Názory k článku Život není peříčko

Ženský:-) ani nevíte, jakou jste mi udělaly radost! (já sobě taky) Shodnout se na něčem tak ZÁSADNÍM v diskusi na Rodině - to jsem ještě nezažila. Obvykle si lidi vjedou "do vlasů". Jsem ráda, že i když jsme každá z jiného společenství, vnímáme to podobně. TO je ekumenismus v praxi.

Aleluja! Bůh je veliký!
(teď asi vypadám jak cvok, ale fakt mám strašnou radost:-), tak se omlouvám těm, kdo to třeba budou číst a příjdu jim ujetá)

jak tak koukám na tvůj způsob komunikace, očividně se protentokrát dál nedostaneme... co naplat. Zrovna jsem četla v 1. Korintským Pavlova slova, kterými to ze své strany uzavírám:
"Mně ted pramálo záleží na tom, soudíte-li mě by nebo jakýkoliv lidský soud. Vždyť ani já nejsem soudcem sám nad sebou; ničeho si sice nejsem vědom, tím však ještě nejsem ospravedlněn, neboť mým soudcem je Pán. Nevyslovujte proto soudy předčasně, dokud Pán nepřijde. On vynese na světlo to, co je skryto ve tmě, a zjeví záměry srdcí; tehdy se člověku dostane chvály od Boha." (1.Kor 4,3-5)
Ať ti Bůh žehná přebohatě, cizinko... u Něj je stejně nejlíp... protože u Něj nejsme už "cizinci a příchozí", ale Jeho přijaté a milované děti...

Mery, diky za vysvetleni, ja svoji nechapavost vysvetlila jeste jednou pro Rachel v tom nejposlednejsim prispevku, ale ted snad neni nic, na cem bychom se nezhodli.

Cizinko, zkusím Ti objasnit, co jsem myslela tím plynutím s davem. Člověk, který poznal Boha v rané dospělosti a později(tak asi od 14 let), obvykle musí dost přehodnotit svůj dosavadní život, postoje, návyky... Musí ne proto, že by ho ostatní v konkrétním společenství nepřijali, ale proto, že sám touží žít s Bohem, a jinak než před tím. Uvědomí si, že dělal spoustu chyb, které se rozhodne neopakovat (samo, že se pořád nedaří, ale důležité je právě to osobní rozhodnutí: "ženo jdi a už nehřeš" - Ježíš a cizoložnice)
Kdo vyrůstá ve věřící rodině, příjme víru jako dítě. Dětskou víru. Není špatná, ale je "malá". Taky nechodíme celý život v jednom čísle bot:-) A jak roste, musí si tuto děstkou víru "zvětšit", případně najít dospěláckou (nazvi to jak chceš). Pokud to neudělá, dětská víra mu bude "malá" a pro praxi nemožná. Takže buď přestane žít v církvi nebo bude "chodič", který nějak (s)plyne s davem, ale sám vztah k Bohu nemá moc valný. Proč by dospělák věřil "na Boha na obláčku"? (netvrdím, že tak věří děti, použila jsem to jako příklad)
Proto tvrdím, a zkušenost to dokazuje, že je NUTNÉ projít obrácením k Bohu ať už jako větší křesťan nebo jako člověk, který Boha neznal. Nemusí to být nijak dramatické, může k tomu docházet pozvolna. SÁM si musí uvědomit, proč CHCE žít s Bohem.

Zdraví Mery

Rachel,

Ptas se,

"Přemýšlím, co tě na tom "převratu v duši" tak odpuzuje nebo děsí nebo co to s tebou vlastně dělá... pokud je to od Boha, tak proč to neprožít? K osobnímu rozhodnutí pro Krista nás Bible vybízí opakovaně... co tě na tom tak irituje? Ptám se, protože mne to skutečně zajímá..."

Za prve, mne to vubec neirituje. Jsem Vam s Mery ozvala proto, ze mne trochu prekvapila generalizace - prezila jsi svuj obrat ke krest"ansvi jako prudky obrat a velmi emocne napete obdobi, a tak jsi to popsala. Mery napsala neco v tom smyslu, ze to musi prozit kazdy, jinak i ten vychovany v krest"anskem duchu jde z davem. To si proste nemyslim, nase splynuti s "davem", nebo abych se vyjadrila slusneji, se socialnim prostredim bez premysleni a osobniho podilu je vysoce individualni vec. Existuji i cesty ke hlubsi vire, ktere vypadaji jako mirna celozivotni cesta. Osobni rozhodnuti je dokonce i formalizovane jako birmovani, to mne vubec neprekvapuje ani neirituje, jen prekvapuje mi vase formulace, ze kazdy musi projit cestou od neviry, ci "davu" prevratem k vire.


