Re: syn
Jano,
díky moc za tvoje názory - doufám,že ti můžu tykat. Z tvého psaní mám pocit, že buď mého syna znáš a nebo jsi (bez urážky), ten samý týpek a vzhledem k tvému věku to vidíš hlavně z té tvé strany. Jem hrozně ráda za to, co jsi napsala,pochopitelně je v tom hodně pravdy.Tvrdá jsi byla přiměřeně, jsem na tyto argumenty zvyklá a přesně takhle mi to můj syn vysvětluje. Ale teď si představ, že se ti jednou narodí miminko, budeš ho vychovávat, starat se o jeho zdravý, o jeho dobrý vývoj, budeš mu foukat každé bolístko a on ti jednou přijde s dírou v uchu, pak s další v jazyku, pak v bradě, pak s tetováním a působí si na svém těle tak nevratné změny, že ti z toho bude do pláče a nepomůže žádný argument, že je to jeho tělo a že si s ním může dělat co chce. Je pravda, že mnohé už dokázal a má určité úspěchy, ale by snad šlo i bez těch cingrlátek, ne? Tím co dělá a tím, že žije ve "svém světě" mám o něj podvědomě tak nějak i větší strach.Můžu ti říct, že mít malé děti je procházka růžovým sadem oproti tomu když jsou velké. Ještě jednou dík za tvůj názor, přečtu si ho opět, až zase budu na mrtvici.Eva.
Odpovědět