Názory k článku Nemoc zvaná bulimie

Preposilam Vam text, ktery jsem napsala jine pani se stejnym problemem,myslim ale , ze by se v nem nejake informace pro vas najit mohly...

Milá paní,
chtela bych Vas povzbudit. Clanky na "Rodine" casto nectu, neni cas na materske ,ale tema bulimie mi nedalo si neprecist, i nektere prispevky, protoze jsem si bulimii prozila na vlastni kuzi. Je to strasne peklo!! Strasne,strasne. Je mi 40, ve dvaceti jsem zacala s anorexii a pak presla do bulimie se vsim vsudy, prejidani, zvraceni, deprese, psychicka izolace..nemusim popisovat, kdo zazil, zna prubeh. Natvrdo ta hruza trvala 10 let, jen s jednou skoro rocni pauzou, ale to bylo jen diky zahranicnimu prostredi, nikoli diky vnitrni zmene mysleni zavisleho cloveka. Skoncila jsem tak, ze jsem nemohla ani jiz snezene jidlo travit, i jsem se snazila ho udrzet. Po letech jsem prestala verit, ze je z toho cesta ven. Strasny stav.

JSEM z toho venku. Uplne. Uz 10 let je to pryc. Snim vsechno, celodenni reseni jidla a podrizovani se mu je nadobro pryc. Nejsem nejaky jedlik, spis jim casto a min, ale jidlo mam opravdu rada a dnes mam jidlo jako sveho pritele. Coz je zasadni obrat o 360 stupnu. Dnes se mi ma bulimie zda jako zly sen, zla hruza, a presto jsem to byla ja. 10 let zivota.
Moc Vam fandim, a nejenom Vam, ale vsem , kdo se pripojili i nepripojili do diskuze..Cesta? U kazdeho asi jina, ale ma-li dojit k uzdraveni, neni asi jednoducha pro nikoho. Na pocatku cesty vzhuru bylo me zhrouceni a PLNE pochopeni, ze sama uz si nepomuzu a ze uz nemuzu ani fungovat v praci, ve vztazich..ze jsem proste na konci.Takze opravdu odhodlani zacit s tim neco delat a jit s pravdou ven. Mela jsem obrovske stesti na vynikajici psychiatricku, se kterou jsem sla nekolik let krok za krokem. Bulimie neni jen o jidle, to je spicka ledovce. Je to porucha sebeprijeti, vztahu v rodine - muze byt, alespon v mem pripade hraly rodinne nevztahy velkou roli, ale to nikomu nevnucuji jako vzorec, je v tom i hledani smyslu zivota, neschopnost zvladat stres a dalsi. Toto vse jsme s psycholozkou prochazely a pracovaly na zmene. Dlouho, uporne, ale uspesne. Nezbytne byly leky - antidepresiva a leky na pomoc pri traveni. Nebojte se dobrych antidepresiv, jsou skvele, moc pomohou! Pomohl mi velice muj pritel a nynejsi manzel - tim, ze me mel moc rad a stal pri me a miloval me takovou, jaka jsem. Zazili jsme hodne zleho, i v nasem vztahu, ale i to jsme zvladli a jsem vdecna, ze mam vedle sebe do zivota prave jeho. Pomohla mi vira, ne v neco ve smyslu esoterickem, ale v Nekoho, tedy vira ve smyslu krestanskem, nechala jsem se pokrtit a nasla smysl i v tom, ze jsem milovana Bohem, ktery mi dal zivot. Toto neni lacina fraze, ale je to pro me zaklad, o ktery se mohu v hloubi duse oprit a se kterym mohu spolupracovat. Nechci tady kazat, odpovidam na otazku, co vse mi pomohlo z beznadejne bulimie a vira byla a je pro mne zasadni pomoci. Pomohl mi bratr, povzbuzoval me a mel velkou empatii, a par dobrych pratel a vericich, na ktere jsem mela stesti.Velkou radosti je ted i nase dvouleta holcicka, ale verim, ze kdybych nebyla z bulimie venku jeste pred ni, tak bych asi do toho spadla znovu, protoze bulimii jsem ve sve podstate resila stres a svoji nevyrovnanost, svoji nenavist k sobe samotne.

Co je hodne dulezite? Nezamerovat se jen na jidlo, ale na sebe jako osobu, osobnost, cloveka, na vztah s k sobe. Dulezita je pravdivost k sobe, pokora a ochota nechat si pomoct. Proto musim odpovedet - ne, nedostala jsem se z bulimie a depresi sama, ale nechala jsem si uspesne pomoct a jsem za to vsem nepopsatelne vdecna. Ano, jsem i nadale stresik, obcas jsem na antidepresivech, prozivam konflikty a smutky, ale uz neznam mentalitu bulimicky!! Vim, ze bezim pracnou zivotni trat, ale kdo nebezi??

