu vychovy je nikoli ten trest samotny, ale aby si dite prostrednictvim trestu uvedomilo, co udelalo spatne, prijalo to a nejak zareagovalo (uposlechnutim, pokusem o napravu, omluvou...) Trest je jen prostredek k dosazeni cile a pokud toho cile bylo dosazeno drive, nevidim duvod, proc neslevit. Samozrejme trest i pripadne odpousteni musi byt prizpusobeno veku a chapani ditete.
Dovedu si docela dobre predstavit, ze treba jednou "vymeknu" s tim, ze potomkovi sdelim - "tentokrat ti to odpoustim, ale pamatuj si, ze pokud to same udelas priste, uz ti odpoustet nebudu a budu to brat jako poruseni slibu a prictu ti to" - ovsem toto sdeleni pak skutecne dodrzim, pokud bude potomek protestovat, pripomenu mu to, ze on je ten, kdo porusil pravidla a co jsem mu rekla. Jako neduslednost ve vychove hodnotim az to, kdybych se i podruhe (podalsi) nechala obmekcit a z "prictu ti to" byla plana vyhruzka.
|
| Markéta | •
|
(6.2.2005 21:19:20)
já jsem tím komentářem o ne zrovna nejšťastnější výchově měla na mysli hlavně Pavlův výrok: "když neuklidíš, nedostaneš napapat - neuklidil, dostal; když se nepřestaneš hned vztekat, zavolám čerta - nepřestal, nezavolala, apod. To jsou fakt s prominutím hovadiny a pokud není vaše dítě úplný pako, tak to dobře ví na základě předochozích zkušeností". Mám, stejně jako Pavel, dojem, že tohle je oblbování dětí, které se stejně nakonec musí míjet účinkem. Pokud po dítěti něco chci, tak mu přiměřeně věku vysvětlím proč to chci, místo abych se oháněla řečma o čertech a dítku unikal smysl a důvod mého požadavku. Naší mamince při výchově to vysvětlování opravdu fungovalo.
Naopak nechci moc komentovat to "za trest si večer nebudeme hrát", protože Pavel nijak víc nerozvedl, jestli se dětem pak nevěnuje vůbec nebo věnuje, ale něčím, co děti nebaví tolik jako hraní. Tvůj příklad řešení situace mi připadá naprosto v pohodě, ale Pavel tohle víc nerozvedl, takže těžko říct.
|
|
|
| JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) | 
|
(6.2.2005 12:15:48)
Markéto, já naopak s tím, co zmiňované maminky napsaly, souhlasím. Když jsem příspěvek od Pavla četla, přesně se mi vybavila maminka, která se celý den těší, až ji manžel vystřídá u dětí a on potom v rámci trestu řekne, že hraní nebude, takže děti se s nějvětší pravděpodobností přijdou vybrečet K NÍ a ona má po klidu. To ostatní nemá smysl opakovat. Mýho muže taky děti poslouchají víc (teda jak se to vezme, protože já zas víc vim jak na ně a co je ten den potkalo, takže snáz vyhodnotim situaci, ale zůstaňme u houknutí na zlobící dítě) a myslim si, že důslednější je taky proto, že je má míň času a nedostává se do situací, kdy by si od nich potřeboval dát pauzu - neboli do situací, kdy si člověk říká: dělejte si co chcete, hlavně ať si můžu na chvilku sednout a nikdo mi tu neřve - v takových chvílích jde důslednost stranou jako první a já osobně teda nejsem robot.
|
| Zuzana27 | 
|
(6.2.2005 17:11:22)
Jani,
jasně že je to vše o důslednosti - když nejsem schopná hrozbu splnit (tj. bubáka ukázat a to zcela jasně nejsem), raději nehrozím.
Jinak vždycky to bude tak, že celodenní důslednost je hodně náročná, je spousta chvil, kdy bych opravdu "za cokoli" vyměnila 10 minut klidu:-)).
Samozřejmě je jednodušší být důsledný na děti 2 hodiny denně než 8 či 10 hodin denně. Ale zase na důslednosti jednoho (Pavla) se dá stavět i druhým. Fakt je, že představy o výchově jsou poměrně často odlišné od toho, co pak člověk, který má jen jedny nervy "ustojí v praxi". Holt život:-))
Claudie a 14-ti měsíční rošťáci
|
| Lucie, Amaia+Eneko+Julen | 
|
(7.2.2005 15:06:33)
Naprosto souhlasim s Klaudii, napsala to opravdu vystizne!!!
