Strašení? Ano

Mám čtyři děti a starší tři jsem nikdy strašit nemusela, dokonce jsem vedla spory a prarodiči ve smyslu všeho již výše napsaného. Ne, že by byly andílci, ale vždy jsem se s nimi bez větších potíží domluvila. Až náš čtvrtý mi ukázal mou neschopnost jako rodiče. Ví naprosto přesně co a jak má být a samozřejmě taky kdy a kde, případně s kým. Jsou mu čtyři roky a situace,které jsem si s ním prožila jsem neprožila s ostatními dohromady! To, že se válí v obchodě, ale prakticky kdekoli a pro naprosté blbiny, jsem už překousla a statečně přehlížím nnerudné pohledy přítomných vesměs odborníků v pedagogice, psychologii i sociologii. Snažím se vydržet a myslet na to, že můj syn nemůže odskákat mé pocity studu a bezmoci. Popíšu ho asi takhle: venku strašně leje, jsou mu dva roky a já mu chci pomoci vyjít do schodů před domem, samozřejmě nechce, tak si sleze dolů a znovu vyleze nahoru, tak je to se vším. Zírám nad sebou, jak ho nemám zmáklého, všem svým kamarádkám jsem udílela rady, jak mají být důsledné a jak lze s dětmi krásně vyjít, také mi často dávaly najevo, jak je pěkně zvládám. A pak k nám vlétla dělová koule jménem Matěj, která má jasno v tom, jak a co. Pochopila jsem, že nemá příliš význam pouštět se sním do boje. Naučila jsem se vyhmátnout,kdy ještě není rozhodnut a tam ho zpracovat, pak už je pozdě, hrozí mi i pokousání. A teď k tomu strašení. Nemá rád mytí(čehokoli) a stříhání nehtů, tak jsem vymyslela příběhy o dětech-dávám jim směšná jména, které se taky nechtěly.... a jak to s nimi dopadlo,většinou smrděly a tak a nikdo je nechtěl a zabralo to, občas slyším, jak napomíná starší, jestli chtějí být Lojza ap.Tak hygiena je zmáknutá, aspoň na nějaký čas. Přiznám se taky, že jsem na něj jednou dupala na půdě jako čert, když byl v záchvatu vzteku. Ihned přestal a přišel s úsměvem, ale prý neví co jsem slyšela, on nic neslyšel. Ale to asi uplatňovat nebudu. Výchovné knihy jsou dobrá inspirace, ale děti nežijí v knihách a každý vychovatel je osobnost stejně jako dítě je osobnost.Stejně i autor je osobnost a má své zkušenosti, výchovná kniha není návod k použití! Aby nevznikl mylný dojem, čtu je ráda a mám jich vcelku mnoho. Taky děti se dělí na snadno vychovytelné a obtížně vychovatelné. Ale to je na mnoho dalších řádků a já už končím, trochu jsem to natáhla.