| :-) | •
 |
(3.4.2009 17:29:51)
Zpočátku anorexie a když to nešlo vydržet tak "spása"bulimie.Začala jsem hubnout kvůli gymnastice-podle trenérky jsem byla moc tlustá.
Je to asi stejné jako u alkoholiků.Přestala jsem až po 10 letech,když jsem otěhotněla,ale bohužel po narození druhého dítěte a nakupení rodinných problémů jsem zase začala.V podstatě takto doteď řeším stresové situace.
Ach jo,proč já tehdy s tím vůbec začala?!!!
|
| akin |
|
(3.4.2009 20:14:12)
Právě dneska jsem řešila, jak jsem tlustá. Vážím 54 kg při výšce 163 cm a jsem z toho nešťastná. S problémem hubnutí a přibírání se potýkám už takových 16 let a je to opravdu vyčerpávající. Bohužel i já jsem často slýchala od svého táty, jak jsem tlustá, mám velikej zadek atd.Je to můj každodenní boj sama se sebou. Mám dvouletou holčičku a jen se modlím, aby nikdy nepoznala, co to je bojovat sama se sebou.
|
| Lída,3 kluci a holka | 
|
(3.4.2009 20:56:00)
Akin, a to si o sobě myslíš, že jsi tlustá??? Řekla bych, že tvoje váha je tak akorát. Neblbni, nesnaž se hubnout.
Skoro do 40 let jsem při stejné výšce vážila 47-48 kg, a nebylo to nic moc. To pak člověk nemá zásoby, chybí mu energie. Pak jsem skokem přibrala na něco kolem 53 kil a jsem spokojená.
|
|
| Hanka 75 | 
|
(3.4.2009 21:00:00)
Já si taky myslím, že máš dobrou váhu a jestli ti to pomůže tak bych na tvém místě nic neřešila. Možná bys s 1kg lehčí vypadala ještě atraktivněji, ale sama také vím, že pak nemáš energii a sílu. Takže já takovéhle věci u sebe už neřeším. Podotýkám že nemám nadváhu, která by byla nezdravá.
|
|
| Bumbi&05,08,10 | 
|
(4.4.2009 12:09:40)
Akin, kéž bych měla tvojí váhu, tvoji výšku mám 
Moje ideální váha je při 163 cm 59 kg. Teď po dvou dětech mám 70 kg. Tlustá ještě nejsem, ale mám břicho a zadek, což holt musím spravit cvičením... Možná srazím časem i váhu alespoň na 65... Už mi holt není 20.
|
|
| Zdena | •
|
(4.4.2009 21:27:25)
Měřím stejně a takovou hmotnost považuji za optimální. Když jsem měla míň, remcal manžel, že se mu kostlivci nelíbí a že chce ženskou  Proboha, vždyť máš BMI ve spodní hranici normy. Někteří otcové by zasloužili vymáchat čumák v loužičce.
|
|
| Katla | 
|
(5.4.2009 19:25:00)
já mám při výšce 165 cm 63 kg a připadám si akorát! 
|
|
|
| blbka | •
|
(3.4.2009 21:00:15)
Tak nejsi taková sama.Jsem naprosto stejný případ.Ale věřím a snažím se dělat pro to vše abych si začala konečně vážit sama sebe a kašlala na to jak vypadám.Ono už to není ani o hubenosti,ale řešení stresu.V těhotenství se mi podařilo zvítězit,teď do toho někdy spadnu.Občas se hodně nenávidím,obdivuji ženské co jsou při těle a nemají z toho žádný mindrák.Jsem alergická na soutěže tipu Miss s vyzáblými kostrami a ůžasnými modelkami,strašný vzor pro mladé holky.
|
|
| mapa | •
|
(3.4.2009 21:04:39)
Tak já trpím bulimii cca 16 let,začalo to v 16 letech,kdy se mi začal můj bratr posmívat,že mám velký zadek.pak stačilo už jen málo,hodně jíst,wc atd...
první roky byly hrozné.Výčitky,deprese,hrůza.Někdy jsem nezvracela třeba půl roku,ale pak stačilo málo(narozeniny,svátky) a bylo to zase tady.myslela jsem si,že člověk po porodu trochu zmoudří,ale není to tak.
