Dostáváte dárky od svých dětí k Vánocům či narozeninám?

Dobrý den, předem bych chtěla pozdravit všechny příznivce Rodiny. Články čtu vcelku pravidelně, ale ještě nikdy jsem nepřispěla žádným článkem.

Blíží se Vánoce a mě už jako minulý rok napadá otázka, jak je to v jiných rodinách, zda děti myslí také na své rodiče v podobě dárků ať už vyrobených nebo koupených z ušetřeného kapesného. Mých děti se tento problém týká až do budoucna, jsou ještě malé 3,5 a 1,5 roku, ale můj manžel má z předchozího manželství dvě děti, kterých už by se to mělo ve věku 10 a 12 let bezprostředně týkat. Za celou dobu našeho manželství /7let/ jsem se ještě nesetkala s tím, aby děti tátovi koupily nějakou tu maličkost nebo měly vůbec snahu nějaké peníze ušetřit. Kapesné od nás nedostávají, ale vydělávají si drobné formou pomoci doma. Kromě úklidu svého pokoje, který je součástí jejich povinnosti. Pak ale dostávají za každou činnost doma zaplaceno, ať se jedna o věšení prádla, úklid na zahradě apod. Dokonce starší syn už několikrát řekne, že žádné peníze nepotřebuje, tak vlastně o žádnou pomoc doma nemá zájem vůbec. Myslíte si, že je to takto správné?

Pravidelně, když k nám přijede na návštěvu děda, dostanou od něj nějaký ten dolar také. Bohužel jejich první kroky míří do obchodu, kde vše utratí, dle mého názoru kolikrát i za věci, po kterých nijak netouží. Nikdy si ještě nenašetřily na nějakou větší věc. Když si vzpomenu na moje dětství, tak i my s bráškou dostávali nějaké ty drobné, od babiček k narozeninám či Vánocům. Později pravidelně, neboť byli dost stáří na to, aby chodili kupovat dárky po obchodech. Navíc generační rozdíl hrál svou roli a těžko se vcítit do vkusu malého dítěte v 75 letech. Já jsem si vždy veškeré finance šetřila, utratila jen část a každému z rodiny s blížícím se výročím či Vánocemi zašla pro nějakou drobnost. Stejně tak to bylo i s mým bratrem a ten zdaleka nebyl takový šetřílek. Nezapomenu na to, jak jsem v 9 letech šokovala celou rodinu, když jsem babičkám koupila k Vánocům porcelánový servis. Samozřejmě ne žádný luxus, ale i tak vím, že to ukrojilo hodně z mých úspor. Dělalo mi to větší radost než kdybych si za to bývalá koupila něco já. Jen si zkrátka už nedovedu vzpomenout na to, zda jsme byli naší maminkou k tomuto patřičně vedení a jakým stylem a nebo zda to zkrátka bylo trošku v nás dětech samotných. Nechci tady vychvalovat to, jaké jsem byla dokonale dítě, ale ani moje vrstevnice nebyly jiné. Však si mnohdy pamatuji, že jsme s kamarádkami nakupovaly dárky společně.

Maminky proto vás žádám, nemáte nějaký recept jakým stylem vést děti k šetření a k tomu, aby myslely také na členy své rodiny? Nerada bych se dopustila takových chyb u svých vlastních dětí, jako se tomu stalo v případě dětí mého může z prvního manželství. Možná jsem moc staromódní. Časy se mění. Za nás nebylo tolik hraček a veškerých lákadel. Zase mám pocit, že naše děti mají tolik věcí, že snad už jim toho u nás ani nemůže moc chybět, co by neodkladně chtěly a proto vzpomenout si na svoje rodiče by mělo být přirozené.