Nespavost?

Mám dva syny. Staršímu Jiříkovi je již sedm let a jeho spaní považuji od začátku za ideálni. Od šesti týdnu prospal celou noc a pokud se přeci probudil, pak stačilo přijít a pohladit, držet chvilku za ručičku nebo zazpívat písničku. I toto byl jeden z důvodů, proč jsem se druhého dítěte neobávala. Petřík mne však vyvedl z mého spacího "ráje". Je mu 14 měsíců a stále je kojený. Budí se v noci pravidelně a na můj vkus velmi často. Dlouho jsem se bránila kaši na noc a říkala si, že kojení je lepší a pro své dítě vydržím i časté vstávání. Usínal kolem 23.00 hod, vstával kolem 6.00 hod a mezitím se stačil 3x až 5x probudit. Naučila jsem se spát při kojení v křesle, protože jsem nechtěla Petříka učit spát v naší posteli. Dnes se mi podařilo, že Petřík usíná mezi 21.00 a 21.30 hod při pohádce. Považuji za úspěch, že usíná v postýlce a ne v mém náručí při kojení. Vstává kolem 7.00 hod. V noci se však stále často budí. Přestože dostává na noc kaši. U prvního probuzení jsem zjistila, že stačí opravdu jen přijít a pohladit. U těch dalších to již nefunguje a v pět ráno to vzdávám a beru Petříka k sobě do postele.
Každé dítě je jiné. U Jiříka fungovaly všechny rady, všechny je akceptoval, Petřík otevře oči a začne vřeštět jako když ho na nože bere. Nemohu ho nechat v noci takhle křičet. Pominu-li sousedy, pak s ním v pokoji spí Jiřík, který ráno vstává do školy a který je na Petříka velmi citlivý, takže hned zkoumá, co se malému stalo. Vedle v pokoji spí manžel, který je se mnou v horších případech nočního bdění syna vzhůru, ale ráno musí do práce.
Tak vlastně nevím, co si počít a stále vstávám zhruba po třech hodinách.
Nemám radu pro maminky stejně postižené, ale snad je povzbudí, že nejsou sami a že nás v noci z důvodu tyranického pláče našich sluníček bdí více.