Názory k článku Pracovití muži a rodinně založené ženy

Gréto to máš pravdu, opravdu nelze mít všechno. ALe já si myslím, že je to dost o povaze, kariéra,peníze člověka dost poznamenají,ale pokud manželství funguje a oba manželé spolu komunikují, tak jde zachránit hodně.

Já bych byla taky ráda doma, možná to říkám teď kdy tři roky pracuji a moc toužím po dítěti a manžel chce ještě počkat, ale zatím potřebujeme i ten můj malý plat. Proto chceme mimčo až později kdy to manžel utáhne sám + moje "velká" mateřská
Petti, je mi te docela líto, protože tvůj manžel je sobec, chápu, že tvé chování vůči němu je správné,ale co ty děti? nebylo by opravdu lepší být doma? Nevím, nemám zkušenosti, jen se zamýšlím.

Teda - jeden DEN o každém víkendu :o)

S.

Monty,
já znám "pracovité muže" zejména vypěstované příležitostí, pár se seznámí během školy, pak se někde usadí, chlapík nastoupí do práce, rok dva pracuje, mezitím mají miminko, žena je doma, ideální rodinka. A teď mu někdo v práci dá Šanci To Někam Dotáhnout. Pár pochval od šéfa, důležitá setkání, pracovní cesty, nebo si založí firmu a má první úspěchy. A už teče adrenalin a zároveň se přesouvá zdroj pocitu uspokojení z rodiny do zaměstnání. No a žena jen kulí oči, drží mu palce, ale napadá ji, že takhle si to tedy nepředstavovala... (jak píše Sylvie :-)))
Jak to tak píšu, může to vypadat, že tím stavem pohrdám. Není to tak, naopak ho sama na sobě znám (samozřejmě to zažívají i ženy, myslím, že pak se jim těžko plánuje těhotenství), asi nejde mít všechno - kariéru na plné pecky a ještě spokojené děti a partnera.

Sylvie, nevím jestli je tvůj případ výjimka, z mého pohledu spíš ano...
V mém okolí jsou všichni "pracovití" muži pracovití jaksi odjakživa a tak jejich manželky věděly, do čeho jdou. Ale je asi fakt, že výjimkou budou ti, ktřeí začali během manželství/partnerství podnikat a "cele se do toho ponořili", třeba jako tvůj manžel.
Mám kamarádku, vdala se za kluka, jehož rodiče mají velké hospodářství (pole i zvířata), on chodí do práce, pomáhá rodičům a ještě dělá v obci starostu, takže má vlastně tři zaměstnání. A jí samozřejmě přijde líto, že se o ni a o rodinu málo zajímá, nemá na ně čas, je unavený... jenže na druhé straně je zabezpečí, ona se nemusí starat o nic jiného než o děti a domácnost, nestrádají, mají se dobře. Jenže s tím musela počítat, když si ho brala. Manželstvím nikoho nepředěláte, to si jen každý naivně myslí.
Já si zas naivně myslela, že můj velmi neambiciózní, po kariéře netoužící manžel bude věnovat rodině, rozhodně tedy alespoň dítěti, značnou část svého volného času, zejména když já budu stále pracovat a zabezpečení od něj požadovat nebudu. A taky jsem se "sekla". Manžel je sice stále velmi neambiciózní, teď dokonce i nezaměstnaný, ale "čas pro rodinu" nemá stejně, protože ho všechen potřebuje pro sebe. :o) Takže na rozdíl od té kamarádky nemám ani jedno, ani druhé. :o)