Názory k článku Dostáváte dárky od svých dětí k Vánocům či narozeninám?

Ještě dodávám, samozřejmě ani přání, pusu a tak. Prostě totální zrušení.

Zajímavý článek. U nás je to tak, že děti si úměrně k věku chystají pro členy rodiny dárečky k svátku, narozeninám, atd... takové, které samy vyrobily - obrázek, nebo i něco složitějšího, to je individuální. Vánoce zatím neřeším, naše děti 6 a 2 roky stále věří na Ježíška Co mě ale zvedlo ze židle, je to, že se někde dětem za pomoc v domácnosti platí:-( To mi přijde značně nevýchovné, je to spíš forma úplatku. U nás je samozřejmé, že děti pomáhají rodičům přiměřeně k svému věku. Syn si např. sám třídí prádlo určené na vyprání a dává do koše - už to umí, pomáhá při vaření, prostírání, vynášení odpadků, třídění odpadků, rád (zatím) luxuje atd...je to pro něj samozřejmost a odměnu za to nemá žádnou - a neřeší to. Neříkám, že u toho občas nedělá obličeje, nebo neutrousí poznámku , ale považuje to za něco opravdu normálního. Dceru už pomalu také vedeme k tomu, že je třeba si po sobě uklízet a pomoct ostatním, ale je ještě malá, takže všechno jí zatím vysvětlujeme a ukazujeme. Myslím, že vhodnější je od školního věku rozumné kapesné a učit dítě hospodařit s tím, co má. To je můj názor, i když se někomu nemusí líbit

Manžel má také dvě dcery z prvního manželství. Posílá jim /kromě výživného/penízky jednou měsíčně na založené dětské účty. Ještě nikdy se nestalo, že by nám z nich koupila jedna nebo druhá nějaký dárek, poslala blahopřání apd. Ale vždy, když něco chtějí ony, je táta první, komu si o to řeknou. Že by si na to našetřily, to je ani nenapadne. Bohužel se to musí přičíst k "zásluhám" také mojí tchýni, která věrna názoru: aby ti chudáčkové z rozvedené rodiny nestrádali, tak jim koupíme všechno, nač si jen pomyslí, takže mají oblečení pro deset dětí, nejnovější technické výdobytky, hračky, značkové mikiny a boty za 2000,-, ale vše velmi rychle zničené, rozbité. Skvělý vklad do života, místo aby jim založili třeba stavebko. Že by si na něco holky počkaly, k Vánocům, narozkám-ani omylem. Bohužel, děvčátka už fungují jen na dárky a když teď naše rodina s čerstvou hypotékou a čerstvým přírustkem už tolik peněz nemá, ztratily obě o tátu i o mě zájem.A to jsme vždy naplánovali báječný program. Svou dceru bych chtěla vychovat jinak. U nás doma jsme dostávali kapesné, ale museli jsme si z něj kupovat parádu /sponečky...../, na dražší dárky jsme čekali a toužili, když jsme chtěli psa, museli jsme na jeho koupení přispět z našetřených peněz. Nic nebylo samozřejmé. Ale z kapesného a našetřených penízků jsme vždy kupovali malé dárečky rodičům, prarodičům, nebo jsme alespoň něco vyrobili.A kvalitu života jsme neměřili hodnotou věcí, ale společnými zážitky. V 15 mi naši založili účet, odešla jsem na školu daleko od domova a musela jsem s penězma hospodařit. A myslím, že díky výchově doma s penězma umím hospodařit dodnes. A proto říkám ANO, dávat dětem kapesné /jakým způsobem a kolik je na zvážení rodičů/, ale vést je ktomu, že se má brát i dávat.

Monny, já mám sestru o 15 let mladší a u ní zavedli rodiče pravidelné měsíční kapesné. Zároveň měla na lednici seznam svých povinností (vynést koš, zalít kytky, nakrmit psa...) dle svého věku a schopností. Vedle byl kalendář a tatínek jí kontroloval splění těchto povinností. Za každou nesplněnou měla 5 Kč dolů. Takže měla motivaci na plnění domácích prací.Maminka zase zavedla při nákupu, že jí koupí max. 1 věc, kterou zrovna chce (bonbony, sušenky...), pokud chce další, tak za svý. Jo, pak už si obvykle nic jiného nekoupila
To jsem zavedla i u svých dětí a zatím to funguje. Navíc nemlsají tolik Dále mají kasičku, kam jim střádáme kovové mince. Jedenkrát za rok je použijí na pouť dle svého uvážení. Těší se na ní celý rok, tak šetří a neutrácí za jiné hlouposti. A když si neváží věcí, chtějí něco rozbít, tak vyhrožuji, že vysypou kasičku a zaplatí škodu. Také to funguje, ale zatím jsem to nemusela použít

Taky mám tento problém,mám 12-ti letého syna a asi tak poslední 3 roky mi připadá,že dát mi dárek k narozeninám,nebo k svátku,to je něco,k čemu se přece on nesníží.Moc mě to trápí,já nečekám dary,ale kdyby přišel a popřál mi všechno nejlepší a dal pusu,tak jsem max. spokojená.Syn je z prvního manželství,sám ví,že já na něho nikdy s dárkem nezapomenu,i když jsem si taky říkala,jak on na mě,tak já mu to taky udělám,aby viděl, jak je to strašně kruté, ale nedokážu to, stejně mu jdu popřát.Máte nějakou radu,nebo víte snad,čím by to mohlo být?Díky,Ivana.