Názory k článku S kloboukem v ruce projdeš celý svět

No, tak já to tedy chápu jinak. Je to slušnost.A jak je vidět (dle reakcí na článek) názor nejen můj. Svoje děti tak vychovávám, byla jsem tak vychovávaná i já. Žila jsem několik let ve Švýcarsku a tam je naprosto běžné, že se zdraví všichni (ale to už tu někdo psal).
O tom, že někdo vstává ráno zrovna nevesele, nemusí přece hned každý vědět. Respekt je věc druhá.

Moje děti odmalička měly "problém" s tím, když ve školce dospělí neodpověděli na jejich pozdrav. A většinou se jednalo o rodiny, které se k nám do vesnice kousíček od Prahy přistěhovali, čímž samozřejmě nechci paušalizovat.

Ve Švýcarsku jsem jako dítě strašně nesnášela, že jsme v rodině, kde jsme byli na návštěvě, pokaždé museli večer před spaním obejít dospělé a každému zvlášť podat ruku a říct "Gute Nacht, Onkel Ernst", "Gute Nacht, Tante Ursula". Nestačilo před odchodem z místnosti říct GUTE NACHT všem najednou, ba ani Gute Nacht každému zvlášť, ještě se musela podat ruka a oslovit jménem. A totéž ráno po probuzení... Guten Morgen... ještě dnes mám z toho osypky, když na to myslím.

Zjistila jsem, že když já někoho pozdravím, tak děti už neváhají, a často holčičky pozdraví někoho jako první, protože to tak prostě mají - někoho potkám, tak pozdravím. Jim to nepřipadá divné.
Starší děti naopak, když někoho pozdravím, tak ne mne udiveně pohlédnou: Ty ho/ji znáš, mami?

Je fakt, že tady se lidi většinou znají, přesně jak píšete - jsou to starousedlíci.
S čím váhám je, jestli zdravit i někoho, koho já "znám" a on mě znát nemusí, protože jsem pro něj "dav". Typicky řidič autobusu, který si jde koupit rohlík. Já ho "znám", vím kdo je, a tak mám tendenci ho pozdravit, ale když si to představím opačně, tak bych si připadala jako nemožnej blbec, že mě zdraví někdo a já NETUŠÍM KDO A PROČ! Možná bych si vzpomněla, že jsem ho NĚKDE viděla ale kde?!
Pracovala jsem v prodejně (ještě v Praze), k zákazníkům jsme se chovali poměrně osobně, vstřícně, ale kdyby mě zdravili volně na ulici, asi by mě kleplo. :-)

Ještě jedna věc - zjistila jsem, že hodně záleží také na tom, jak je to DOBRÝ DEN proneseno. Dávám si záležet, aby to nebylo jen zamumlané slovo, které znamená "jsem tady", ale vyjadřuju tím skutečné přání dobrého dne. Když takhle někoho pozdravím (na poště, v autobuse...) tak se odpovědi dočkám. Ale zase s tím váhám, jak k těm cizím lidem, co jsou mi s prominutím ukradení, jestli mají den dobrý nebo špatný? :-[[

Poraďte, jak odpovídat na verzi pozdravu "dobrý" a "nashle" řečeného na půl huby. Sama tuto zkratku nedokážu vypustit z úst a odpovídat, tak jak mne učili, nahlas a srozumitelně v tomto případě není to pravé.

Já to tak tragicky nevnímám. Bydlím v centru Prahy, ve čtvrti, kde se lidé znají a zdravíme se běžně.
U Dr. v čekárně se zdraví, v obchodech, v domě také.

Také bych nezapomínala na etiketu. Mladší zdraví staršího první, muž zdraví ženu jako první... Jsou lidé, zjm. ti starší, kteří si na to potrpí.