Názory k článku Pracovití muži a rodinně založené ženy

Mě zase přijde, že trávit tolik času mimo rodinu proto, abyste vydělala desetinu toho, co manžel, je spíš zvláštní forma záliby než práce pro finanční zajištění rodiny. Ono opravdu na výšce platu záleží a je-li manžel tak úspěšný, nedivím se, že to nezabalí a nejde místo toho doma utírat nádobí. Jste-li z domácích prací nešťastná, plaťte si služku a tu svojí práci-hobby dělejte. Nevím, co je na tom tak neomaleného.

Podívej, vy jste oba zaměření tak, že děti vás prostě jen zdržují od seberealizace v zaměstnání. Když tvůj manžel vydělá tolik peněz (typuju to na čistý příjem tak 50 tis./měs), tak si z toho přece budete moci dovolit zaplatit pomocnici v domácnosti, eventuálně i zahradníka tak, abys ty mohla dělat taky zaměstnání, které tě baví a volný čas už věnovala jen dětem a ne dalším domácím pracem. Je pravděpodobné, že placená náhrada tvých domácích prací sice vyjde rodinu dráž než kolik ty ve svém zaměstnání dokážeš vydělat za měsíc, ale to holt bude daň za spokojenost v rodině. Tohle je model, který by také mohl fungovat. Pak je také možné, že když uvidíš, jaká je tržní cena té tvé práce doma, zjistíš, že v zaměstnání vlastně jen zabíjíš čas a vrátíš se domů.

Na závěr otázka, proč vůbec jste si dělali děti, když na ně ani jeden nemáte čas a ani nemáte chuť se jim věnovat a uskromnit se kvůli nim? To se vám opravdu "práce stala základní životní potřebou" nebo jste tak chamtiví, že potřebujete tolik peněz?

Několikrát zde v diskusi zaznělo, že některé ženy (manželky)by se po dobu, kdy jsou děti na rodině nejvíce závislé, spokojilo s nižším životním standardem. Já jsem chtěla pracovat (menší plat než muž podnikatel), a proto jsem svého muže přesvědčila,aby ubral ze svého podnikání plyn a více se věnoval dětem a rodině.Nebylo to lehké, ale nakonec se to vyplatilo celé rodině(samozřejmě to hodnotím ze svého pohledu).

Jezuskote, Monty, mne ani nenapadlo se s tebou poměřovat, jasně, že jsem na tom líp :o) Plně se starat o dítě, plně živit tři lidi, šetřit na byt v Praze a ještě obstarávat domácnost, jako ty... brr. Jen jsem reagovala, že chudáci muži jsou urvaní z práce, tak je přece musíme chápat. A můj případ by mohl sloužit jako ukázkový případ toho, kam až to může zajít: i když jsem přessvědčená, že ty peníze manžel vydělává naprosto "zbytečně", že by nám v pohodě stačilo míň, snažila jsem se chápat, že holt chce ten barák, který chce. Sama jsem se starala o dceru, sama jsem se starala o domácnost, vedla jsem manželovi účetnictví, obíhala úřady... A jak to dopadlo, jsem tu už psala - po druhém porodu se manžel rozhodl, že už nemám tu postavu, co jsem měla, takže nejvyšší čas se rozvést... KDY mám chodit cvičit, když jsem v té době měla děcka prakticky čtyřiadvacet hodin denně na krku a i když babičky občas pohlídaj, těžko to po nich chtít pravidelně, tak to mi vysvětlit nedokázal. Právě diskuze tady na Rodině dost změnila můj pohled na fungování naší rodiny, takže když začal z rovodu couvat, že teda bychom jako spoku mohli zůstat dál, pokud okamžitě začnu chodit do posilovny, tak jsem si přidupla a konečně se zapojil nikoli do péče o domácnost, to mi zas nijak obzvlášť nevadí (binec se dá vždycky odkponout z cesty :o) ), ale do péče o děti. Před chvílí jsem se například vrátila z první lekce orientálního tance a NEMUSELA JSEM S SEBOU MÍT DĚTI!!! Ó, to blaho :o)))

S.

Přesně tak, Sylvie! Manželství mojí kamarádky na tom ztroskotalo. Když se vzali, neměli nic a pomáhali si. Pak měli děti, sice příjem nic moc, ale užívali si manželského života, jezdili s dětmi na víkendy na chatu s podobnými rodinami, když jeli k moři tak si vezli tašku špaget a paštik, ale přijeli moc spokojení, jenže pak muž začal dělat kariéru. Najednou nebyl doma, byl podrážděný, nikdy neměl čas, a sice vydělával plno peněz, ale dělal s nimi cavyky, chtěl o nich rozhodovat jen on sám, kamarádka ho o peníze stále musela žádat a on chvíli dělal "fóry", a jestli to fakt je nutné,toto kupovat, a pak "velkoryse" ze svazku pětistovek oddělil jednu a žádal jí, aby s ní pořádně hospodařila, protože vydělávat peníze je dřina, o které ona nic neví atd. A ta společnost co s nimi jezdili mu najednou smrděla, oni totiž neměli peníze, dokonce tam někteří jezdili vlakem a neměli auto,a na dovolenou, co si tam nebude moct chodit na jídlo do restaurací by prý ani za nic nejel.Kamarádka ho přemlouvala, aby se vrátil k tomu, co dělal předtím (zas tak špatně na tom nebyli), že o peníze nestojí, že ho chce radši mít občas doma jako dřív, že byla s tím, jak žili, spokojená, (pokud vím nikdy si ani předtím na peníze nestěžovala), ale on ne. Nakonec se rozvedli.

Tady je podle mě důležitá dohoda, občast totiž žena stojí o tu finanční stránku věci a je ochotná to kvůli tomu tolerovat, ale když ne a muž v tom pokračuje, je to špatné.

A taky si myslím, že ne vždy je to tak, že se ti chlapi v práci tak předřou, já teď chodím po druhé mateřské do práce, a občas musím zůstat dýl a musím říct, že je tady táááááák dobře, sedím si u počítače, dělám svoje, nikdo mě neruší a já bych občas mohla jít domů dřív, ale vím, že doma je muž a o děti se postará, jak bych dorazila pustí se děti do mě a on si lehne k televizi...Vzpomínám si na doby, kdy jsem byla doma a muž často chodil domů až večer okolo sedmé (od šesti ráno) a nebo "musel" do práce v sobotu,a je mi (dnes) jasné, že ne vždy to byla nutná práce, ale taky ta možnost, uklidit se z domu, kde vřískají děti a hrozí sobotní úklid, a přijít až bude uklizeno a děti se dají spát, a ještě člověk vypadá o moc důležitější, když musí v sobotu do práce, (těžko mu dokážete, že nemusí, a že tam kouká na televizi nebo brouzdá po Internetu - pokud se sám nerozradí nějakou poznámkou. Protože být doma s dětmi je často o moc náročnější než být v práci,(samozřejmě jak v které) a myslím, že je dost mužů, co toho takto zneužívají. (Mě to napadlo, teprve jak jsem sama začala do té práce chodit). A proč ne, pokud mám doma někoho, co se mezitím o všechno postará, a ještě se můžu tvářit, že ví houbes o životě ve tvrdém světě tam venku.

Jo, a ten pocit zahlcenosti co Janina píše jsem zažívala, když jsem začala učit na základní škole, taky jsem po návratu domů, aspoň ty první dva měsíce, absolutně nemohla ani existovat, a ani jet s rodinou k moři, protože to bylo ve školním roce a ředitel mi volno nedal. Jen ten výdělek se tam liší...