Moc dekuju...

Diky za krasny clanek, ktery jsem prave ted tolik potrebovala... muj muz je take Ital, seznamili jsme se v Irsku, odkud se prave v techto dnech presouvame do Italie. V kvetnu cekame nase prvni miminko. Mam trochu strach, jak to vsechno budu zvladat, hlavne kulturni rozdily, jeste mam v zive pameti, jak jsem si pred peti lety dlouho zvykala v Dublinu. Ted se mi bude tezko odjizdet, i kdyz je tu spousta veci, se kterymi jsem nespokojena. Uplne nejradsi bych se vratila do CR, zvlast ted, kdyz myslim na naseho jeste nenarozeneho syna, moc bych si prala, aby vyrustal tam. Ale z mnoha ruznych duvodu volba padla na Italii a tak se budu, stejne jak je popsano v clanku, snazit, abych mu toho "cesstvi" predala co nejvic.
Nastesti muj muz me v tomto moc podporuje, kdyz vidi me obavy, opakuje mi, ze i jemu zalezi na tom, aby nas syn neztratil sve ceske koreny a ze je moc pysny na to, ze jej budeme vychovavat ve dvou jazycich a kulturach.
Take muj muz mi pomohl prekonat spoustu stereotypu o Italech a jak uz tu nekdo psal, byla jsem sama prekvapena, ze se na jednu vyladenou notu dokazu naladit prave s clovekem z jine zeme mnohem lip nez s kymkoliv predtim. Jak uz bylo receno: odrikaneho chleba nejvetsi krajic

Takze jeste jednou diky a preju mnoho radosti s dvojcatky a co nejmene dalsich komplikaci!