Názory k článku Nemoc zvaná bulimie

ja viem ze ten nazov prispevku znie ironicky ale zialbohu nie je... je sa s problemom bulimie potykam uz viac nez 13 rokov :-(((... a nepodarilo sa mi dostat ani do abstinencnej fazy. Co je odlisne na rozdiel od Teba - ja som vo vojich rokoch dospievania nikdy nepocula slovo "nejedz, budes tucna". Mala som milujucu mamu, ktora skor bola ten typ co detom dopraje a tesi ju ked sa z chuti najedia (dkoncoa ani s vahou a postavou som v podstate asi problem nemala). Ked tak nad tym premyslam neviem presne (ale za to teorii mam dost ) co bolo spustacom mojich bulimickych zachvatov... (najdlhsie abstinencne obdobie ktore sa mi zadarilo bolo 2 tyzdne - nic moc, ze? teda nie ze by so bola dokonaly bulimik - ked, tak zvraciam raz za den a potom obcas 2-5 dni pauza... hmmmmm, teda to je vysledok mojich "odvykacich" snah, mala som aj podstatne horsie obdobia. Kvoli comu pisem je len to moje vnimanie, ze stale sa o tejto teme pise ako teme mladych dievcat a zien... ja mam uz 40, takze som zacala naozaj v neteenagerskom veku, mam 3 krasne deti (bohuzial ani tehotenstava a meterstva mi nepomohli, a preto zavidim babam pre ktore toto bol spustac absencie). Co je paradoxne - bulimnicky zachvat chyta ma ked nastaenie "chvilka kludu" - cas len pre mna, nikto nie je doma (pripadne deti spia), mikto ma nerusi a ja si "uzivam" - v preklade = zeriem (a potom v zachvate zleho svedomia zvraciam)... Stale dufam ze to snad nejako zvladnem (nuz, clovek je tvor naivny, vacsinou )) )... a tiez ze mi na to nikto nejpride skor skor )). Kazdopadne Ti velmi, ale velmi drzim palce. Ziadne chytrolinske rady nepomahaju (mozno trochu to moje empiricke poznanie: snazim sa aby som prilis nebola "mimo dozor"= v klude a uplne sama, s dostatkom uzasneho - zialbohu obcas aj neuzasneho- jedla nadostac. A tiez - vzdy sa potom poriem do zrkadla - vyzeram naozaj HROZNE (to ma zvycajne zastavi pred dalsim zachvatom aspon na par dni... ale toto prislo len s postupujucim vekom ))... takze tato rada asi nie je uplne dobra). Este raz, drzim Ti velmi palce - abstinuj kolko sa da!!! (este mam plno teorii a odpozorovanych dovodov takehoto nerozumneho spravania, ale si to nie je na tento prispevok)

Slovo NEŽER jsem slýchala v pubertě hooodně často ( 176 cm na 65 kg, na fotkách jsem jak z vyžebraných placek),do 25 jsem mohla sníst, co jsem chtěla, pak jsem začala studovat dálkově VŠ, starat se o babičku, začala jsem přibírat...bulimii jsem měla asi 3 roky,jednou jsem zahlédla v časopise fotografii vyhublého afrického dítěte a to mě najednou nakoplo...svěřila jsem se manželovi, který do té doby nic netušil, začal mě hlídat, dostala jsem se z toho, ale za cenu přibrání asi 30 kg...jsem sice obézní, ale šťastná, že už nezvracím, pořád doufám, že se mě podaří těch 30 kg shodit, ale pokud ne, tak se z toho nezhroutím...je to závislost jako každá jiná, jen bez možnosti abstinence, o to je to horší, po alkoholikovi by nikdo nechtěl, aby každý den míchal koktejly, ale bývalá bulimička musí vařit, nakupovat atd...mě taky hodně pomohla víra, spíš ale budhismus, příčina a následek...přeju Ti ať se dokážeš toho zbavit, pocity viny jsou hrozné...měj se dobře

já mám při výšce 165 cm 63 kg a připadám si akorát!

Moniko, problémy s jídlem jsou v hlavě, ne v žaludku. To, že se vaše dcera takovým způsobem přejídá, může mít x psychických příčin... já bych ji rozhodně vzala k psychologovi nebo psychiatrovi. Najít dobrého není jednoduché... chce to hledat. Nevím, odkud jste, v Praze bych třeba uměla dát tipy (specialisty na poruchy příjmu p.)

Děkuji Vám, musím plakat, když čtu Váš dopis. Díky.