"Někteří z mých přátel (často to byli ti, kteří vyrostli v křesťanském prostředí, ale ne vždy to je pravidlem) zažili své obrácení méně "dramatickým", spíše pozvolným způsobem (neumí říct čas a místo :)), ale shodnu se s nimi, že se s námi "stalo" totéž - jen v jiné podobě."

Ted uz to zni prijatelne. Ale to je poprve, co jsi to v diskusi rekla. Tak chapej muj udiv, ale vubec nepodrazdeni. Ty hadky s nejblizsimi, exaltovanost, to proste neni to na co by kazdy mel zeludek. Proste bych jen zformulovala ti veci jinak, to je vse.

"Nevadí mi, když se mě někdo zeptá na osobní věci, jen mě překvapuje, že to činíš (opakovaně)neomaleným způsobem - spíš než by ses ptala, vynášíš předem soudy a máš předem dané představy (tedy to, z čeho mě śama často podezíráš).Když jsem se obrátila, bylo mi 15 let a chovala jsem se jako nezralej puberťak, takže je možné, že jsem v některých svým projevech mohla rodiče iritovat. To ale nic nemění na tom, že jejich reakce byla neadekvátní. Myslím, že si mí rodiče vůbec neuvědomovali, z čeho mě Bůh zachránil - netušili totiž o tom, jaký život jsem v té době vedla, protože jsem to dokázala docela dobře tajit. Asi by se divili, kdybych jim domů brzy přišla těhotná nebo zfetovaná... Ano, obrátila jsem se po revoluci. Moji rodiče jsou ateisté, nebo asi lépe řečeno "nekřesťané", ale nebyli to komunisti - o žádnou ztrátu společenského postavení by skutečně nešlo ani před revolucí. Především můj otec si ale prostě zakládá na tom, že je proti církvi a křesťanství. To se těžko vysvětluje, je to prostě "rodinná tradice". Přičti k tomu jeho alkoholismus a matčinu výbornou schopnost citové manipulace. Domácí vězení, zákazy, vyhrožování... neustálé "debaty", kdy jsem vpodstatě musela jen poslouchat, že věřím nesmyslům...prostě vymejvárna mozku. Upozorňuju, že zároveň jsou mír odiče inteligentní, vzdělaní lidé...
"

Ale jdi s temi mojimi soudami, jen jsem ti vysvetlila, proc jsem te scene vubec nerozumela (jako ilustraci toho, jak vypadal ten tvuj prevrat v praxi) a jak a proc jsem uvazovala. Totiz jsi mne ptala, jak jsem prisla na to, ze to ty take k tomu vzajemnemu tryzneni prispela (presto, ze tryznili oni tebe, jak jsi to rekla hned, a ja jsem to tak samozrejme i precetla). Ja jsem jen clovek a nemam zkusenost celeho sveta. Kdyz jsi mi to vysvetlila, odpovedela jsem ti "Asi je pravda, ze zaryteho ateistu jsem zatim nepotkala, ale mela jsem doposud dojem a t.d.". Je to soud nebo souhlas a vysvetlovani? Ale uprimne, v mych ocich, zabodovala bys vice, jestli bys dokazala v sebe najit rec, kterou bys s rodicemi domluvila. Tim ale nepopiram, ze utrpeni to muselo byt velke. Proste pohadat se s rodinou neni az takova krest"anska ctnost, zvlast v obdobi a v miste, kde zahynout kvuli vire bylo by spise tragicka kuriozita. Spise ucta k rodicum je velmi prakticka rada jak udrzet mir v dusi, a na papire plati i pro pubert"aka (jakkoliv tezky je to prikaz:-). Kazdopadne, blahopreji ti, ze uz jsi to prekonala.

"Snažila jsem se vysvětlit, že prostě nehraju na nálepky typu "katolík/evangelík/evangelikál/baptista/letniční/metodista/atd.". Ve všech těchto církvích (nebo, jak se přesněji říká, denominacích) jsou lidé, kteří
prožili, že potřebují Boží odpuštění, a dali mu svůj život. S mnoha těmito lidmi mám na spoustu věcí odlišné teologické názory. Ale kdyby mi šlo o nějaké třídění, tak se tady budu navážet třeba do Mery, Věry apod. - protože nejsem katolička. Považuješ za "třídící" (či "sektářské") moje výroky, které naopak poukazují na to, že si nemyslím, že jen ta moje církev je ta "jediná pravá". Kristova Církev je o něčem jiném, než o nálepkách. On vidí do našeho srdce - ví, zda jsme činili pokání, uvěřili jsme Jeho dobré zprávě o odpuštění... Já lidem do srdce nevidím, ale většinou ti, kdo toto jednoznačně prožili, nemají problém s tím, když jim řeknu, jak jsem to prožila já."

