eva |
• |
23.8.2010 21:41:23
Přeji Vám ze srdce,aby vše zůstalo tak růžové, jako tato Vaše bohužel velmi krátká zkušenost s Itálií...Jste jen na začátku, který velmi připomíná ten můj před spoustou let.Hodně štěstí...Jedna rada: Buďte stále ve střehu.
|
Banna a 3 bambolotti |
25.2.2010 11:31:51
Diky za krasny clanek, ktery jsem prave ted tolik potrebovala... muj muz je take Ital, seznamili jsme se v Irsku, odkud se prave v techto dnech presouvame do Italie. V kvetnu cekame nase prvni miminko. Mam trochu strach, jak to vsechno budu zvladat, hlavne kulturni rozdily, jeste mam v zive pameti, jak jsem si pred peti lety dlouho zvykala v Dublinu. Ted se mi bude tezko odjizdet, i kdyz je tu spousta veci, se kterymi jsem nespokojena. Uplne nejradsi bych se vratila do CR, zvlast ted, kdyz myslim na naseho jeste nenarozeneho syna, moc bych si prala, aby vyrustal tam. Ale z mnoha ruznych duvodu volba padla na Italii a tak se budu, stejne jak je popsano v clanku, snazit, abych mu toho "cesstvi" predala co nejvic.
Nastesti muj muz me v tomto moc podporuje, kdyz vidi me obavy, opakuje mi, ze i jemu zalezi na tom, aby nas syn neztratil sve ceske koreny a ze je moc pysny na to, ze jej budeme vychovavat ve dvou jazycich a kulturach. Take muj muz mi pomohl prekonat spoustu stereotypu o Italech a jak uz tu nekdo psal, byla jsem sama prekvapena, ze se na jednu vyladenou notu dokazu naladit prave s clovekem z jine zeme mnohem lip nez s kymkoliv predtim. Jak uz bylo receno: odrikaneho chleba nejvetsi krajic Takze jeste jednou diky a preju mnoho radosti s dvojcatky a co nejmene dalsich komplikaci! |
22.2.2010 13:17:11
Ahoj Hani,
ozvi se mi na mail rosmarina@seznam.cz A. |
oIgava |
15.2.2010 19:00:46
.........a mezi sebou spolu mluvi podle situace
nekdy cesky, nekdy anglicky ( tatinek anglican ) nekdy uz i nemecky ( zijeme v nemecku, starsi 4lety syn zacal chodit do skolky ). Ta mladsi zatim spise kouka, je ji 16mesicu |
oIgava |
15.2.2010 18:57:46
Rozmarinko, ja si nemyslim, ze by zakonite dvoj ci vice jazycne deti mluvily pozdeji. Zadna studie, tedy oficialni studie neexistuje.
Ja se svym synem a dcerou taky nemuzu rict, ze by se nejak odlisovaly. Mluvi velmi podobne jako jejich ryze jednojazycni kamaradi a zacali v plus minus stejnou dobu. |
Eva_1976 |
11.2.2010 0:47:04
Strašně krásnej článek a to sem teprve ve třetině ;-) Mám sestru v Anglii,má 3 letou holčičku, daří se jí přijíždět 4x za rok na týden nebo víc a občas se podaří rodičům zajet za nimi. Je to přesně jak říkáš, kolikrát čtu, že někdo, kdo má rodinu na opačném straně republiky, vidí svoje rodiče třeba jen 2x za rok.
Nikdy bych tomu nevěřila, ale člověk, který mi byl kdy nejblíž, který pochopil jako jediný moje zvláštní vnímání světa a s kterým mám téměř identický smysl pro humor, je cizinec..A vlastně je to složitější o to, že komunikujeme v angličtině, kterou oba nemáme jako mateřský jazyk a přesto bylo nedorozumění kvůli řeči minimálně. Nicméně, mým partnerem se stát nemůže, to už tak chodí.. Někdy až zapomínám,že jsme každý z jiné země, uvědomuju si to akorát když se bavíme o Evropské unii nebo historii :) Moc ti tvé štěstí přeji |
Hanka 75 |
10.2.2010 21:57:59
Díky za odpověd. Sestra je sledována v Čechách ? A na jakém pracovišti nevíš ?
Nenapsala bys i jakou přesně MTHFR máš ? Zajímá mě tahle problematika, protože jsem se o to sama musela dost zaímat a vyběhat atd., v době, ky já řešila své potíže s tím, že nemůže otěhotnět m totiž všude odbývali, že mé mutace nejsou žádný problém. Pak se ukázalo, že by i mohli, proto mne to zajímá. Hodnoty se ti asi v průběhu těhotenství zhoršovaly a proto vyšší dávka, že ? a na začátku byla dávka "preventivní", jen na základě toho, že máš mutace, či byli nějaké špatné ukazatele ? Jiné důvody ? A odkdy jsi miniheprain brala ? Od až potvrzeného těhotenství, či dříve ? |
Lada, dvě holčičky 6 a 3 roky |
• |
10.2.2010 21:55:17
My sice nebydlíme v zahraničí, ale také máme dvoujazyčnou výchovu protože manžel je polák a já (ač mám předky taky poláky) mluvím česky. Chci říct, že jiným, než rodným jazykem s mými dětmi mluvit neumím. S manželem mezi sebou mluvíme nářečím (směs polštiny, němčiny, slovenštiny a češtiny) a on sám s holkama také komunikuje nářečím. Když jim čte, pak v polštině. Školku navštěvují taky polskou a tak mají dobré předpoklady zvládnout oba jazyky už v brzkém věku. Holky se mnou mluví česky. Taky jim to jinak nejde z pusy. Pravda je, že se občas v některých slovech objeví polonismy nebo čechismy. Myslím si ale, že to chce čas a v jejich hlavičkách se to urovná natolik, že v tom budou mít jasno. HOdně štěstí.
|
Binturongg |
10.2.2010 19:39:11
Rosmarinka má pravdu - důslednost v mluvení každý zvlášť (což neznamená, že se před dětmi nesmíš s manželem bavit )
Sestra má německého manžela, on česky neumí a žijí v Čechách - bilingvní výchova se daří - každý s nimi mluví po svém. Naopak sestřenka s irským manželem má u dětí trochu potíže... Mluví totiž anglicky déle než česky, resp. stejně dlouho.. do 18 let žila u nás a už 18 let v Irsku, kde i vystudovala atd. |
10.2.2010 19:28:10
Moc blahopreju k mimcu a preju hodne stesti ;-) Psychologicka zasada, aby deti zvladly oba jazyky jako materske je prave nutno dodrzovat pravidlo, aby kazda osoba s detmi mluvila prave jednim jazykem a to jejim materskym. Pouze do peti let si dite osvoji vyborne jazykovou intonaci, pozdeji vetsinou uz mluvi s akcentem. Tak si dite spoji osobu s jazykem a uvedomi si, ze jazyky jsou odlisne. Deti ve vicejazycnych rodinach zacinaji mluvit trochu pozdeji Ja jsem osobne zvedava, jakym jazykem budou deti mluvit mezi sebou ;-)
|
Další akce nalezte zde
Další recepty nalezte zde
(C) 1999-2023 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.
Publikační systém WebToDate.