Radko,

je mi moc lito, cos musela prozit....Ale chce to cas a bude zase lepe. Ver mi.
Ja mam za sebou neco obdobneho - moje tehotenstvi bylo vytouzene. Kdyz jsme vloni v listopadu zjistili, ze jsem tehu, byli jsem stastni. A nase Klarka taky. Vse probihalo normalne, jen ja se porad hrozne bala. Nakonec jsme ve 22tt byli na 3D UTZ a tam nam rekli tu desnou zpravu. Nas chlapecek mel mnoho VVV, ktere byly neslucitelne se zivotem. Nasledovala dalsi vysetreni UTZ, konzultace s genetickou a za tyden jsem nastupovala na ukonceni tehotenstvi - ve 23tt. Citila jsem pohyby, mluvila jsem na naseho chlapecka...bylo to velmi bolestne. Takze vim, jak ti je, vim to az prilis dobre. Ve ctvrtek to bude presne pul roku. Nemuzu rict, ze je to za nami, boli to porad hrozne moc, ale lepsi se to. Cim vic o tom mluvim a pisu, tim vic me to otupuje.
Ted cekame na vysledky nasich genetickych testu, ktere ale s nejvetsi pravdepodobnosti nic neodhali. Proste se "stala" chyba na zacatku vyvoje naseho broucka. Pitva vse potvrdila a prisli jeste na mnoho jinych vad, ktere na UTZ nebyly videt...
A nase Klarinka byla moc smutna. Plakala. Ale ted uz to taky rika jako fakt. Proste male dite, bere to jako fakt a nezkouma. Ale obcas se zepta, co se stalo, proc a kdy uz knecne budeme mit dalsi miminko....Je ji 5 let a moc si preje sourozence. Nemuzeme ji, bohuzel, dat presnou odpoved. Ale vsichni pevne verime, ze bude lip a miminko mit budeme.
Jen porad nemuzu videt tehotne a miminka. Mam spousty kamaradek s miminky a i v rodine, ale nezvladam to, to by me slozilo.

Drz se a kdyz budes chtit, napis mi na mail....muzeme si poplakat spolecne a podelit se o pocity a trapeni. Ale i o radosti.