Moc vam preji, abyste se z bulimie dostala,abyste se dostala k radosti ze zivota a k vnitrni svobode, po ktere touzite, a kterou urcite mate sanci ziskat.
Srdecne zdravim
Agnes

Ahoj, já jsem naopak celé dětství slyšela od maminky a babičky, jen se dobře najez. Když jsem se dobře najedla, měla jsem pocit, že mě mají obě hned raději. A tak jsem celý život trpěla tím, že jsem byla ve třídě největší a nejsilnější. Nebyla jsem jako kulička, ale do svých 15 ti let jsem měla vždy tak 5 kg nadváhy a připadala jsem si tlustá. Bylo to i tím, že mám moc malá prsa, a tím si kila na břiše či na zadku stěží mohu dovolit. Nikdy jsem se neměla ráda, a tak jsem stále nedokázala přestat s bulimií. Zvracím už 22 let, je to hrozné a neuvěřitelné, přitom mám dvě děti a šťastné manželství. Ale trpím depresemi a nejsem šťastná. O bulimii ví jen moje matka, ale ta věří, že to již skončilo. Hledala jsem pomoc u psychologa, na psychiatrii, u kineziologa, v regresích,.., ale vše je marné. Nedokázala jsem to, a přestože mám ještě malé děti -7 a 4 roky, nejraději bych umřela. Zároveň ale hodně moc chci vychovat své děti, miluji je a nechci, aby vyrůstaly bez meminky. Tolik bych to chtěla zvládnout. Ale už jsem tomu přestala věřit.

Tak že bych na písku přišla k mamince a začala ji přesvědčovat, že to co dělá je nevhodné, to fakt ne Myslím si svoje, ale to je tak všechno. Ale věřím, že na tom pohledu to poznat je, protože už od malička mi lidi říkali, že se umím škaredě dívat Teď se můžeme snažit jak chceme, ale jak děti přijdou do školy, bude už jen na nich, co si k jídlu vyberou. Spousta z nás pak zapláče a "nezdravě" budou jíst jak ty děti, které byly doma vedeny "přísně", tak ty děti, které doma mohli zobat cokoliv:-( Přesto se snažím ovlivnit to, co ovlivnit jde.

MOJE DCERA V7-8 LETECH HUBENA AZ VYCHRTLA. DNES MA 11 A ZACINA SE PEKNE KULATIT ,SNAZIM SE JI NENAPADNE HLIDAT V JIDLE. SYN BUDE MIT 9 A NA VYSKU 140 CM VAZI JENOM 25KG,KDYZ SE VYSLIKNE JAKO BY ODESEL PORAD NECO JI,ALE VAHA NEJDE NAHORU,JENOM CM PRIBIVAJI.MAMKA MI VYCITA ZE DCERU NEMAM OMEZOVAT V JIDLE,ALE KDYZ JE U BABICKY NA PRAZDNINACH PRIJDE ZA TYDEN O 4 KILA TEZSI,COZ SI MYSLIM ZE V PORADKU NENI. DOMA MISTO 5 KNEDLIKU DOSTANE 2-3 A K TOMU JABLKO PO OBEDE,U BABICKY 4 A DALSI 2 SI PRIDA.TAK NEVIM.....KDYZ MAMCE REKNU SVUJ NAZOR,TAM MI ODPOVI ZE SI Z DCERY DELAM BUDOUCI ANOREKTICKU.

Ahoj, bulimie nebo anorexie jsou zavislosti jako každé jiné,je to hnus a nejhorší je - uvědomit si to!!jenže co dál??
Jsem taky vyléčená,jenže nechci na nikoho svalovat vinu -protože žádná neexistuje.
Kamarádka mě skoro dotáhla k nějaké své známé,která se věnuje metodě emoční svobody /zkratka eft/ a za 5 sezení jsem byla "vysvobozená". Kdo nezažil,neuvěří..je to děsně dobrá technika pro ty,kteří reagují tak jak reagují a jejich emoce jsou zraněné.Pokud se potýkáte s bulimií nebo anorexií, zkuste zajít za terapeutem který se věnuje metodě s touhle tajemnou zkratkou a uvidíte.Zázraky neslibuju,člověk musí chtít a vším se probojovat sám (ale zkušená terapeut má schopnosti vás protáhnout emočníma krizema a hlavně v klidu...),ale za klidný život s narovnanýma hodnotama bez výčitek sobě,okolí,všemu to rozhodně stojí.Rozhodně lepší než pobyt na JIPI,kde mě hlídali,abych nešla zvracet a já je stějně obelstila.Nikdy bych nevěřila,že se mi to podaří v hlavě urovnat,ale s pomocí eft mám pocit,že to jde...a dost úspěšně.
Zdraví Saxana