Chci se z toho dostat,začínám cvičit,mít se ráda,neřešit svojí postavu,která byla a je pěkná.jen jsem si to jaksi uvědomila pozdě.Kdybych to mohla vrátit zpět,nikdy bych s bulimií nezačínala.Chci se zeptat,dostal se z toho někdo úplně a sám????
|
| XXX | •
|
(3.4.2009 21:26:59)
Ahoj.Od svých sedmnácti let jsem trpěla anorexií, která trvala asi dva roky.Pak vše přešlo v bulimii, která trvala asi tak čtyři roky.Bulimie si za celou dobu nikdo nevšiml a to jsem zvracela někdy i několikrát denně.Doma.V práci.V restauraci.Venku.Kde to šlo.DOSTALA JSEM SE Z TOHO SAMA.Vše naráz skončilo prvním těhotenstvím a už asi pět let jsem bez záchvatů a ani mi nepřipadá, že by se to kdy mělo vrátit.Už mi tak nějak nevadí těch asi pět kilo navíc.Mám jiné starosti.
|
|
| Aignes +1 | 
|
(3.4.2009 23:15:03)
Milá paní,
chtela bych Vas povzbudit. Clanky na "Rodine" casto nectu, neni cas na materske ,ale tema bulimie mi nedalo si neprecist, i nektere prispevky, protoze jsem si bulimii prozila na vlastni kuzi. Je to strasne peklo!! Strasne,strasne. Je mi 40, ve dvaceti jsem zacala s anorexii a pak presla do bulimie se vsim vsudy, prejidani, zvraceni, deprese, psychicka izolace..nemusim popisovat, kdo zazil, zna prubeh. Natvrdo ta hruza trvala 10 let, jen s jednou skoro rocni pauzou, ale to bylo jen diky zahranicnimu prostredi, nikoli diky vnitrni zmene mysleni zavisleho cloveka. Skoncila jsem tak, ze jsem nemohla ani jiz snezene jidlo travit, i jsem se snazila ho udrzet. Po letech jsem prestala verit, ze je z toho cesta ven. Strasny stav.
JSEM z toho venku. Uplne. Uz 10 let je to pryc. Snim vsechno, celodenni reseni jidla a podrizovani se mu je nadobro pryc. Nejsem nejaky jedlik, spis jim casto a min, ale jidlo mam opravdu rada a dnes mam jidlo jako sveho pritele. Coz je zasadni obrat o 360 stupnu. Dnes se mi ma bulimie zda jako zly sen, zla hruza, a presto jsem to byla ja. 10 let zivota.
