Názory k článku Zápisky z nemocnice

Radko, straslive moc me mrzi, ze sis tim vsim musela projit. Vim, jak dlouho jsi po miminku touzila a kdyz se konecne povedlo a vse vypadalo, jak vypadat ma, takova rana pod pas.
Tvuj clanek me opet rozbrecel a ani nevim co rict, chybi mi slova.

Moc vam drzim palce a verim, ze Tom s Marou jsou ti velkou oporou.

Milá Radko,

přes slzy ani nevidím... Jsi moc silná, že jsi se dokázala o svoje zážitky podělit. Já jsem podstoupila v 21tt také vyvolávaný porod (z genetických důvodů). Až když člověk něco takového zažije, začne zjišťovat, kolik je kolem podobných případů a nespravedlnosti. Vím, jak se asi cítíš a co se Ti honí hlavou. Myslím, že tahle bolest nikdy nezmizí, jenom čas ji tak nějak otupí. Je důležité, že máš oporu ve své rodině a báječného syna. Přeju hodně zdraví a pohody!

i když na netu nejsem - nějakej radar mi sem snad táhnul. Nevím, jestli jsem měla to štětsí, ale nějak jsem se cítila vnitřně spojená s vaší Matyldou. Bylo mi to a na vždycky mi zůstane ctí, že tomu tak bylo.
Nechci a nebudu psát o tom, jak moc mi to zasáhlo. To vím jen já sama. Stejně se můj smutek nemůže nikdy vyrovnat tomu, co jste si zažili vy.
Ale chci jen říct, že ačkoliv tohle psaní je těžké a strašně strašně smutné, snad ti to pomohlo přijmout tu strašnou ránu, co tě potkala. Vím, že se nedá zapomenout, nedá se s tím smířit. Ale taky vím, že ty dokážeš přežít. Pro Toma, pro Marečka, pro vás, pro všechno, co máte za sebou a pro všechno, co vás čeká. Teď je nejlepší na nic z toho, co tě potkalo nemyslet - prostě radši vůbec nemyslet.

Z celýho srdce ti přeju, ať tahle nejtěžší doba rychle utíká a co nejrychlejš přijde čas, kdy ta největší biolest ustoupí. Kdybych mohla, posunu ručičky času kosmickou rychlostí, aby čas pro vás utíkakl rychle a zase bylo líp.

Je dobře, že jsi se ze všeho vypsala. I když při čtení tvých pocitů tu ostudně brečím na veřejným místě. Nemůžu nebrečet. Chci se s Matyldou rozloučit. Chci, aby věděla, že jsem jí měla a budu mít ráda. Stejně jako mám ráda tebe. Je nespravedlivé, že se takové věci vůbec dějou. Ale život už je nespravedlivej (i když - PROČ zrovna k tobě????) - posílám ti všechnu sílu, co můžu postrádat - ne pro dny, kdy se dá všechno zvládnout - páč nejsi sama, ale pro noce, kdy si myšlenky nacházejí svojí cestu a nenechají se zastavit, nedají se umlčet.

Vím, že tohle všechno už jsem ti psala. Snad víš, že na tebe myslím a posílám sílu. Vydrž. Nemám víc slov, jak to všechno vyjádřit. Drž se... a kdyby něco - no, šak víš ;o)))))

Nevim, zda byl prispevek myslen opravdu mne nebo autorce, kazdopadne za obe dekuju....

je mi moc lito, cos musela prozit....Ale chce to cas a bude zase lepe. Ver mi.
Ja mam za sebou neco obdobneho - moje tehotenstvi bylo vytouzene. Kdyz jsme vloni v listopadu zjistili, ze jsem tehu, byli jsem stastni. A nase Klarka taky. Vse probihalo normalne, jen ja se porad hrozne bala. Nakonec jsme ve 22tt byli na 3D UTZ a tam nam rekli tu desnou zpravu. Nas chlapecek mel mnoho VVV, ktere byly neslucitelne se zivotem. Nasledovala dalsi vysetreni UTZ, konzultace s genetickou a za tyden jsem nastupovala na ukonceni tehotenstvi - ve 23tt. Citila jsem pohyby, mluvila jsem na naseho chlapecka...bylo to velmi bolestne. Takze vim, jak ti je, vim to az prilis dobre. Ve ctvrtek to bude presne pul roku. Nemuzu rict, ze je to za nami, boli to porad hrozne moc, ale lepsi se to. Cim vic o tom mluvim a pisu, tim vic me to otupuje.
Ted cekame na vysledky nasich genetickych testu, ktere ale s nejvetsi pravdepodobnosti nic neodhali. Proste se "stala" chyba na zacatku vyvoje naseho broucka. Pitva vse potvrdila a prisli jeste na mnoho jinych vad, ktere na UTZ nebyly videt...
A nase Klarinka byla moc smutna. Plakala. Ale ted uz to taky rika jako fakt. Proste male dite, bere to jako fakt a nezkouma. Ale obcas se zepta, co se stalo, proc a kdy uz knecne budeme mit dalsi miminko....Je ji 5 let a moc si preje sourozence. Nemuzeme ji, bohuzel, dat presnou odpoved. Ale vsichni pevne verime, ze bude lip a miminko mit budeme.
Jen porad nemuzu videt tehotne a miminka. Mam spousty kamaradek s miminky a i v rodine, ale nezvladam to, to by me slozilo.

Drz se a kdyz budes chtit, napis mi na mail....muzeme si poplakat spolecne a podelit se o pocity a trapeni. Ale i o radosti.