dárky a šetření

Manžel má také dvě dcery z prvního manželství. Posílá jim /kromě výživného/penízky jednou měsíčně na založené dětské účty. Ještě nikdy se nestalo, že by nám z nich koupila jedna nebo druhá nějaký dárek, poslala blahopřání apd. Ale vždy, když něco chtějí ony, je táta první, komu si o to řeknou. Že by si na to našetřily, to je ani nenapadne. Bohužel se to musí přičíst k "zásluhám" také mojí tchýni, která věrna názoru: aby ti chudáčkové z rozvedené rodiny nestrádali, tak jim koupíme všechno, nač si jen pomyslí, takže mají oblečení pro deset dětí, nejnovější technické výdobytky, hračky, značkové mikiny a boty za 2000,-, ale vše velmi rychle zničené, rozbité. Skvělý vklad do života, místo aby jim založili třeba stavebko. Že by si na něco holky počkaly, k Vánocům, narozkám-ani omylem. Bohužel, děvčátka už fungují jen na dárky a když teď naše rodina s čerstvou hypotékou a čerstvým přírustkem už tolik peněz nemá, ztratily obě o tátu i o mě zájem.A to jsme vždy naplánovali báječný program. Svou dceru bych chtěla vychovat jinak. U nás doma jsme dostávali kapesné, ale museli jsme si z něj kupovat parádu /sponečky...../, na dražší dárky jsme čekali a toužili, když jsme chtěli psa, museli jsme na jeho koupení přispět z našetřených peněz. Nic nebylo samozřejmé. Ale z kapesného a našetřených penízků jsme vždy kupovali malé dárečky rodičům, prarodičům, nebo jsme alespoň něco vyrobili.A kvalitu života jsme neměřili hodnotou věcí, ale společnými zážitky. V 15 mi naši založili účet, odešla jsem na školu daleko od domova a musela jsem s penězma hospodařit. A myslím, že díky výchově doma s penězma umím hospodařit dodnes. A proto říkám ANO, dávat dětem kapesné /jakým způsobem a kolik je na zvážení rodičů/, ale vést je ktomu, že se má brát i dávat.