Teorie se casto lisi od praxe a ustat duslednost cely den je neco jineho, nez 2 hodiny denne. Presto jsem toho nazoru, ze nesplnena hrozba (straseni) je neduslednost a tudiz dost zasadni vychovny "prestupek". Proste kdyz to nemuzu dokoncit, tak to nezacinam. Tady se to ted toci kolem Pavla - ale vychazim z clanku Monty - pise, tu ted, ze svou hrozbu splnila, ale neni to tak docela pravda - Stanik sel sice za bubakem, ale ona ho tam u toho bubaka nenechala, jak slibila. Byla proste chyba v tom, ze to nechala zajit tak daleko, ze mu hrozila necim, co nemohla splnit. Taky, Monty, pises, ze ac jsi dusledna, syn na tresty nereaguje. Ja si ale myslim, ze jo; tedy, i kdyz treba na venek nedava nic znat, stejne ho to "pouci".
Monty, drzim palce, at se manza da brzo do poradku!
|
|
|
| Janka.b |
|
(6.2.2005 17:40:24)
Souhlasím s Janou a ještě bych dodala, že Pavlova žena určitě v těch dvou hodinách klidu nesedí s nohama na stole a nedělá si manikůru, ale určitě uklízí, žehlí, vaří ... a je ráda, že má klid aspoň na to.
|
|
| Šáry | •
|
(6.2.2005 19:31:19)
Pavle,
s tou důsledností máš v mnoha bodech pravdu. Přesto se nemohu zbavit dojmu, jako bys na svou ženu nasazoval, že je úplně hloupá, vychovává děti špatně a že ty víš všechno líp.
Abys mě špatně nepochopil, čistě věcně máš asi víc pravdu ty, ale.. víš, proč to Tvoje žena dělá? jestli třeba není tak unavená, že chce mít fakt pět minut klid? Nebo jsi takový ten přísný otec, který přijde domů a chce mít všechno v lati?
V žádném případě se Tě nechci dotknout, jen mi připadalo, jako bys chtěl svoji ženu trochu shodit. Jestli se mýlím, tak se Ti omlouvám.
|
|
|
| Iva | •
|
(10.2.2005 14:44:24)
Pavle, jen jestli tvoji důslednost neodskáče třeba manželka. U známých byl otec taky vždycky "důsledný", když děti zlobily, přestal si s nimi hrát a "vrátil" je mamce. Ta tu možnost ovšem obvykle nemívala, když nebyl pořád doma.
Muž, který je celý den od dětí, má trochu větší odstup a je snazší mít síly na důslednost. Kamarádka na řeči o důslednosti, kterými ji její muž taky krmí odpovídá - jenže ty si pak utečeš a oni tu brečí a vztekají se mě! Což je pravda.
A je tu ještě jedna věc, kterou popisují psychologové, a to je trochu jiné pojetí vztahu matky a dětí a otce a dětí. Knižně řečeno, matka miluje láskou nepodmínečnou, otec si stanoví podmínky. Pro mě jako matku je velký trest pro mě samotnou něco mému dítěti odepřít. Samy pudy mě mají k tomu dávat mu a dávat(bez ohledu na to, jaké dítě je, jak se chová atd. - přírodě jde o přežití). Trestám tak sebe víc než dítě, protože musím jednat proti svým pudům,a dítě je bystré tuto moji slabinu matky odhalí. Nedat proto něco dítěti co mu vlastně můžu dát (a jen nechci z výchovných důvodů) je pro mě obtížné, a pokud dítě pláče a je nešťastné, je tu další pudové jednání matky ho utišit a jednat tak, aby neplakalo. Rozumově si to můžete vysvětlovat že je mu to k dobru, že ho vychovávávte, ale pudy jsou hlubší a fungují. Dítě vycítí víc to, co je v hloubi vaší duše, ať už říkáte cokoli. Myslím, že proto má tolik matek potíže s kázní u dětí, což u otců se takto neprojevuje.
Otcovská láska je vymezená jako podmíněná, otec vytýčí podmínky a pak kontroluje plnění. Pokud dítě podmínkám nevyhovuje, je důslednost otců snadnější. V hloubi duše ví, že jedná správně, je slovy a činy ve shodě s pocity, proto ho dítě snáz respektuje a nesnaží se jeho rozhodnutí zvrátit.
A pokud, otcové, nevěříte, zkuste si chvíli pozorovat třeba jak na různé podněty dítěte reaguje vaše žena a vy. Určitě se najdou výjimky, kdy manželé ragují opačně, ale veskrze tato teorie je dost propracovaná a patrně "na ní něco bude".
|
| Pavel + kluci 4 a 6 let | •
|
(13.2.2005 11:24:24)
Zajímavý názor Ivo. Zní to logicky a asi na tom něco bude.
|
|
|
|
|
|
V její náručí
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Rychlovka na Karlově mostě a bojovka na KampěPraha 1 
Den koní na EdenuŽďár nad Sázavou 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Rychlovka na Karlově mostě a bojovka na Kampě
Den koní na Edenu
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)