Moc Vam fandim, a nejenom Vam, ale vsem , kdo se pripojili i nepripojili do diskuze..Cesta? U kazdeho asi jina, ale ma-li dojit k uzdraveni, neni asi jednoducha pro nikoho. Na pocatku cesty vzhuru bylo me zhrouceni a PLNE pochopeni, ze sama uz si nepomuzu a ze uz nemuzu ani fungovat v praci, ve vztazich..ze jsem proste na konci.Takze opravdu odhodlani zacit s tim neco delat a jit s pravdou ven. Mela jsem obrovske stesti na vynikajici psychiatricku, se kterou jsem sla nekolik let krok za krokem. Bulimie neni jen o jidle, to je spicka ledovce. Je to porucha sebeprijeti, vztahu v rodine - muze byt, alespon v mem pripade hraly rodinne nevztahy velkou roli, ale to nikomu nevnucuji jako vzorec, je v tom i hledani smyslu zivota, neschopnost zvladat stres a dalsi. Toto vse jsme s psycholozkou prochazely a pracovaly na zmene. Dlouho, uporne, ale uspesne. Nezbytne byly leky - antidepresiva a leky na pomoc pri traveni. Nebojte se dobrych antidepresiv, jsou skvele, moc pomohou! Pomohl mi velice muj pritel a nynejsi manzel - tim, ze me mel moc rad a stal pri me a miloval me takovou, jaka jsem. Zazili jsme hodne zleho, i v nasem vztahu, ale i to jsme zvladli a jsem vdecna, ze mam vedle sebe do zivota prave jeho. Pomohla mi vira, ne v neco ve smyslu esoterickem, ale v Nekoho, tedy vira ve smyslu krestanskem, nechala jsem se pokrtit a nasla smysl i v tom, ze jsem milovana Bohem, ktery mi dal zivot. Toto neni lacina fraze, ale je to pro me zaklad, o ktery se mohu v hloubi duse oprit a se kterym mohu spolupracovat. Nechci tady kazat, odpovidam na otazku, co vse mi pomohlo z beznadejne bulimie a vira byla a je pro mne zasadni pomoci. Pomohl mi bratr, povzbuzoval me a mel velkou empatii, a par dobrych pratel a vericich, na ktere jsem mela stesti.Velkou radosti je ted i nase dvouleta holcicka, ale verim, ze kdybych nebyla z bulimie venku jeste pred ni, tak bych asi do toho spadla znovu, protoze bulimii jsem ve sve podstate resila stres a svoji nevyrovnanost, svoji nenavist k sobe samotne.
Co je hodne dulezite? Nezamerovat se jen na jidlo, ale na sebe jako osobu, osobnost, cloveka, na vztah s k sobe. Dulezita je pravdivost k sobe, pokora a ochota nechat si pomoct. Proto musim odpovedet - ne, nedostala jsem se z bulimie a depresi sama, ale nechala jsem si uspesne pomoct a jsem za to vsem nepopsatelne vdecna. Ano, jsem i nadale stresik, obcas jsem na antidepresivech, prozivam konflikty a smutky, ale uz neznam mentalitu bulimicky!! Vim, ze bezim pracnou zivotni trat, ale kdo nebezi??
Moc vam preji, abyste se z bulimie dostala,abyste se dostala k radosti ze zivota a k vnitrni svobode, po ktere touzite, a kterou urcite mate sanci ziskat.
Srdecne zdravim
Agnes
|
| :-) | •
|
(4.4.2009 7:52:24)
Díky za povzbuzení.Souhlasím,že to není jen o jídle a o tom,že by mi někdo řekl,že bych měla zhubnout,protože jsem na gymnastku tlustá(v té době jsem měla při výšce 168 cm,50 kg).V rodině totiž byly neustálé hádky,otec alkoholik...Dotáhla jsem to na necelých 40 kg,ale to už se mi často točila hlava,výkonnost šla do háje.Až mi jedna holka z oddílu poradila to zvracení.Nebudeš se muset dohadovat s rodiči kvůli jídlu,je to vlastně strašně jednoduché,můžeš sníst co chceš a přitom nestloustneš.Po roce zvracení jsem stejně musela skončit-problémy s klouby(zákaz cvičení od lékaře),častá nemocnost,stálá únava.Jakmile jsem přestala cvičit,tak šla kila nahoru(když jsem s gymnastikou končila,tak jsem vážila 48 kg).A přestože jsem stále zvracela,dotáhla jsem váhu postupně na 62kg(to mi bylo kolem 17 let).Poznámky od otce a mých bratrů byly hrozné,nežer tolik,seš jak prase,nikdo s tebou nebude chtít chodit....V té době už o mém zvracení věděla má mamka,která mě od té chvíle hlídala,takže jsem nemohla jít hned zvracet a jídlo se mezitím stihlo častečně strávit.Možná jsem tak rychle přibírala i díky tomu,že jsem brala hormony,protože jsem stále nemenstruovala.Bohužel jsem však pomoc odborníka nevyhledala a začala jsem střídat období omezování se v jídle s bulímií.(Kromě tedy té doby,co jsem byla těhotná.)
