Re: Monty a její syn

Olino,
u nás je to tak, že se synovi vždycky věnuje někdo jiný, když já pracuju. Dřív si ho brala na odpoledne tchýně a tchán, teď má na hlídání „tetu“ nebo mojí mámu a na jaře bych ho ráda začala dávat aspoň na těch 5 dní v měsíci do jeslí. Bohužel se na práci vykašlat nemůžu, manžel není ten typ, který by uživil rodinu a ani to po něm nechci. Ale já pracuju převážně doma, jen občas jedu někam na jednání nebo na služebku, takže se mu můžu věnovat i přes den, když je potřeba nebo když sám přijde a chce mi něco ukázat nebo říct. Krom toho spí tak 10 – 12 hodin denně, odečtu svých osm, mám pořád dvě nebo čtyři hodiny na práci v klidu. Pokud není nějaký extra fofr, tak ty čtyři hodiny denně, možná šest, mi na práci stačí… a když fofr je, tak holt nespím v noci osm hodin, ale třeba jen tři a dělám přes noc.
Opravdu mi nepřijde, že by byl zanedbanej, na dva roky třeba krásně mluví ve větách, má obrovskou slovní zásobu… a že by citově strádal, to mi taky nepřipadá.
K tomu počítači – jednak mu na něm pouštím jeho oblíbený DVD s medvídkem Pú, pak má taky rád různé hry pro děti (já vím, že jsou pro větší, ale když ho to baví… nechci mu překážet v jeho „přirozeným vývoji“), kde se ukazujou zvířátka nebo se něco vybarvuje (třeba na disney.go.com je toho fůra), nebo si chce psát písmenka, já mu vždycky měním barvy a on říká, jaká je to barva a někdy i jaký je to písmenko, třeba „M jako maminka“. Samozřejmě u toho nesedí celý den, tak půl hodiny denně, max. hodinu, to když pouštíme pohádku, která trvá přece jenom dýl.
Že se mu manžel moc nevěnuje je sice blbý, taky mne to trápí, ale co můžu dělat. On se s ním třeba koupe, ale po pěti minutách už toho má dost a volá na mne, ať si ho odnesu. Věnovat se mu soustavně prostě zvládne jen těch pár minut denně. Resp. když nejsem doma, tak si s ním snad i hraje a věnuje se mu, ale jakmile doma jsem, tak na to kašle. Prostě mi řekne, že jsem matka a je to moje starost. :o(