Re: Byla jsem "pracovitým mužem".

Přesně tak, Sylvie! Manželství mojí kamarádky na tom ztroskotalo. Když se vzali, neměli nic a pomáhali si. Pak měli děti, sice příjem nic moc, ale užívali si manželského života, jezdili s dětmi na víkendy na chatu s podobnými rodinami, když jeli k moři tak si vezli tašku špaget a paštik, ale přijeli moc spokojení, jenže pak muž začal dělat kariéru. Najednou nebyl doma, byl podrážděný, nikdy neměl čas, a sice vydělával plno peněz, ale dělal s nimi cavyky, chtěl o nich rozhodovat jen on sám, kamarádka ho o peníze stále musela žádat a on chvíli dělal "fóry", a jestli to fakt je nutné,toto kupovat, a pak "velkoryse" ze svazku pětistovek oddělil jednu a žádal jí, aby s ní pořádně hospodařila, protože vydělávat peníze je dřina, o které ona nic neví atd. A ta společnost co s nimi jezdili mu najednou smrděla, oni totiž neměli peníze, dokonce tam někteří jezdili vlakem a neměli auto,a na dovolenou, co si tam nebude moct chodit na jídlo do restaurací by prý ani za nic nejel.Kamarádka ho přemlouvala, aby se vrátil k tomu, co dělal předtím (zas tak špatně na tom nebyli), že o peníze nestojí, že ho chce radši mít občas doma jako dřív, že byla s tím, jak žili, spokojená, (pokud vím nikdy si ani předtím na peníze nestěžovala), ale on ne. Nakonec se rozvedli.

Tady je podle mě důležitá dohoda, občast totiž žena stojí o tu finanční stránku věci a je ochotná to kvůli tomu tolerovat, ale když ne a muž v tom pokračuje, je to špatné.

A taky si myslím, že ne vždy je to tak, že se ti chlapi v práci tak předřou, já teď chodím po druhé mateřské do práce, a občas musím zůstat dýl a musím říct, že je tady táááááák dobře, sedím si u počítače, dělám svoje, nikdo mě neruší a já bych občas mohla jít domů dřív, ale vím, že doma je muž a o děti se postará, jak bych dorazila pustí se děti do mě a on si lehne k televizi...Vzpomínám si na doby, kdy jsem byla doma a muž často chodil domů až večer okolo sedmé (od šesti ráno) a nebo "musel" do práce v sobotu,a je mi (dnes) jasné, že ne vždy to byla nutná práce, ale taky ta možnost, uklidit se z domu, kde vřískají děti a hrozí sobotní úklid, a přijít až bude uklizeno a děti se dají spát, a ještě člověk vypadá o moc důležitější, když musí v sobotu do práce, (těžko mu dokážete, že nemusí, a že tam kouká na televizi nebo brouzdá po Internetu - pokud se sám nerozradí nějakou poznámkou. Protože být doma s dětmi je často o moc náročnější než být v práci,(samozřejmě jak v které) a myslím, že je dost mužů, co toho takto zneužívají. (Mě to napadlo, teprve jak jsem sama začala do té práce chodit). A proč ne, pokud mám doma někoho, co se mezitím o všechno postará, a ještě se můžu tvářit, že ví houbes o životě ve tvrdém světě tam venku.

Jo, a ten pocit zahlcenosti co Janina píše jsem zažívala, když jsem začala učit na základní škole, taky jsem po návratu domů, aspoň ty první dva měsíce, absolutně nemohla ani existovat, a ani jet s rodinou k moři, protože to bylo ve školním roce a ředitel mi volno nedal. Jen ten výdělek se tam liší...