Re: syn
Evo, již jsem do této diskuse psala (je to víc než půl roku). Teď vidím, že se situace nezlepšila. Respektive myslím, že ty to zvládáš docela dobře, ale problém je s tvým manželem. Nevím opravdu, co to poradit, ale chci tě trochu varovat. Psala jsem již, že situace v naší rodině byla trochu podobná, i když příčinou (vlastně mám pocit, že spíš záminkou) problému nebyl u mě piercing nebo tetování, ale fakt, že jsem nedostudovala vysokou školu. Je zvláštní, jak někteří otcové svou lásku k dětem podmiňují tím, že se děti budou chovat přesně podle jejich představ. Mojí maminku určitě taky mrzela řada věcí, které jsem udělala (nebo naopak neudělala), i mi leccos vyčítala (většinou právem), ale vždycky jsem od ní cítila bezvýhradnou podporu a vím, že se na ni mohu kdykoli obrátit a spolehnout. S otcem to bohužel dopadlo tak, že v době, kdy jsem ještě bydlela u rodičů, jsme spolu museli přerušit veškerou komunikaci až do doby, kdy se mi podařilo se odstěhovat (jakákoli komunikace - i o zcela banálních věcech - totiž končila hádkou, případně mě rozčilený otec fyzicky napadal). Nyní bydlím s manželem a rodiče pravidelně navštěvuji, s otcem jsem schopná "konverzovat", ale necítím k němu již žádný citový vztah, pouze trochu pohrdání a velmi odsuzuji jeho příkré chování k mamince. Otec jí nikdy neodpustil, že v některých věcech stála na mé straně (proti němu) a svaluje na ni vinu za to, že se dcera "nevyvedla". Maminka samozřejmě vždy velmi trpěla (a trpí) špatným vztahem mezi mnou a otcem. Nevěřím, že existuje naděje na zlepšení - chybí zájem na mé i otcově straně. Teď jsem těhotná a mám hrůzu z toho, jak se bude otec chovat k vnoučeti. Já v žádném případě nechci předstírat, že jsem bez chyby a že veškerou vinu na situaci nese otec. Pouze chci upozornit na to, jak snadno se dá nenávratně přetrhnout pouto mezi rodiči a dětmi. Bylo by třeba, aby si tohle tvůj manžel uvědomil dřív, než bude pozdě. Jak to dokázat, nevím, my jsme to nedokázali...
Odpovědět