Nejhorší je pro mne vždy období od února do konce března.
Tuším,že by mi v té době pomohla antidepresiva,ale bojím se,že po nich přiberu.Váhu si pořád hlídám a snažím se vypadat dobře.Je mi 33 let a teď měřím 172 cm a vážím kolem 58 kg(což jsem zjistila,že je pro mne optimum).Cvičím,jím menší porce a častěji,ale stejně mám období(hlavně tedy ta předjarní a když se nahromadí více starostí)kdy opět začnu se zvracením.
Přiberu po antidepresivech,anebo tomu tak není?
|
| Aignes +1 |
|
(4.4.2009 8:47:37)
Vubec zadny strach!! Jsou ruzna antidepresiva s ruznym zamerenim, ja jsem napr.uzivala Zoloft, byl uzasny. Latka, ktera v nem je a ktera pomaha, a jsou i dalsi leky podobneho typu, tak utlumi takovou tu desnou nutkavost k jidlu a nervozitu a touhu resit tenzi jidlem. Ale netlumi Vas celkove, naopak povzbudi k aktivite, proste Vas vytahne z deprese, ktera cloveka desne vycerpava. Zvedla se mi nalada, optimismus a mela jsem i vetsi chut do zivota i "do prace" na sobe. Osobne jsem po tomto leku vubec nepribrala, a i kdyby ano, tak mi pomohl dostat se nad vec. Ale nepribrala jsem, ani po nem nebyla otekla, nic takoveho.
Kdyz Vam ted reknu, ze s vasi vahou 58 kg pri 167 cm jste asi jako tycka, tak mi to v teto fazi nebudete verit. Znam to. Mam cca stejnou vysku a vazim uz roky plus minus 62 kg a jsem i tak dost hubena. Neni to cilene, je to diky fofru kolem ziveho ditete, vahu proste fakt vubec neresim, jim s radosti. Nejmin jsem mela pred 20 lety 48 kg.
Tak se opravdu leku nebojte! Zaroven Vas povzbuzuji i k terapii, ja mela maminku alkoholicku a tatinka perfekcionistu, takze kombinace zrala k zavareni si problemu. Ale jde to rozmotat, odpustit, odhalit sve nezdrave mechanismy mysleni a jednani a hlavne prijmout svuj zivot a svou velikou cenu, a tim i skoncit s bulimii.Stoji to za to !
Drzim palce a i nadale Vas kdykoliv rada povzbudim!
Agnes.
|
| :-) | •
|
(4.4.2009 9:01:31)
Díky,tak to zkusím už konečně rozumně řešit.I když teď to není aktuální,je krásně,jaro začíná,tak to se vše lépe zvládá i bez manipulace s jídlem.Ale jakmile začnou podzimní plískanice,tak se postupně začne vkrádat ta hnusná myšlenka...
Na Rodinu "chodím"zřídkakdy.Mám dvě děti,chodím do práce,není na to čas.Ale toto téma mě zaujalo a možná i Vaše rada mi pomůže s bulímií skoncovat.
Mějte se hezky a držte mi prosím pěsti!
|
| Aignes +1 |
|
(4.4.2009 9:58:16)
Presne tak, hodne odvahy a radostny rok Vam preji!
|
|
|
|
|
|
|
|
Mám 62kg na 168cm a NIKDY jsem si s touhle váhou nepřipadala tlustá. Vadit mi to začlo, když jsem to po ročním pobytu v zahraničí dotáhla až na 70 (zřejmě se tak tělo vyrovnávalo se stresem). Ale ponávratu to bylo během půl roku dole (a doktorka mi nadávala, že je to moc rychle 
Představa, že bych měla 50, je pro mě dost děsivá!
)
. Souhlasím, že otročit mírám a váhám je naprosté šílenství. 
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)