Aha, tak ted te rozumim lepe, pokud tvuj duraz je na tomhle. S nalepkami bezvyhradne souhlasim, dokonce jelikoz v rodine vzdalene a blizsi jsme ponekud pomichani, pro nas je to zivotni nutnost se domluvit. Jen co se tyka posledni citovane vety, vysvetluji, ze problem byl spise ne to, co jsi rekla, ale v jakem kontextu jsi to rekla, a jake veci jsi dala do spojeni. Totiz ze cirkev ve skutecnosti je jen jedna, tomu uprimne doufam, a s tim jsem problem nemela. A pokud ti pri rozliseni Cirkvi a cirkvi jde jen o uprimnost viry, to je take asi ok (abych rekla pravdu, nejakou takovou odpoved o tom odevzdanim se jsem ocekavala, kdyz podporila jsem Libika ve trvani na odpoved), jen mam sve pochybnosti, jestli to je v nasi kompetenci odhadovat, jak vypadame v ocich Bozich a jak vypadaji treba ti, kteri jsou na zacatku cesty. Pochybuji o tve kompetenci ten rozdil videt, a to je ta uvaha, kvuli ktere te otravuji:-). Pokud tu Cirkev muze rozpoznat jen Buh, ktery vidi do srdce, ale ty ne, to je fajn (totiz z tveho puvodniho psani ale i z jednani to nebylo tak uplne jasny).

Jen ten zpusob, jak jsi odkopla Libika (misto vlidne odpovedi) a ta rychlost, kterou jsi mi odpovedela, ze nejsem krest"anka (bez toho anez byc stihla rict cemu verim a cemu ne, jen jsem stihla napsat tu nejvetsi banalitu, ze krest"anstvi je predevsim nabozenstvi lasky k bliznimu), to jiz ok neni. Abych dovysvetlila, co chtela jsem rict, si myslim, ze Jan Pavel II mel stokrat pravdu, kdyz ve rozhovorach s predstavitelami jinych nabozenstvi rikal, ze krest"anstvi ma pomerne malo prostredku ke meditacni ci kontemplativni cinnost. Ja snad nejsem zadny odpadlik, kdyz si myslim ze je to spise a prevazne nabozenstvi lasky v akci, a ve omezeni bidy a nemoci krest"anska spolecnost je pomerne uspesna.) To tvoje odkopavani lidi kolem sebe uz je troufalost. To jen proto, ze jsem nepochopila tvym myslenkam, jak davas do hromady dva ruzne veci (prevrat v dusi, ktery u kazdeho je jiny, a jednotu cirkvi) vedle sebe? Ja ti uprimne preji tvuj mir v dusi a jistotu viry, ale svatozar kolem tveho psani v internetu zatim nesviti, alespon ji nevidim, a proto snad smela jsem se zeptat, jak to myslis? Trochu vlidnosti a mene podeziravosti vuci utocni povaze oponenta (ktery ve skutecnosti byl jen nechapavy) prece vericimu neuskodi.


"Mě nejde o to si "náboženskou praxí pročistit kanály" :). Jde o to, že Kristus přišel do mého "kanálu" (mého hříchu) a zachránil mě. K tomu nemůžu přidat vůbec nic. Nejde mi o žádné náboženství, jde mi o osobní vztah s Ním. On je Ten, který je mi blízko, s kým můžu mluvit o všem a který mluví ke mně...
Už je to nějaké hrózně dlouhé a já bych už měla jít spát... tož pokračování zase jindy, DV :)"

Ajeje, to je moje chyba, totiz kanal podle meho (ciziho) jazykoveho chapani neni jen misto necistoty, ale spise zpusob propojeni s necim vetsim (rekou, oceanem), ktery se ale v pozemskosti naseho byti se znecisti. Praktikovani krest"anstvi (treba ucast ve msi) je take zaroven otevreni se Bohu a Jezisove obeti, ne? No ale nic, jsou to jen formulace, ja si myslim, ze mluvime o stejnych vecich, jen klademe duraz jinde a pouzivame jina slova. Je to moc dlouhe a zbytecne konfrontacni, rada bych to ukoncila s tim, ze obcas je mi lito, ze lidi jinemu do srdce nevidi, pochopeni cizich slov je tak omezena, snaha svoje slova vysvetlit a toho druheho chapat je tak mala.