Re: syn

Možná, že můj názor je trochu kacířský, ale mám pocit, že problém není ani tolik v synovi, jako v rodičích. Píšete, že ho sice máte s manželem rádi, ale nejste ochotni akceptovat jeho vizáž. Vzhledem k tomu, že pro něj je jeho vizáž reprezentací jeho životního stylu, mohlo by to v podstatě znamenat, že nejste ochotni akceptovat ani jeho životní styl. Pokud z vaší strany není vůle syna pochopit a aspoň do určité míry se ztotožnit s jeho názory, můžete jen těžko očekávat pochopení od něj. Mám pocit, že jaksi opomíjíte to, co je skutečně důležité, tj. že syn vystudoval vysokou školu a že má zaměstnání, které je pro společnost velmi přínosné. Myslím, že už tím syn prokázal velkou míru zodpovědnosti za svůj život. Na druhou stranu asi zase příliš přeceňujete jeho image. Možná, že máte pocit, že jeho vzezření a anarchistické názory jsou namířeny proti vám. Možná je to dokonce do určité míry i pravda - může to být jistý způsob obrany, kterým si syn snaží ochránit svou identitu, kterou se mu jaksi snažíte narušit. Ale na druhou stranu, pokud by se vám podařilo nebrat si to osobně a nepovažovat to za útok proti vám, mnohé by se možná vyřešilo. Mám totiž pocit, že čím víc budete synovi něco rozmlouvat, neřkuli zakazovat, tím větší bude jeho potřeba chránit svou autonomii a identitu a mohl by se vám vzdalovat víc a víc - a možná nenávratně. Koneckonců, je již delší dobu plnoletý a má nárok na vlastní život s vlastními názory. A je velmi mladý, takže je jen dobře, že jeho názory jsou tak radikální a že si za nimi stojí - jenom takoví lidé totiž v životě skutečně něco dokážou. A váš syn už i leccos dokázal. Zkuste to brát z té lepší stránky a buďte na něj pyšní.
PS.: Omlouvám se, pokud jsem byla na vás příliš tvrdá.